Venuše

Když pominu tu podle mě nedůvěryhodnou přisprostlou mluvu starých pánů a ne úplně dobře napsanou roli zlatokopky, byl jsem celkem spokojený. Atmosféra snímku, i když převážně smutná, je na druhou stranu docela příjemná, pohodová, sem tam se najde něco k zasmání, ale i k zamyšlení. Jinak film samozřejmě stojí na 2 kmetech, resp. na perfektním Peterovi O'Toolovi. Konec byl docela logický a já tenhle pohled na vyrovnávání se se stářím a nalezením nové Venuše (což nejspíš potkává většinu mužské populace) hodnotím slušnými 4*. "Nešahej na mě!" - "Na chvíli jsem si myslel, že mi neslouží nohy." - "To není důvod se na mě pověsit. Prostě normálně spadni na zem." (13.08.2012)

Před filmem bych neřekl, že Peter O'Toole dokáže být v pokročilém věku takový kabrňák a balit o dvě generace mladší holku. A činí tak nenuceným a šmrncovním způsobem, že člověk nemusí být gerontofil, aby tomu roztomilému páprdovi držel palce. Úsměvná linie snímku funguje též zásluhou starého morousovitého O´Tooleova spoluhráče. Vážnější akcent v druhé polovině nemění nic na tom, že Venuše je veskrze milým, pohodovým a citlivým snímkem, za který byl O'Toole nominován na Oskara opravdu po právu. (12.07.2007)

Není to jen herecké sólo Petera O'Tooleho, tenhle film je přece jen složitější. Tak trochu vážný, trochu humorný, ale vše má své místo a výborně do sebe zapadá. Jodie Whittaker mi zprvu přišla úplně nezajímavá, ale i tenhle dojem za chvíli zmizel. Vztah obou postav je postaven na úplně jiných základech než je jakýkoli druh romantiky. A oba to vědí! Už jen díky tomu scenárista obloukem minul celou řadu klišé. (01.02.2011)

Žít si v každém věku dle svého, ale hlavně žít a neztrácet zájem o nic. A snad i hledat krásu tam, kde není na první pohled patrná, tedy zdaleka nejen tu fyzickou. Tak jsem pochopil pro mě lehce rozporuplnou scénu prvního setkání Maurice s Venuší, dvou zcela odlišných a přesto tak blízkých světů. Maurice těžko mohl vidět hned Venuši, kdo by ji zde viděl, k té musel dojít. Tedy spíš viděl to, co většina a řekl si, proč to nezměnit, proč ji neukázat jiný svět, o který přichází, proč nejen sobě neudělat radost a ještě naposledy prožít. Silný, z mnoha pohledů k zamyšlení vhodný příběh, ve kterém se mnozí najdou a jistě jim nemusí být ani přes sedmdesát, vždyť těch odkazů je tu tolik. Líbí se mi, že i když je téma svým způsobem vážné a závěr řekněme předem jasný, film zdaleka není pouze dramatem, naopak je zde mnoho komediálních dialogů, z nichž většinu zajišťují rozhovory mezí Mauricem a dokonale nevrlým Ianem. Celý děj potom táhne Peter O'Toole a Jodie Whittaker mu zdatně dopomáhá. Z hereckého projevu Petera O'Toolea mám ovšem pocit, že příliš hrát nemusí, že ony situace jsou mu dobře známé a jeho role mu dělá jen radost. 75% (23.05.2020)

Byla jsem vychována k takové nějaké samozřejmé a pokorné úctě ke stáří, takže mě chování hlavní hrdinky (doufám, že si to její postava bude vyčítat až do smrti) po celý film iritovalo, ale tento osobní dojem naštěstí nedokázal pro mne film snížit. Smutná podívaná, ale nosné téma a reálnost situací i figur. (11.01.2012)