Mé noci jsou krásnější než vaše dny

Polský režisér ve francouzském převleku - jakoby inspirován o něco staršími obdobnými Wajdovými snahami - podává dokonalou anamnézu konzumismu v jeho čisté podobě. Cit, který by mohl být a snad by i byl hluboký a čistý, je od počátku deformován podivnými nálezky na obou stranách - velký programátor, odsouzený k smrti a odmítající vzít tuto skutečnost na vědomí, proti němuž stojí podivná dívčí prolnulina tanečnice a média, o níž je jisté jen to, že pro své mládí a nezkušenost je více řízena a následně deformována, takřka zbavena schopnosti prožívat po svém svůj vlastní život. Následky na sebe nedají čekat. To, co by za normálních okolností vedlo k rychlému rozpadu vztahu, tady paradoxně působí jako jeho velmi problematický a také nanejvýš dočasný tmel. V řadě scén, které se pohybují na hranicích normální psychiky, se postupně formuje tragický závěr, do nějž tato oboustranně věrně i virtuálně prožívaná láska nemůže nevyústit. Působivá forma, do níž toto ponuré téma režisér oblékl, je ozvláštňována mimořádnými výkony obou protagonistů - jak Jacquese Dutronca, tak zejména Sophie Marceauové. (26.12.2010)

Noci naozaj môžu byť krajšie ako dni. Hlavne vďaka spánku. Nevzdávajte sa svojich snov! Spite ďalej... Ale k veci: neskutočne iritujúca vec, ktorá mi bohužiaľ maximálne nesadla... Absolútne nefunkčné veršovačky, nefunkčné dialógy filozofického i nefilozofického charakteru. A nado všetko vytŕča kvantum absolútne nefunkčnej nahoty. Nie. (25.07.2018)

Varování!!! Už po zhlédnutí půlky filmu si budete připadat jako by vás někdo praštil po hlavě nebo jste utekli z blázince. Najednou vše, co jsem dělala, jsem vlastně nevěděla, proč dělám a že to dělám a jestli se to tak má dělat. Šla jsem se umýt a vůbec jsem nevnímala, že už teče voda a pak že už jsem dávno v pyžamu a sedím u druhé půlky tohoto chaosu. Jako by moje tělo jelo na manuál a mysl tam vůbec nebyla. Takže pokud si chcete zkusit být sjetí, aniž byste se museli skutečně něčím sjet, tak tohle doporučuju. Udělá vám to v hlavě pořádný guláš. Postupně vám pak začně docházet, že nejste blázen, ale za to všichni ve filmu ano... každý si to tam rozdává s každým, pak se tam objeví sluha trspaslík s fretkou, koupou se oblečení, vyvlíkají se až po koupeli... Byla jsem z toho totálně mimo, ale dodívat jsem se na to musela. Nějakým kouzlem to člověka táhlo, aby sledoval dál a dočkal se toho krásného konce... za to vyústění a úžasnou Sophie Marceau jsou ty 2*. Já to prostě nepobrala, ale jako když tam naplantali něco o tom, že trpaslíkovi je to jedno, že má čas, protože je už dva dny po smrti, tak co byste ode mě čekali? Na druhou stranu to ale doporučuju... ono to fakt bylo tak divné a nepochopitelné, až to mělo něco do sebe a říkám si, ať si láme hlavu taky někdo jiný, ne? Tohle je prostě dada, výstřední dada. (14.08.2014)

Tenhle snímek mi těžce nesednul, sice mě za začátku oslovila jakási kafkovitost dialogů a konání ústředních postav, ale jejich neustále veršování se mi brzy začalo mírně řečeno velmi nelíbit. Na jeden film je té poezie až příliš. Slovo, které se na to jak vidím tenhle film skvěle hodí je "přepí*ený". Ale uznávám, že oba herci, ale hlavně Sophie Marceau hrajou až na dřeň. (15.12.2013)

Milovat. Mít. Mlýnek na maso. Machiavelli. Chlapec a holčička. Cítit. Nahé ňadro na mokrém prostěradle. Blázen opilý láskou. Tento film. Milovat nebo nerozumět. Protože divadlo. Hra slov. Imprese přetékající extravagantností. Láska trpí, ohlodaná na kost. Potácí se opilá ve zboru vymyšlených kreatur. Verše ze rtů necitlivé jako život. Zpětné zrcátko odrážející krásu slunce. (01.08.2011)