Dar od Boha

Miluji rodinná dramata s početnou rodinou - přísného otce, milující mamku, s láskou nenáviděné sourozence a lidi, kteří o nich umí natočit báječný film - o všeobjímající lásce, kterou je dítě schopno docenit až mnohem později ve svém životě. Je neskutečné, co Jean-Marc Vallée dokáže s herci, kamerou a hudbou. Chtěla bych napsat o tisíci pocitech z filmu, ve kterém je tisíc zážitků, brání mně však nadbytek nevstřebaných emocí a nedostatek slov i prostoru, vše, čeho jsem schopna, je heslovitě uvést několik blábolů, které se mně ještě stále neuspořádaně motají v hlavě. Jako první mě zaujal otec - vášnivě milující život a svou rodinu i to, jak starostlivě sleduje, aby vše bylo podle zaběhnutých pravidel přírody - krásné vidět obdiv v očích jeho dětí a na oplátku jeho pýchu. Matka miluje bezpodmínečně, velmi dojemné scény s kočárkem a duchovní i tělesné spojení matky se synem, nerespektující vzdálenost. A Zac... od prvních minut výjimečný a citlivý, ještě netuší , jak bolestivé je dospívání samo o sobě, ještě neví, o kolik víc sebeovládání a slz ho bude stát jeho "jinakost", nemá ani ponětí, jak snadno lze přijít o víru - zatím posílá otci do tváře kroužek dýmu, jako poselství vzdoru a pomalého odpoutávání od pevně stanovených hodnot. Do všeho až osudově zasahuje hudba (bože, jen ta příhoda s vinylem!), zpomalené záběry překypující emocemi a vše vyjadřující výkony - ty dětské nevyjímaje. Již po prvních deseti minutách jsem čekala stoprocentní snímek a jsem šťastná, že jsem se nemýlila. (19.05.2012)

Úžasný filmový zážitek na hodně dlouhou dobu! Tento film jsem chtěl vidět od odby, co jsem si ho zakoupil ve stánku na DVD. Ale buď nebyl čas, nebo se vždycky našlo něco potencionálně zajímavějšího, čemu jsem dal přednost. Na tento film jsem však stále myslel a včera na něj konečně přišla řada. S několik frankofonními filmy z Kanady už jsem se setkal, a tak jsem měl povědomí o tom, co od filmu z tohoto prostředí mohu asi tak čekat. Ale co jsem viděl mě velmi zaujalo. Z tohoto filmu se totiž vyklubalo naprosto úžasné a tak trochu zvláštní, ale kvalitní komediální drama. A to jsem vážně nečekal. Ovšem musím se přiznat, že začátek nebyl z mého pohledu nic moc. Ale jakmile se na scéně objevil Marc-André Grondin, což je dospělý představitel hlavního hrdiny, tak film začal nabírat úplně jiný směr. Tento herec prostě umí hrát a zároveň je velice sympatický a dobře se na něj kouká. Jeho úžasný herecký výkon je to, co z tohoto filmu dělá nezapomenutelný zážitek. Měl před sebou nelehký úkol zahrát hlavního hrdinu v mnoha různých životních situacích, musel dokázat zahrát měnící se pocity hlavního hrdiny, musel zahrát hlavního hrdinu v 15 a potom v 21 letech, prostě si musel poradit s nesnadným úkolem. Ale on to dokonale zvládnul a díky tomu mohu s čistým svědomím udělit tomuto filmu pět hvězdiček. Nikdy bych byl býval nevěřil, že jeden herec dokáže zvládnout zahrát postavu, jejíž pocity a nálady se neustále mění. Opravdu úžasný film! (11.05.2009)

Také se Vám někdy stává, že si chcete upéct něco dobrého z mouky, a když připravujte těsto zjistíte, že asi nemáte dobrou mouku, těsto vám nechutná a navíc se lepí na prsty a z nicht na všechno, čeho se dotknete? Nakonec třeba nemusí být upečený výsledek až tak špatný, ale na zážitek z hnětení těsta už nedovedete zapomenout.... Samozřejmě vztah otce a syna tvoří osu obou jejich životů, ale o tom už byla napsána bohatá literatura beletrijní i věděcká a natočena spousta filmů - a mnohem lepších. A vylepšovat film muzikou ze šedesátých let (v té době se děj neodehrává), je až příliš laciné. (26.06.2017)

Tak tenhle film jsem asi moc nepochopil - hlavne jsem, po vzoru ceskeho nazvu, cekal porad nejaky dar, ale nic neprichazelo. Film me docela nudil, herecke vykony spis zklamaly a celkove mi nejak unikl smysl tohoto celeho dila. Postradal jsem nejakou vetsi zapletku/napeti/drama - vychazi z toho jen slatanina, jak si rodina zije svuj zivot, ale divat se na to dve hodiny zase nemusim. (01.03.2009)

Horkosladká melodráma, ktorá sa nezameriava ani tak na zmätok citov hlavného hrdinu, ale skôr na reakcie jeho blízkych. Zvolený prístup je nekonvečný, čo zdôrazňuje i oný aspekt „daru od boha“. Celé to však strieľa doprázdna a klasikou ako My Own Private Idaho (1991) či Mysterioius Skin (2004) sa nikdy nestane. (27.03.2013)