Keurosing

Neviem, ale tento film na mňa emocionálne vôbec nezapôsobil a to sa tvorcovia naozaj snažili. To fňukanie otca ani syna ma ale vôbec nepresvedčilo, dokonca ani scény z tábora, aj keď tam zomierali deti. Proste niečo tomu chýbalo, čo by mi ponúklo pravé emócie, všetko boli len namodelované situácie, ktoré by na papieri mali zabrať, ale chýbala im uveriteľnosť. Ako keby chceli Južní Kórejci za každú cenu urobiť zo Severnej to najväčšie peklo, aké môže byť, aj keď verím, že horšie to je už len v niektorých afrických štátoch. Keby tam naozaj všetci obyvatelia treli takú biedu, tak neverím, že by bola rodinka Kimovcov ešte stále pri moci. Jediným momentom, keď to mnou aspoň na chvíľku pohlo, bol chudák Bělouš. (28.11.2015)

Neskutečně smutný film. Po jeho skončení plakala nejen moje žena, ale i já. Jistě to nebylo jen pro to, že máme malého chlapečka. Bylo to za všechny dospělé a děti, kteří měli tu smůlu, že se narodili v chudých oblastech Severní Korei. A Severní Korea je vlastně celá jedna chudá oblast - pominu-li velká města a sídla prominentů komunistického režimu. Smutek a lítost brzy vystřídal vztek a bezmocnost. Bohužel u tohoto filmu neplatí ta klasická utěšovací věta: Neplač, to byl jen film. Rodičům dětí se slabší povahou tento film vůbec nedoporučuji vidět.... Naopak ho doporučuji všem, kteří nadávají na poměry a své zhoršující se životní podmínky. Máme se jak prasata v žitě a vůbec si to neuvědomujeme! (23.01.2011)

Nevím jestli je rozumné psát něco bezprostředně po shlédnutí filmu. Mísí se ve mě pocity nenávisti k celému světu s pocity beznaděje a smutku. Pozorně jsem si přečetla komentář molotova o projekci filmu v kongresu USA, kde si páni hezky poplakali a poté se rozešli posouvat figurkami lidských osudů, které mají ve svých rukách.... (a pokud by mezinárodní situace dovolila, vyřešili by to vojenským zásahem ve jménu míru). ..... Já jsem asi fakt úplně mimo, ale já prostě tento svět nechápu. Proč si lidé navzájem tak strašně ubližují, kde se tyto vlastnosti v lidech berou? Jak se někdo může takhle chovat k dětem? Fakt by mě zajímalo, jestli se to někdy změní nebo se to bude muset vzít z gruntu znova. (21.12.2009)

Výborný film, ale škoda, že riadne smrdí antipropagandou KĽDR. Najviac si zrejme dali robotu s prifarbovaním a domýšľaním o údajných tzv. koncentrákov v KĽDR. Je jasné, že film im asi nedovolili točiť v severnej Kórei a tak len pre zamyslenie, okrem centier veľkomiest to tam majú pekne rozje*ane v južnej Kórei. Videl som niekoľko dokumentárnych filmov o KĽDR, ktorým cieľom bolo čo najviac našpiniť na tamojší režim a už viem, kde brali inšpiráciu. Dal by som aj o jednu hviezdičku viac, alebo aj plných päť, ale chýba mi tam žáner fantasy, či sci-fi. (12.04.2016)

Říkají li vám doma Čuně, je to ještě v pohodě, maximálně si z vás ostatní děti dělají prdel. Říkají li vám doma Čuně a jste ze Severní Koreje, prdel si z vás nikdo nedělá, ale žádná výhra to taky není. Říkají li vám doma Čuně, jste ze Severní Koreje, otec rube uhlí a matka profesionálně vykašlává krev, máte dost velkou šanci na to, že v prdeli opravdu budete. Totálně. A to nejen proto, že vám rodiče při nejbližší příležitosti naservírují vašeho nejlepšího přítele. Na česneku. *** Castingově přesný ťamanský chlapeček s kukučem flašinetářské opičky rozehráva sociální melodrámu tak tklivou, že by se i Maryčka Magdónová stydlivě krčila v koutě pro trapné komediální postavy. Pan Bezruč by zajisté zamáčkl slzu a začal by svou novou sbírku "Korejské písně" asi takto: "Z Nula+KK v pchjongjangském slamu slyšíme chrchlat chlapcovu mámu // Z lopoty než otec vrátí se z večera, s matkou již lomcuje akutní tubera // Zaplakal Čun Jong-Suk ... " (11.04.2010)