Dar od Boha

Oklieštieme z Mallickovho "filozofického šepotu" líniu o rodinnom nažívaní a priraďme si ju nachvíľu sem, k ďalšiemu identifikovaniu nielen seba samého, ale aj celých dekád a vzápätí zistíme, že Vallée nadväzuje, resp. si zasadzuje vlastný - vyjadrovacou štruktúrou obdobný, ale predsa odlišný - "Tree of life." Terrence sčasti pomenoval zeitgeist 50's na území amerického Texasu a Jean-Marc akokeby kontinuálne pokračuje cez 60. až po 80. roky v jeho definovaní na predmestí kanadského Montrealu.Tiež to zložité formovanie vrúcneho vzťahu otec-syn, kedy sa hrany navzájom obrusujú, názory sa rozchádzajú, nedorozumenia pribúdajú a nájdenie konsenzu nemusí vždy vyjsť...alebo môže, po dlhodobej drine môže. Tiež ta nesmierna láska matka-syn, kedy matka rozprestiera ochranné krídla nad svojími potomkami, čaká na nich iba s otvorenou náručou, cíti ich znepokojenie/bolesť aj na diaľku a najviac prežíva ich stratu. Výchova ovplyvnená dobou, patriarchálna diferenciácia rolí muž-žena, nepriestreľná pobožnosť, uznanie zázrakov za právoplatné javy, mnohodetnosť, homosexualita ako jedno obrovské X. Noel je v nevýhode, sám proti sebe, sám proti všetkým, spojenec sa kde-tu objaví a hneď aj zmizne, iskra nádeje miestami zažiari, ale pri narodeninových alebo vianočných posedeniach opäť zhasne. Je to generačný/osobnostný boj, vôbec nie ľahký, vôbec nie komediálne ladení, práve naopak krutý ako sám život a keď už zaznie vtípek, tak impresia ako od Andersonovcov. "C.R.A.Z.Y." má okrem bystrého názvu aj ihravý scenár a spracovanie, občas to síce zaváňa predynamizovanosťou a zopár nekoncepčných vsuviek by som takisto vedel oželieť, ale i tak som nadmerne spokojný, žiadne rúžové okuliare ani emočné vydieranie, vynikaví herci, doslova "golden soundtrack"- proste malý filmík s veľkým F, ktorý nehľadá cieľ, ale cestu. Aneb ako píše susedov plagát: "happiness is not the destination, but the journey." (20.04.2012)

Hodnocení tohoto snímku v mém případě sráží na můj vkus až příliš pomalé tempo. A to tak pomalé, že v jednu dobu jsem měl co dělat, abych se donutil pořádně soustředit na další sledování. Jinak jde ale o špičkovou podívanou. Osudy jedné rodiny a zvláště pak jednoho ze synů do ní patřícího je vykresleno úžasně hlavně po vizuální a hudební stránce. Speciální cenu ode mě pak dostává Marc-André Grondin, který předvedl v mých očích parádní herecký výkon. 70 % Oblíbená část- příběh vztahující se k obrazu (14.02.2011)

Tematicky velmi zajímavý snímek. Příběh je opravdu obsáhlý, daří se výborně zachytit život jedné rodiny během dvaceti let. Atmosféra 70. let je zachycena zajímavě, poutavě a dovede diváka naprosto pohltit. Jak je zde již zmíněno, je třeba vyzdvihnout filmovou hudbu, která nádherně doplňuje jednotlivé pasáže a dopomáhá vykreslit pocity zmateného hrdiny, který touží najít "své" místo na světě, což je samozřejmě i zásluha hlavního představitele role. Právě zejména díky hudbě na mě snímek působíl spíše melancholickým dojmem. V některých chvílích jsem se pousmál, ovšem byl to spíše pokřivený úsměv, nikoli veselý smích. Snímek rozhodně není jen dalším přírůstkem do ohromné řady snímků o hledání vlastní identity, film se totiž štěpí do několika závažných tematických rovin (rodina, drogy, sexuální život, atmosféra a vývoj doby, víra) a v tom spočívá jeho výjimečnost. Skoro jsem se až divil, že ten film drží pohromadě a dává smysl. Dar od Boha je jedním z nejpovedenějších a nejoslovujících snímků posledních let, který si ovšem jen tak znovu nepustím. Film na působil opravdu velmi melancholicky a při sledování jsem neměl nejlepší pocit, osud rodiny Beallieuových mi přišel možná až příliš krutý... (06.07.2007)

