Deník mrtvých

Tak i Romero se chtel prizivit na novym trendu natacet film jakoby amaterskou kamerou a totalne to zkurvil. Pribeh neprinasi nic novyho, ale coz o to, to jsem ani necekal, problem je, ze je celej pribeh fakt o hovne. Hodinu a pul se chce parta stredne nesympatickejch studentu a nalitej profesor (jedinej sympatak, protoze nemele, ale jedna) dostat domu a furt jen melou a melou a melou. Film nema absolutne zadnou atmosferu, neni tu ani jedna lekacka, brutalni sceny se vetsinou omezujou na strileni do hlavy a ani toho tu moc neni a celej pribeh jde v podstate od nikud nikam. A kdyz pominu nelogicnosti v pribehu, porad tu jeste zbyde naprosto zmrvena kamera. Jednak to v podstate ani jako amaterskej zaznam nevypada, jakmile Romero potrebuje, aby nekdo neco rek nebo zabral, najednou se vzdy zazracne objevi nekdo, kdo to muze natocit a proste tomu clovek neveri, ze to vse nataci jen nakej student, ani na chvily to nepusobi autenticky a zatimco v jinejch filmech podobna kamera dokaze dobre navodit atmosferu, tady clovek akorat krouti hlavou, jesli to skutecne Romero myslel vazne, o cemz jsem navic misty docela silne pochyboval, protoze film se mistama, nejspis neumyslne, zvrhava v parodii. Navic je do filmu namontovana hudba s dost trapnym vysvetlenim. Ale i tu kameru bych prekous, ale proste hodinu a pul poslouchat trapny, nezajimavy, pripadne nudny kecy pronaseny topornejma hercema fakt neslo vydrzet. (02.05.2008)

No a teraz sem hodím jeden triezvejší pohľad na Diary of the Dead a starého Romera samotného. Prvá vec, ktorú musím spomenúť je, že Diary je lepším filmom než Romerov posledný počin Land of the Dead(40%). Georgeho mám rád a uznávam ho už len pretože, že vytvoril nesmrteľný súbžáner hororou. Ale to čo predvádza v posledných dvoch-troch rokoch je len pokus o zaradenie sa do moderného zombie subžánru a nie žiadne vracanie sa k pravému oldie zombie žánru či nebodaj prepisovanie histórie a posúvanie zombie žáner vyššie. Diary je pozerateľný film, ktorý ničím nevyniká ba naopak má viacej záporov než kladov. To, že je film natočený ručnou kamerou by malo diváka ešte viacej pritiahnuť do deju. Ale to, že sa do filmu vloží hudba(aby bol film čo najviac podobný filmu) kazí dobrý dojem. A samozrejme veľkou chybou bolo, neodohrávanie sa filmu na živo. To, že bol postavami nakrútený film, zostrihaný, obohatený o hudbu a natáčaný dvoma kamerami(plus to, že tam boli použité zábery z bezpečnostných kamier je dobrá blbost!) uberá filmu akúkoľvek snahu o autentickosť. Stačí sa pozrieť na španielsky [REC] a na toto. Veď film natáčaný ručnou kamerou má byt hlavne o tom, že je neuveriteľne autentický a reálny, čo Diary vôbec nie je. Herecké výkony pri hororoch ignorujem, ale tu boli ako inak hrozné + zase som pri tej autentickosti, postavy sa chovali ako v obyčajnom filme, nie ako v reálnom živote(a že to mal byt reálny život). Romero asi nechcel aby jeho film bol "holý" a tak ho okorenil hudbou, bol zostrihaný atd., veď som to už spomínal ale aj taký [REC] je viacej filmovejší než Diary. Nebudem sa ďalej rozpisovať, pretože mi o to tento film nestojí :) PS: Zasmial som sa na dvoch veciach. Prvá: záverečná scéna, so zombie girl zavesenou na strom vlasmi a následné vystrelenie útočníka. A druhá vec je: Romero podal prostredníctvom hl. postáv vetu "dúfam, že vás film vydesí" :D akože LOL. Priemer 60%(možno kedy bol film natočený o 5 rokov skorej dám o 10% viacej, možno :)) Celá recenzia: TU (01.05.2008)

