Mám strach

Nekompromisnímu a syrovému dramatu o prohnilosti státní moci přidává na síle i velmi naturalisticky pojaté násilí, krve se Damiani opravdu nebojí a mnohdy je to pro slabší povahy i na odvracení zraku. Volontého výkon nepotřebuje komentář, snad přidám jen noticku, že jsem viděl českou verzi z roku 1991 a Švehlíkův hlas mu rozhodně neubral. Ona vůbec ta stará česká dabérská squadra, zde i výborný Eduard Cupák, dokázala někdy i z hloupostí udělat koukatelnou záležitost. Škoda, že dnes je tomu velmi často přesně naopak. Mám strach však rozhodně nepatří k těm filmům, které by toto záchranné lano potřebovaly, šlape jako dobře namazaný a nemilosrdný stroj až k očekávanému tragickému konci. Damiani také tu a tam využil přímého sdělování myšlenek a úvodní scéna, kdy tuto techniku použil u zavražděných a divák se tak při pohledu na krvácející těla dozvěděl ve zkratce i jejich příběh, tak působila o to mrazivěji. Škoda, že později už se soustředil pouze na myšlenky Volontého, ale to je spíš jen taková drobná osobní poznámka než nějaká podstatná vada na kráse další klasické a vynikající filmové deprese, kterou jsem měl tu čest zhlédnout. (11.12.2016)

Pokud se vžijete do situace hlavního hrdiny, tak dozajista trošku ušetříte plíce, protože napětí m občas zapomenete dýchat. Za to nervíčky si přidjou na své, protože ta všude přítomná atmosféra strachu a podezíravosti umí pěkně pohltit. Po celou dobu filmu jsem z té bezvýchodné situace kdy mafie, justice a politika jedno jest měl velmi nepříjemný, ale taky intezivní pocit úzkosti, protože tohle uskupení se nezastavilo před ničím a zábrany mělo naprosto nulové. Filmu nechybí brutalita i akce, ale vše působí velmi reálně a skvěle podporuje psychologický dopad snímku na diváka. (30.01.2013)

Na podobný téma už jsem viděl víc filmů, a i když jsou si dost podobný, pokaždý je to neskutečnej nářez. Jedinec i skupina se zmítají v dokonale budované atmosféře strachu, bezmoci, podezírání a nedůvěry. A když už někomu můžeš důvěřovat, tak se spolehni, že nejpozději v polovině filmu zakuká. Volontého herecký výkon mě tady až tak neoslnil (možná mě trochu rušilo na hlavě to afro barvy průjmu), o to víc mě bavil Mario Adorf. Italskému žánru poliziotteschi opět s chutí uděluju plnej počet. (05.07.2016)

Italské filmy často nekončí dobře, a často jsou opravdu výborné. Tady to v obou případech souhlasí. Výborný politický krimithriller staré školy, z něhož můžete číst beznaděj nad soudobými poměry v zemi, ale který ani po letech neztrácí všechno ze své aktuálnosti (čili něco by se aplikovat dalo). Rozhodně je lepší vidět tohle, než třeba Hranaře. Pochválit musím i výborný dabing (ČST Praha 1991) pánů Cupáka, Schánilce a Švehlíka. Nechtěl bych být v situaci strážmistra Graziana, který postupně zjišťuje, že věřit už nemůže vůbec nikomu. To byly časy, když v kinech jely pornáče. (04.07.2012)

Zase jeden takovej poctivej krimi-thriller ze země špagetožroutů. Po akčnim začátku následuje trochu nudnější první polovina, takže jsem moc nechápal všechny ty oslavný komentáře. Pak se to naštěstí rozjede a následuje akce, brutalita, napětí a prostě všechno, co k těmhle drsnejm oldskool kriminálkám patří. Jinak mě opravdu pobavilo, že v Itálii bylo pracovní náplní soudců sledování porna v kině :-) 75% (29.05.2014)