Pohodovka, na kterou se strašně pohodlně kouká, zachycující přelomovou dobu, kdy byl náhled lidí na homosexualitu ještě hodně povrchní a nekompromisní. Mladý Zac se snaží najít sám sebe a v tom mu pomůžou především jeho bratři a otec, ale nedá se říct, že by to dělali zrovna vstřícným způsobem. Tak se Zac stane černou ovcí rodiny, uteče a po tom co se vrátí si jeho otec uvědomí, co je v životě nejdůležitější.. (07.07.2007)

Kde se vzal, tu se vzal film, u kterého zde zatím není uvedeno ani jméno režiséra, který se však již může chlubit hodnocením 90%. Jasně, soudě z množství hodnotících, nebude jej mít dlouho, ale přesto bych se odvážil tvrdit, že půjde o první film Jeana-Marca Valéeho, jenž uvidí počet lidí zasluhující již označení „velká skupina“. Původní název je poněkud zavádějící a za šťastnější lze v tomto ojedinělém případě označit překlad českého distributora. Slovo Crazy sice má pro celý příběh nezanedbatelný význam, ale mnohý divák by po jeho přečtení mohl očekávat ujetou teenagerskou taškařici. Přitom jde o velice citlivý portrét jedné zmatené mladistvé duše napříč dvěmi dekádami, jenom občas okořeněný humorem. Ten si zaslouží přídomek „hřejivý“ nejen pro četný výskyt slova „buzík“. Oním „buzíkem“ možná je a možná není hlavní hrdina Zach, sám neví. Snahu zjistit to, stejně jako spoustu jiných skutečností, mapuje tento dvouhodinový snímek o životě a jak na něj. Odvážnou stopáž můžeme považovat pouze za jeden z mnoha projevů Valéeho snahy, natočit jiný, lepší a větší generační film. Někdy hraničí až s metaforickým podobenstvím o Bohu a člověku uvězněném věčně v jeho stínu, čehož budiž důkazem „duchovní“ bloudění Jeruzalémem (věta o ateizmu hlavního hrdiny jakoby neměla žádnou váhu). Podobných výstřelků je ve filmu několik, některé působí rušivěji, jiné méně, stále jsem však (kupodivu a bohudík) měl dojem, že sleduji docela malý kanadský film, vymykající se pouze mimořádně kreativním přístupem režiséra a výborným hereckým obsazením. Bohužel, na rozdíl od jiných podobně koncipovaných filmů, si hrdinové tohoto nezískali mé sympatie, což je – obávám se – základní předpoklad úspěchu. Ústřední dějová linie sleduje komplikovaný vztah otce a syna, kteří hledají cestu, z níž před lety sešli, neméně zajímavé jsou i vedlejší podzápletky, kterých bych ale stejně mohlo být méně. Režisér děj filmu prozíravě vklínil do období 60. až 80. let, tedy do období dobře zmapovaného, vyznačující se osobitým, na první pohled identifikovatelným, stylem (oblékání, hudby ad.). Velmi zdařilý je nostalgický portrét sedmdesátých let, přímo vybízející k použití songů od Pink Floydů, Rolling Stones nebo Davida Bowieho. Dar od Boha nabízí osvěžující pohled na problémy staré jako lidstvo samo. Nepřináší nic přelomového, neříká nic objevného, nicméně má vše, co od podobného filmu zpravidla čekáme a jako bonus přidává něco navíc. 80% (07.07.2007)