Chi bi

Johna Woo zbožňujem. Rovnako ako aj subžáner akčného filmu, ktorý v 90 rokov vytvoril. Jeho heroic bloodshed si neviem vynachváliť, rovnako ani fakt, že svetu priniesol Chow-Yun Fata. Krvavé pobrežie je epickým príbehom plnom úžasných bitiek, výborne napísaných dialógov a skvelo obsadených charakterov. Už dlho som nevidel tak poctivo spravený film. Každá scéna podporuje ďalšiu. Postavy sa pomaly ale isto vyvíjajú a pre diváka sú dokonca priehľadné, čo sa nie vždy podarí. Zoznamujeme sa s dôležitými postavami, učíme sa o ich motiváciach a charakteroch a akosi mimovoľne sa nám dostávajú pod kožu. Zároveň máme možnosť vidieť umenie vojny v praxi, rovnako aj skvelé vyváženie CGI a skutočných lokácií a komparzu. Všetko je epické a dobre zvládnuté. Tony Leung a Takeši Kaneširo sú fantastický a to nemôžem opomenúť hudbu Taróa Iwaširoha, ktorého soundtrack práve teraz počúvam. Mrzí ma to ticho okolo tohto filmu, pretože je naozaj dobre zvládnutý a po Woovych filmoch v USA je to príjemný návrat ku koreňom tvorby, pričom ju ale posúva na novú úroveň. Red Cliff je lepší historický film ako ktorýkoľvek historický film zo Západu. Narážam teraz na epické blbosti Ridleyho Scotta. Po Hrdinovi najväčšia vizuálna a choreografická pecka. Teším sa na druhú časť. (15.08.2014)

John Woo is back! Návrat k Číně, zvonícím mečům i k vytříbené režisérské formě, která během Johnova působení v hollywoodských osidlech pomalu uvadala - tohle je Red Cliff. Film lpí na vzývaní čínských tradic a především čínských hodnot a působí (i) proto velmi klidně a vyrovnaně. Rozpohybovaná kamera si libuje s plynulých nájezdech/odjezdech a svým způsobem tak zdůražnuje důležitost jedince v davu, či naopak jeho nicotnost; zato nespoutané švenkování a ryanovské vynechávání políček je jí cizí. Film nesklouzává k divokosti a zuřivosti i navzdory faktu, že podstatnou část stopáže vyplňují bitvy - narozdíl od západní produkce nesázejí všechno na velkolepost, zaměřují se především na válečnou taktiku a působí nesmírně vynalézavě jak při mohutných střetech obřích digitálních armád, tak při typických wooovských prezentacích síly jednotlivce, kdy jeden hrdina stojí proti nekonečným zástupům nepřátel. Našinec ovšem bude mít možná problém s druhou třetinou, ve které se vyjednává spojenectví mezi královstvími Xu a Wu a hlavní postavy musí řešit jak politické, tak (především) vnitřní rozpory a ujasnit si své cíle. Děje se tak samozřejmě přes rozvláčné dilaogy a meditativně - symbolické pasáže, které jsem osobně nedovedl příliš u/po/chopit a tím pádem mi film v těchto místech nepřipadal tak zajímavý, jako v samotných bitvách. Přesto nemůžu nad kvalitami a chytlavostí Red Cliffu nejásat; čekání na (pravděpodobně velkolepý) druhý díl začíná být nesnesitelné už teď ... 80% (24.08.2008)

John Woo po dlouhé době ukazuje své schopnosti a je z toho opravdu OBROVSKÝ film. Red Cliff, ve své první půli, rozehrává akční jízdu netušených rozměrů, v které se opět projevuje velké množství komparsistů (resp. Čínská lidová armáda) takže jindy těžko reálné záběry jsou zde dokonale využity ku prospěchu filmu. Když vidíte obrovskou armádu vojáků, víte, že to nejsou jen nuly a jedničky a v následující scéně vás o tom většinou přesvědčí i pan režisér, který si užívá návrat s mnoha kamerovými jízdami a velkým počtem umělé krve. tady se opravdu nešetřilo. Tempo je nižší, protože se hlavně bojuje a příběh se posouvá spíše pomalu, ale na výsledku to znamená několikaminutové akční scény s příběhovou vložkou. Trochu mě zaráží, že o red cliff, podle které se jmenuje film, zatím v prvním díle nepadlo ani kratičké slovo, takže stále očekávám, co bude dále. Herci jsou skvělí a já opět s radostí sleduji svého čínského oblíbence Tonyho Leunga. Red cliff je ukázkovým filmem, v kterém jsou důležití pouze hrdinové a ti ostatní jsou jen kompars obětí a náhodných zraněných. Souboje jsou ikonické a nejednou se zde objeví (super) hrdina, který poráží 50-80 mužů. Tito hrdinové jsou to pravé koření, které z Red cliffu dělají výjimečný akční film, který v poslední době nemá konkurenci. Trochu mi tím také připomíná nespočet počítačových her, v kterých byl hrdina vždy tím nejsilnějším a těžko překonatelným titánem v rovném souboji. Už aby byla druhá část.... (15.08.2008)

Lahůdka pro každého milovníka asijských volkofilmů. Všechno co by tam mělo být, tam je. Je v tom moudrost čínských generálů a stratégů, je v tom přátelství prostý ale krásný příběh jedné velké války. Jsou tam láska a nenávist hlavních postav. A vedle nádherného prostředí, hudby, umění a přehršle jmen, které bych nevyslovil, jsou tam také megalomanské armády, které vlastně slouží jen k tomu, aby mohly být rozsekány pár nedupanými hrdiny. Na souši, na vodě, v nepřítelském táboře, v královské ložnici, v polní nemocnici i ve výcvikovém táboře. Tam všude na vás bude dýchat čínský duch Johna Woo. (14.06.2011)

Upřímně se děsím (čti jako neskonale těším) co chce Woo předvést v druhé polovině. Již tohle je totiž na samé hraně toho, co je lidské oko ještě schopno pojmout co se počtu jednotek, holubic a zpomalovaček týče. Na druhou stranu zpomalené záběry jsou tu tak časté, až nepochybuji, že při normální rychlosti záznamu mohly být obě části pěkně pospolu v rámci jednoho filmu. K úplné spokojenosti výrazně přebývá zapšklá moudrost všech kladných postav versus potměšilá přezíravost těch druhých. Raději bych kdyby byla zadaptována dějinná událost jako taková spíše než slovutná Romance Tří království. Zamrzí také absence Chow Yun-Fata, ale ani nový Wooovi favorité nezahálejí. Na "pouhý" prolog, ve kterém se vlastně nic moc neuděje, je to však úctyhodné (minimálně pro megalomany mezi námi). John Woo se tedy vymanil z osidel Hollywoodu nejpříjemnějším možným způsobem. Skrze kvalitní film. A já tuto jeho filmovou omluvenku beze zbytku přijímám. (20.08.2008)