Vulkán

Staroba je hnusná. To si predstierať nemusíme. Napriek permanentnému uisťovaniu kadejakých propagandistických šarlatánov reklamujúcich produkty svojich výrobcov, samozvaných liečiteľov duší, či pisálkov do spoločenských magazínov o úžasnej, zlatožltým Slnkom nádeje zaliatej jeseni života, pod kuratelou milého opatrovníctva rodiny alebo sociálnych pracovníkov. Hlavného hrdinu prepustia z práce. Rokmi sa obrúsil do polohy večne  šomrajúceho starca, ktorému sa odcudzili deti i vnuci. Manželka jeho ufrflanú hnevlivosť tiež len trpko znáša. Rozhodne sa preto so všetkým skoncovať. Lebo načo ostávať, keď všetci na neho dlabú? Čosi ho však prinúti ostať. Čosi, čo spolu s nasledujúcimi udalosťami, ktoré znamenajú pre pôvodne nasratého deda životné výzvy, s ktorých následkami sa musí vysporiadať. A ako bonus mu ostane aj čosi, čo sa dá nazvať nádejou do budúcna. Skvelý film o tom, ako niekedy musíme konať aj proti svojej vôli, aby sa niečo napravilo, skvelý film o starobe aj o tom, že na zmenu životných návykov nikdy nie je neskoro. Všetko v kulisách magickej a uhrančivo krásnej islandskej prírody. (30.08.2021)

Zdlouhavý začátek filmu ve mně vyvolal nepřijemná očekávání, že to bude jeden z oněch velmi nudných festivalových filmů, ale od chvíle, kdy žena hlavního hrdiny utrpěla mrtvici, jsem začál chápat atmosféru filmu a nitro starého muže. Duši drásající momenty, v nichž Hannesen slyší vzdechy bolesti, které jsou to jediné, co může jeho žena projevovat působí silně depresivně. Na konci filmu mě napadla otázka: Bylo správné ukončit trápení ženy, kterou miloval a nebo ji nechat dožívat v obrovských bolestech a odkázání na péči druhých? (02.01.2012)

Drsně islandsky krutý snímek o velice aktuálním tématu - stáří, nemoci a vyčerpávající péči o ty, kteří mají k uzdravení prakticky nulovou šanci. Film celé téma rozebírá z několika perspektiv, sledujeme příběh muže, který si až ke konci života uvědomuje důležitost rodiny, pohledy jeho dětí, jež jej celý život viděly jen jako bezcitného pedanta, zaměřuje se ale i na jeho sbližování Hannese s vlastním vnukem, přibližujeme se ale i k pocitům a vnímání jeho ženy trpící těžkým poškozením mozku. Vidíme důvody a snahy řešit celou situaci z různých pohledů, jen jeden z hrdinů ovšem nakonec něco podniká. Jak se s tím vyrovná on záleží zase na pohledu diváka. Deprese vás nemine, ale některá témata za ni prostě stojí. (06.07.2011)

Velmi solidní islandský debut, který vyniká otevřeností v přístupu ke stáří a odcházení. Nevyniká ale zatím nijak zajímavým stylem. Rúnarsson je snaživý žák severské školy intimního dramatu, ale je hodně vidět, že zobrazované je často mnohem naléhavější než to, jak to islandský debutant dokáže přenést na plátno. Úniky k minimalistické melancholii hudební stopy a rámování postavy drsnou přírodou není nijak objevné, i jemnější prokreslení emocí zatím kulhá. Přesto je Vulkán zajímavým vkladem do islandské kinematorafie. (10.07.2011)

Zcela neobjektivně dávám dvouhvězdí. Měl jsem za sebou už dvě náročné festivalové projekce, dva sprinty mezi kiny, dvě cesty autobusem, čtyři piva, jedný čínský nudle a naprosto žádnou cukrovou vatu. Byl jsem zpocený, unavený, nevyčůraný a potřeboval jsem podrbat na zádech. V takovou chvíli se prostě nedá koukat na film, který posouvá děj tak rychle, že den začne mít 458 hodin. Na film o dědovi, který představuje něco mezi zahořsklým Hemingwayem a amazónským mechem, o dědovi, který promluví jenom, když do něj hodíte deset korun. (10.07.2011)