Dar od Boha

Filmy spadající do proudu queer cinema mají často společnou jednu věc: krom hlavního hrdiny, obvykle alterega autora, působí všechny ostatní postavy jako ploché karikatury. Divák je tak odsouzený bez dalšího do pozice přitakávající hlavní postavě, která si uzurpuje všechny jeho sympatie. Stejně tak i v tomto filmu nám hrdina hned v úvodu sdělí, že jeho bratři jsou idioti, otce vykresli jako primitivní machistickou postavu a snad jen matka působí jako živoucí postava. Je to zřejmě dáno tím, že takovéto filmy slouží jako osobní terapie autora a obecný pohled na problém ustupuje subjektivní potřebě autora. Zároveň však odsuzují takový film do pozice minoritního dílka pro spřízněné duše, protože ne každý divák bude ochoten na tuhle hru přistoupit. Gregg Anaki, který stál na začátku zrodu proudu této kinematografie se tomuto omezení úspěšně vyhnul tím, že jako karikatury ztvárnil všechny postavy a převedl tím film do formy podobenství, které žádnou z postav neprotěžuje. (22.09.2010)

"Co je to buzík? - Ale nic. Taková hloupost." Příjemný snímek s výbornými herci, který pobavil, zabavil a krásně u něj plynul čas, ale zase zázrak na 5* to není ani omylem. "Jak krátká a příjemná byla půlnoční mše, když jsem se stal ateistou." No ten chlap každopádně neměl nehorázně moc synů, že? "To jako mám doma líheň teploušů?" Přišlo mi, že tato rodina byla ale docela hodně otevřená novému a výchova byla relativně volná, jinak si nedokážu vysvětlit, jak by mohl být z toho nejstaršího takové totální hovado, ten Zachary měl taky období, kdy se třeba oblékal a chodil vystylovaný úplně mimo normálnost a oni to všechno tolerovali... tolerantní je to slovo pro tuto rodinu vcelku adekvátní, samozřejmě až na postoj vůči tomu, že by měl syna teplouše. Naprosto fantaskní záběr byla scéna, kdy ho srazilo auto.. jak letěl.. dokonalá lahoda pro mé oči. Zastávám názor, že odteď každá scéna bitky nebo rodinných nepokojů u stolu by měla být doprovázena áriemi, zpomalenými scénami (zásadně.. už nikdy nechci vidět jinak zpracovaný tento typ scény) a ignorantským vítězoslavným povýšeneckým poklidným a přesto vysmívajícím se pohledem. Z toho jeho pohledu jsem vůbec celá roztávala aka pohled teď-jsem-vyhrál-ty-kokote-a-ty-s-tím-nic-nezmůžeš. (03.06.2014)

Čo vlastne sleduje tento film? Je to akási zdramatizovaná verzia seriálu „Tie roky sedemdesiate“. Každá rovina, ktorú film zobrazuje, či už je to rodinná dráma o zbližovaní a mravných problémoch, problémoch dospievania alebo nadsadená satira spoločnosti tej doby, je rozobraná a spracovaná do detailov. Čo si z toho odnesie divák, ťažko povedať. Viem ale, že miestami som sa aj mierne nudil, čoho príčinou bola hlavne nerozvinutá humorná výpoveď, no určite nie scenár (hlavne konverzácie boli na úrovni), ani herci. Takže by som bol nerád, keby ostali nepovšimnutí. A som rád, že HBO dáva priestor aj podobným filmom. 80%. (30.07.2007)

Oklieštieme z Mallickovho "filozofického šepotu" líniu o rodinnom nažívaní a priraďme si ju nachvíľu sem, k ďalšiemu identifikovaniu nielen seba samého, ale aj celých dekád a vzápätí zistíme, že Vallée nadväzuje, resp. si zasadzuje vlastný - vyjadrovacou štruktúrou obdobný, ale predsa odlišný - "Tree of life." Terrence sčasti pomenoval zeitgeist 50's na území amerického Texasu a Jean-Marc akokeby kontinuálne pokračuje cez 60. až po 80. roky v jeho definovaní na predmestí kanadského Montrealu.Tiež to zložité formovanie vrúcneho vzťahu otec-syn, kedy sa hrany navzájom obrusujú, názory sa rozchádzajú, nedorozumenia pribúdajú a nájdenie konsenzu nemusí vždy vyjsť...alebo môže, po dlhodobej drine môže. Tiež ta nesmierna láska matka-syn, kedy matka rozprestiera ochranné krídla nad svojími potomkami, čaká na nich iba s otvorenou náručou, cíti ich znepokojenie/bolesť aj na diaľku a najviac prežíva ich stratu. Výchova ovplyvnená dobou, patriarchálna diferenciácia rolí muž-žena, nepriestreľná pobožnosť, uznanie zázrakov za právoplatné javy, mnohodetnosť, homosexualita ako jedno obrovské X. Noel je v nevýhode, sám proti sebe, sám proti všetkým, spojenec sa kde-tu objaví a hneď aj zmizne, iskra nádeje miestami zažiari, ale pri narodeninových alebo vianočných posedeniach opäť zhasne. Je to generačný/osobnostný boj, vôbec nie ľahký, vôbec nie komediálne ladení, práve naopak krutý ako sám život a keď už zaznie vtípek, tak impresia ako od Andersonovcov. "C.R.A.Z.Y." má okrem bystrého názvu aj ihravý scenár a spracovanie, občas to síce zaváňa predynamizovanosťou a zopár nekoncepčných vsuviek by som takisto vedel oželieť, ale i tak som nadmerne spokojný, žiadne rúžové okuliare ani emočné vydieranie, vynikaví herci, doslova "golden soundtrack"- proste malý filmík s veľkým F, ktorý nehľadá cieľ, ale cestu. Aneb ako píše susedov plagát: "happiness is not the destination, but the journey." (20.04.2012)

Komediální pohodové drama o hledání sebe sama odehrávající na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Mladík Zachary je jedním z pěti bratrů docela obyčejné rodiny. Avšak podle matky má "Dar od Boha" - schopnost pomáhat bližním pokud na ně myslí a odříká modlitbu. Jenže jak jde čas má náš hrdina pochybnosti o sobě, líbí se mu kluci i holky a hledá svoje místo v životě...Místy úsměvné, místy setsakramentsky vážné a vše doplněné skvělým soundtrackem s písněmi, které mapují onu dobu. (30.08.2011)