Tepuy - Cesta do hlbín Zeme

Zvykne sa hovoriť: Priestor kam noha človeka ešte nikdy nevstúpila. Nečudoval by som sa keby sa o dvadsať rokov tento výrok poopravil: Priestor kam okrem Barabáša žiadna ľudská noha nevstúpila. Palo nemá hranice a ja sa bojím, že sa vďaka tomu raz vráti domov len jeho kamera. Zatiaľ sa však skláňam nad jeho robotou. Keby sa nachádzam v tej jaskyni ja a začne sa valiť ten masív vody, pustím do gatí asi slušný kaviár. Palo naopak najprv nakrúca a až potom premýšľa nad záchranou. Alebo to aspoň dobre maskuje. (01.03.2008)

Ako vždy barabášovsky zaujímavé a nabušené. Zaujímavá práca s technickou "postprodukčnou" stránkou, ale... V jaskyni sa da tažko dačo zázračné natočiť a potácanie sa v "zelenine" je postupom času únavné (zaujímavo však korešponduje s "únavou" účastníkov expedície). Zo začiatku energické, vyvolávajúce túžbu objavovať, nakoniec sa však prebúdza túžba vrátiť sa domov... (27.09.2007)

Pred časom som zhliadol zoologicko botanický dokument o nádhernej venezuelskej stolovej hore Roraima. Preto som ani na okamih nezaváhal, keď sa mi do rúk dostal tento jeho speleologicko geologický prequel. Už len to, že celý snímok je pod taktovkou Paľa Barabáša je značkou kvality. A to, že nad jeho kvalitami budú híkať nielen jaskyniari, horolezci či iný dobrodruhovia sú tak isto viac menej premrhané slová. Tepuy vás okamžite vtiahne do deja a nenechá ani na sekundu vydýchnuť. I napriek obrovskej smole, ktorú expedíciu postihla na letisku sa výprava do neprebádaných končín vydarila, a bola zdokumentovaná na najvyššej úrovni. Samozrejme, že sa tu vyskytlo pár botanických a zoologických nepresností. No tie si všimne ozaj len človek, ktorý sa do podobných vecí rozumie, ale pri bežnom divákovi ostávajú nepovšimnuté. Na barabášovkách je jasná snaha o osobný kontakt a priblíženie čo i len nepatrných pocitov priamych účastníkov. Cesta do hlbín Zeme v tomto trocha zaostáva, ale stále sa drží vo vysokom raitingu. (26.07.2011)

Další z řady úžasných Barabášových dokumentů. I zde vidíme plno autentických záběrů přetékajících adrenalinem. Lépe dokument o expedici snad ani natočit nelze. Krom přenádherných a unikátních záběrů z jeskyní a povrchu stolové hory musí každého, kdo vnitřně sní o skutečném dobrodružství, chytit za srdce i doprovodné vyprávění. Díky takovýmto filmům si může člověk přičichnout k adrenalinu i ve pohodlí obývacího pokoje. To sice asi není úplně ono, ale minimálně to vypovídá o síle Barabášových záběrů. (14.09.2009)

Strhující námět a obsah, jenž nenechá v klidu snad žádného diváka, který má v sobě byť jen zlomek dobrodružné duše. Přesto mi v dokumentu něco chybělo. Například širší informace o tajemstvích stolových hor, která je po staletí obestírají, i o současném stavu některých území kolem hor (vojenský zájem o tamější území, bohatá naleziště diamantů apod.). O tom, co všechno o horách vědí domorodci a jaké pověsti se k nim vážou. Mluvilo se o A. C. Doylovi, kterého stolové hory inspirovaly k napsání Ztraceného světa, ale jaká konkrétní hora byla jeho skutečnou předlohou k tomuto románu a proč? Ve snímku padla zmínka o pterodaktylech, ale chybí jakékoli vysvětlení, proč zrovna o nich? - Protože dodnes existují svědectví, která popisují spatření těchto tvorů, a nejedná se jen o báchorky poblouzněných domorodců či jejich zdrogovaných šamanů. I když chápu, že tento dokument pochází z pera speleologů a geologů a ne záhadologů ži kryptozoologů, s tímto nesmírně vzrušujícím a přitažlivým tématem se dalo ještě více pohrát. Více o tom všem se tedy dozvíte třeba v knize o stolové hoře zvaná Kurupira od ing. Jaroslava Mareše, který jednu z hor taktéž osobně navštívil. (03.01.2011)