Agent 117

Dalsi z rady parodii na bondovky. Sedělo mi hlavně obsazení hlavní role Jeanem Dujardinem, kdy agent není pitomec, kterému padají talíře z rukou, ale přesto je to takový týpek, že kdybyste ho potkali, museli byste mu dát pár facek, aby se probudil z tý diskotéky :) Nejvíc se mi líbilo obočí a zuby J. Dujardina, pak scény na pláži, slepice a příhoda v pyramidě. Vtipných momentů bylo samozřejmě víc, ale kvůli hodně slabému ději, nemůžu dát víc jak tři hvězdičky. A PS: Doukoukala jsem to až napotřetí. (23.03.2012)

Francouzská odpověď na Jamese Bondy se nese v parodickém duchu. Francouzský agent, možná trochu přihřátý, ale jinak i na holky, se umí dobře prát, má neustále thymolínový úsměv, a v 50. letech letí řešit záhadu slepičárny do Egypta. I ladění obrazu je do 50. let, a přestože tempo filmu je pomalejší, přesto tento příjemně pobaví. (16.03.2012)

Jo, naprostá parodie nejen Bonda, ale snad všech tajných agentů. Problém je, že některé vtipy jsou poněkud trapné (myšleno ne nechutné, ale prostě jen trapné. Takové to trapné ticho, kdy se udělá vtip, nikdo se nesměje a aktér se snaží vtip stále více vypointovat a ticho je delší a delší...). Pár dobrých vtipů se najde, přesto toho trapného ticha je mnohem více. Mezi komedií a ztřeštěnou parodií je holt propastný rozdíl, jak dokazuje francouzský speciální nádiva. ~~~ "Už ho nesleduj." - "Právě vešel do pokoje." - "Říkal jsem, už ho nesleduj!" - "Právě vyšel z hotelu" - "NEOTRAVUJ!" (29.10.2011)

Dujardinova exhibice - zatímco tady vypadá film dost zuboženě, u mě bodoval. Občas sípe, ano, ale v souboji s jinými komediemi, jasně vítězí. Není totiž kolotočem tupého a fekálního humoru. Vtip dávkuje po lžících, ale tak abych se neudávil, využívá svou malost ve svůj prospěch, není žádným chudým příbuzným mezi francouzskými komediemi. Ku prospěchu budiž i Jean; nebýt limitován jazykem, podmaní si jakýkoli žánr (všechno bude!). Rád sleduji, jak roste z šaška ve velkou osobnost. (07.07.2012)

Agent 007 si svým počínáním přímo říká o zparodování a já mám radost vždy, když k tomu dojde. Zvlášť když Jean Dujardin dává své tupé jedna-jedna-sedmičce tak úžasně světácký úsměv, že před ním roztaje i nádherná Bérénice Bejo. Oba jsou zkrátka úžasní a já přesto smutně roním slzu, protože příběh nefunguje a občasný skvělý fórek vyskakuje z hromady nudy natolik nečekaně, že jsem si nejsem zcela jistý, zda je skutečně vtipný. Nicméně vypínání a zhasínání světla ve slepičárně považuji za velmi inspirativní metodu vyšetřování a pokud mne někdy bude nějaký muezzin otravovat svým nesmyslným halekáním, tak již vím, kterak mu to zatrhnout. (21.08.2014)