Hraniční hlídka

Hořkosladký balkánský film. Píše se rok 1987 a hraniční hlídka Jugoslávské lidové armády se u jezera Ohrid v Makedonii, na hranici s Albánií, připravuje na možné střetnutí s albánskými vojáky. Velitel posádky, poručík Pašić, dostane sifilis. Mladý lékař a voják Šiniškiević dostane za úkol jeho nemoc vyléčit. Odhadne dobu léčby na tři týdny a tak Pašíć rozhodne, že po tuto dobu nesmí nikdo opustit posádku. Vymyslí si proto koncentraci albánských jednotek na hranici a své vojáky pořád straší možným střetnutím. V posádce samozřejmě panuje značně uvolněná atmosféra, nikdo ani nepomyslí na válčení a svého velitele upřímně nenávidí. Šiniškiević je poslán pro léky, staví se dole ve městě i za poručíkovou ženou (od které Pašić ten sifilis samozřejmě nechytil). Mirjana je mladá a krásná a hlavně sama... Další hlavní postavou je poněkud švejkovský voják Paunović. Celou armádu má na háku, je samý vtípek a Pašiće nenávidí snad ze všech nejvíc. Jednoho dne si vymyslí (aby se ulil), že chce navštívit hrob velkého vůdce Tita. Vztah Pašiće a Paunoviće dostane nový rozměr... Karaula je hořkosladkým filmovým zážitkem hlavně proto, že kombinuje jak komediální, tak tragické prvky. Ty druhé se projeví až v typicky evropském konci. Karaula dobře ukazuje, že ještě pár let před tragickou krvavou bratrovražednou válkou takové vyhrocené spory mezi národnostmi nebyly vidět, i když nenápadně bobtnaly pod povrchem. Ve filmu jsou zařazeny originální reportáže jugoslávské televize o tehdejších nepokojích v Kosovu. Tragický konec je tak, když se nad tím zamyslíte, symbolem toho co Jugoslávií potkalo již za pár let. Ještě dodám, že poručík Safet Pašić je Bosňák, Siniša Šiniškiević je Dalmácijec, čili Chorvat a Ljubo Paunović je Srb z Bělehradu. P.S. Jinak ve filmu je hodně sexu, alkoholu a typicky barvitého a šťavnatého balkánského nadávání. (17.09.2007)

Jak už tu někdo připomněl, snímek silně připomíná Tankový prapor. Příjde mi, že je to takové nějaké vykonstruované. Vojna na hranicích s Albánií, nešťastná láska k velitelově ženě a když už něvěděli tvůrci jak skončit, nastupuje krvavé údolí. Takže poselství žádné, o nějaké akci či dobrodružství nemůže být moc řeč, alespoň ten humor občas za něco stál. Čím více takových filmů bude vznikat, tím více se budou kopírovat předchozí díla a degradovat jinak zajímavý žánr. Škoda... 50% (10.09.2014)

Tohle je vlastně takovej Tankovej prapor nebo Černí baroni v balkánskym podání. Tématem je klasicky válka, ale tentokrát o ní moc nejde. Bizarní postavy se propletou celym filmem a vy se tomu celkem smějete, soucítíte s mladym vojákem co přebere nadřízenýmu manželku, ale ten konec vás celkem rozseká. Od plnýho hodnocení to nebylo daleko. A Vericu Nedeskou chci domu do vany na hraní! (30.08.2010)

5/10 Predznamenani roztrzky v Jugoslavii, kterou uz ani Tituv odkaz nezachranil, hodne pripomina Tankovy prapor, i kdyz neni tak jednoduse vulgarni, ale podobne mu s pribyvajici stopazi mu dochazi dech. Stejne jako chalpcum a chlapum. Vojenske filmy maji zkratka omezene publikum, takze nekterym vecem se zeny smat nebudou. (03.02.2009)

Kdyby někdo podobný příběh zfilmoval v českém prostředí, napíšu o něm, že film přeexponoval a zápletka je přes určitou atraktivitu přitažená za vlasy. Jsme ale na Balkáně, na horké hranici mezi jugoslávským Kosovem a Albánií, kde to už na konci 80. let z národnostního hlediska nebezpečně vřelo a malá pohraniční jednotka jugoslávské armády žila v psychóze, kdy na druhé straně hranic stojí 16 tisíc albánských vojáků a za sebou mají stotisícovou albánskou menšinu, co touží po velké Albánii. Velitel jako by vypadl z humoristických próz pana Švandrlíka, utekl před pastevectvím ovcí v horách a dostal se do nejzapadlejší oblasti, kde lišky dávají dobrou noc a těch ovcí je dvakrát víc než v jeho domovině. Jeho mladičká manželka se v tom zapadákově beznadějně nudí a je ochotna přijmout jakékoli rozptýlení v podobě pohledného mladého lékaře, který slouží jako manželův podřízený. Čtyřlístek doplňuje sebevědomý frajírek a bavič v jedné osobě, který by mohl být tmelem každé party, ale tihle týpci jsou jako nebezpeční pozéři vždycky poblíž nějaké šikaně či provokaci. Kombinace těchto čtyř lidských typů nevede k nějaké švandrlíkovské taškařici, ale neodvratně kráčí k zásadnímu dramatickému konfliktu. Jsme přece v Jugoslávii, kde se jižní temperament kloubí s nejednou krutou tradicí a smrt nestačí tam, kde je protivníka nejprve potřeba řádně zmučit. Základní scénáristická kostra mi přišla nosná a všichni zúčastnění hráli perfektně. Jugoslávci často studovali u nás, takže jejich kinematografie kloubí naše režijní řemeslo s jižanským temperamentem. Celkový dojem: 80 %. (28.05.2010)