Král Ubu

Pánové, vy se mně vůbec nelíbíte! Máte v kebulích jakési… ty myšlenky nebo co. Proto ve jménu národního zdraví – do díry! Stop! Dva stačí. Těch dvě stě dalších bude psát, že jsem dobrák, jakého země nenosila. Vynikající a pravdivá parodie použitelná v jakékoliv době. Demogracie – to znamená, že bere každej, kdo má ruce. A že nejenom já můžu vokrádat ty druhé, ale i ti druzí mě. V tom je ta hrůza. (21.04.2019)

Ačkoliv jsem Krále Ubu viděl už v několika verzích a tuto slavnou Grossmanovu inscenaci už podruhé, na chuť jsem mu stále nepřišel a už asi ani nepřijdu. Není to tedy inscenačním provedením, režií nebo hereckými výkony, ale hrou samotnou. Podobná absurdní dramata nejsou zrovna mým šálkem kávy, i když výjimky by se taky našly. Král Ubu k nim ale nepatří. Chápu ale, že ve své době v ní mohli diváci spatřovat spoustu narážek a jinotajů na tehdejší režim. Nehodnotím ale očima tehdejšího diváka, nýbrž svýma dnešníma. Pokud mě hra víceméně nudí od začátku do konce, nemohu jí dát více než dvě hvězdičky, ať si je kultovní jak chce. (16.11.2020)

Geniální inscenace Jana Grossmana ze Zábradlí patří mezi nejzlatější hovnisko "české divadelní tradice". Úsporné a zároveň do krajnosti využité minimum prostředků činí z inscenace maximální divadlo. Práce s prostorem, rekvizitami a širokou škálou hereckých prostředků nemá obdobu. Libíček s Málkovou, ostatně úplně vichni včetně kulisáků Zábradlí jedou na 300%. Tato šílená vize obskurního tlouštíka třímajícího klobásové žezlo na smetišti dějin je předobrazem rozkladu společnosti (ve spojitosti s komunisty - král Václav se projevuje jak Gottwald a posléze nade vším visí onen nepopulární ruský medvěd). Jaká škoda, že taktéž i Ubu padl nikoliv za vlast, ale za normalizace... (20.12.2006)

Opravdu perfektní, strašně drzé, a provokativní divadelní přestavení. Navíc na rozdíl od dnešních divadelních představení, všichni dobře hráli. V čele s Libíčkem který svou roli zvládl lépe než perfektně a s příjemnou Málkovou. Mělo to krásně a velmi nápaditě udělanou scénu, a spousta věcí bylo naznačeno jen metaforou nebo gestem, a přesto bylo naprosto čitelné o co jde. Navíc Jarry to napsal tak, že nejen že to každý pochopí, ale jako by dokázal předvídat situace, které se například v ČR a SK potom (tenkrát) děly. Je to úplně nadčasová hra, napsaná 1896 a přesto tak strašně aktuální. Velmi mě to bavilo. Je tam spoustu nesmrtelných vět, a hlášek k které jsou nejen k zasmání, ale i k zamyšlení. Nakonec mě dostala postava otce, který svojí dceři do života doporučil přečíst Zápisky Starého Prasáka aby byla připravená na manželství. No není to skvělý? (29.01.2012)

Pánové a dámy, musím podotknout, že zde vidíme živý důkaz opravdovosti lidského herectví, herectví tak velkého, čistého a znamenitého, že oči i uši jen trčí zájmem a jsou strnulé úžasem. Já takové pocity skoro měl a tohle je můj vrcholný zážitek z českého divadla. Mistr Libíček ve své nejlepší životní formě, která byla, žel nám všem, radikálně přeťata jeho srdcem.. :-((( (13.12.2009)