Hraniční hlídka

Dosť neskorá premiéra na ČT2 ma neodradila a film som si nechcel nechať ujsť. Výborný príbeh s množstvom humoru aj na účet velebeného Tita má krátku stopáž , ale za tento krátky čas režisér dokázal zaujať, rozosmiať a v závere aj poriadne zabrnkať na city. Veľký podiel na tom má krásny hudobný motív v záverečnej scéne a titulkoch. 80%. (17.05.2010)

Navzodry tomu, že je Rajko Grlič už velmi zkušeným režisérem, natočil tento film s až překvapivě mladicky lehkou rukou. Snímek, odehrávající se na chorvatsko-albánké hranici je totiž dlouho především velmi vtipnou komedií, ve které září především Emir Hadzihafizbegovič v roli poručíka Pašiče. Jak to už však v balkánských filmech bývá, radost a rozvernost musí být zákonitě narušena dávkou co nejabsurdněji prolité krve. A opravdu se tak stane, tragický konec, opět poukazuje na nesmyslnost války či vojenství obecně a divákovi tak poněkud ztuhne úsměv na rtech a připomene mu, že to hlavní se v roce 1987 teprve chystalo. (18.05.2013)

Hra na válku. Nejprve velmi vtipná. V našich podmínkách by u srandy patrně zůstalo, ale tady s ubíhajícími minutami úsměv postupně zamrzá. Divák i tvůrci filmu samozřejmě ví, že skutečná válka za pár let přišla. Kdo ze záklaďáků, sloužících v roce 1987 nad Ochridským jezerem, by to ale řekl? Pro toho, kdo se ptá proč k válce došlo je Karaula další skvělý střípek zapadající do mozaiky....... Mimochodem Ochrid je nádherné místo pro život (tedy minimálně pro rekreaci.....). (20.04.2011)

PIČKU MATERU..je vobec možné, aby som sa usmieval pri vojnovom filme? Je toto ale vobec vojnový film? Precízne odsledovaný život v armáde, bezútešná každodennosť, ktorá vedie k najbláznivejším kúskom a to z jediného dovodu: prežiť a nezmagorieť ! Chlapáctvo, hrdinstvo, láska, nenávisť, električni orgazam, syfilis, penicilín - "JEBEM TI PLEMÄ, KTO TEBE DIPLOMU DAT?"..PIČKU MATERU..pobalený kufor, čo bude ďalej?? - po sexe ("umej si ruce, bude oběd") - ten ZÁVER..uf, PIČKU MATERU..Sokol dvě volá Orla jedna. Příjem. (20.09.2009)

Pro mě silný zážitek a další důkaz, že moje slabost pro balkánský film je opodstatněná. Film postupně přechází z žánru lehké komedie, černé komedie a až po seriózní drama. Hlavní část filmu se odvíjí v pomalém, pohodovém tempu korespondujícím s jistým „klidem před bouří“, sedm let po Titově smrti, kdy je Jugoslávie oficiálně ještě soudržná, ovšem už se vnitřně hroutí a vše směřuje k nevyhnutelnému konfliktu. Zmar této doby symbolizuje strach z vnějšího nepřítele, Albánie, a zavírání očí před vnitřními hrozbami. Závěr filmu graduje v dramatické tragédii, která jakoby předznamenává tragédii mnohem větších rozměrů, která postihne Jugoslávii již za čtyři roky. 4,5* (21.09.2009)