Veliké zklamání, které jsem po tolika kladných ohlasech rozhodně nečekal, za svým příbuzným [REC] zaostává o několik stupňů. Ruční kamera zde nemá v podstatě význam, snímku nic nepřináší, častokrát film působí, že je natáčen naprosto obyčejně. Strach vůbec nemá možnost dostavit se, neboť když se drtivou většinu děje nebojí ani postavy samotné, tak divák má potom smůlu tuplovanou. A co je vůbec nejhorší, Diary of the Dead mě nudil, což je pro zombie film značně negativní vizitka. Když už se nějaký zombík náhodou objeví, tak je všechno pořádku, ale ta užvaněná výplň mezi takovýmito světlejšími okamžiky je k nepřežití (dobře, to jsem přehnal, ale nezáživná je). Mírně nadprůměrný tento horor zcela jistě je, ale po týdnu si z něj imho budu pamatovat maximálně tak tu jednu lekačku, a proto hodnotím "jen" třemi hvězdičkami, přičemž z trojice REC, Cloverfield a DotD, je tento z hlediska napínavosti a zábavnosti jasně nejslabší. (24.04.2008)

Smutný pokus skloubit klasickou zombárnu s found footage. Moc nefunguje ani jedno. Velmi nepříjemné je, že se vše odehrává v nějakém velmi alternativním světě, kde nikdy neslyšeli o zombiích a všichni půl filmu hrozně mudrují, co se to jako děje a že to asi musí být nějaký virus a vůbec, karta reality nulová. Ještě víc k vzteku a otravě je, že Romero ordinuje stejné kapky na seznámení se se žánrem found footage. Za mě se nepovedlo ani složení partičky a skupinek, které potkávají. Nebýt ameše Samuela, byl by film úplně jalový. Jediné, co se dá považovat za dramatický oblouk, je snad parodické naplnění počátečního filmovaného horroru se skutečností... což je trochu moc laciná hrátka. Palec dost dolů. (01.05.2014)

Nejnovější film z Romerovy zombícké série oceňuju jako vzácný příklad velmi razantního a angažovaného nezávislého hororu. Celý film je pojatý jako pravdivá reportáž o šířící se nákaze zombies točená výhradně videokamerou málokdy viděného hrdiny, studenta režie, s občasnou výpomocí jeho přítelkyně a členů štábu, se kterým před vypuknutím nákazy točil studentský horor o mumii a blondýně. Tam, kde svého času skončila ZÁHADA BLAIR WITCH – sobeckou hrdinkou, svou posedlostí filmovou "pravdou" občas nesnesitelnou –, Romero pouze začíná. Smysl počínání hrdiny obestírá clona ambivalence: až do konce se pohybuje na škále mezi prorokem a šaškem. Romero konkrétní způsob používání média kritizuje – nadužívání kamer v našich životech, kdy (slovy jedné z hrdinek) se vlastně přestáváme dívat, kamera v rukou „neutrálního“ pozorovatele se stává fetišem, násilí zaznamenané (místo násilí bezprostředně zažitého) se pozorovateli odcizuje, on se stává voyerem, násilí vzrušením –, zároveň však hlásá jeho evangelium. Pravda začíná tam, kde mainstreamová média končí, a pravými adepty jejího objevování jsou mladí nezávislí filmaři a bloggeři – pokud se jejich touha po pravdě nestává pouhým "uploadovacím" fetišem. Pravdou je, že Romero se občas jeví jako mírně iritující karatelský „páprda“, viz spíš mechanicky přilepený apokalyptický dovětek zpochybňujíci, zda si lidstvo vůbec zaslouží být zachráněno, odkazujíc tak na podobně laděnou pointu NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL. Taky úplně nerozumím americké paranoii vůči vlastním oficiálním médiím; film spekuluje v tom smyslu, že by oficální média pravdu o domácí nákaze zastírala (že by narážka liberála na Irák?). Přesto si myslím, že Romero nesklouzává k tezovitosti: jistou zatuchlost významové roviny řádně provětrává intenzivním napětím, přímočarou brutalitou a pulpovním humorem (starý amenita a jeho trik s kosou). Romero jde na doraz, nebojí se násilí, nebojí se kontraverzních emocí (nákaza dělající monstra z našich nejbližších), svou mentorskou skepsi očišťuje filmařským zápalem. Natáčení filmu prostřednictvím videokamery v rukou hrdinů není příležitostí k „šouflkameře“; Romerova ruka je velmi jistá, nikdy nebere ze zřetele kompaktnost prostoru (naši orientaci v něm), nejrazantnějším výrazovým prostředkem je mu ostrý švenk. DENÍK MRTVÝCH je hororem, který vrací žánr ke své radikální, do ksichtu plivající – přesto očistné – podstatě. (07.10.2007)