Soukromá válka pana Wilsona

Ještě jednu lajnu a jdu hlasovat aneb Kterak Američané neberou politiku na lehkou váhu. Aarona Sorkina řadím zásluhou Studia 60 k nejschopnějším scénáristům dneška a je to jeho vyšperkovaná hra se slovy a jejich mocí, nikoliv Nicholsova režie, kdo zde hraje první housle. Bráno z opačného konce, nedovedu si pro tuto prudce konverzační látku představit vhodnějšího režiséra. Nichols umí každý rozhovor pojat jako povídku s nečekanou pointou (např. první setkání Wilsona a Gusta). Ví, kdy zabrat kterou tvář, aby to ve výsledku vzbudilo smích. Ten budí také pár nešikovaných náběhů na akční scény, během nichž alespoň dáte na chvíli odpočinout svým uším, v případě titulků spíše očím. Na zevrubnější představování postav skrze nějaké flashbacky a traumata z dětství nezbývá (nepočítáme-li příhodu a panu Hazardovi) prostor. Chcete-li lépe poznat nejhanebnějšího amerického národního hrdinu, přečtěte si nějaký životopis, tahle břitká satira pojímá věci v obecnějším měřítku. Všechno závisí na lidech. Na lidech, kteří vítězí jenom pro pocit vítězství. Na lidech, se kterými se snadno manipuluje, ale těžko vyjednává. Celá záležitost vypadá jednoduše, dokud nezačnete řešit jednotlivé morální aspekty. Archaismus „morální“ ovšem není na místě. Nejlépe to pochopil cynický agent CIA bručounského typu a řeckého původu Gust Avrakatos, jehož ztvárněním, vyčuhujícím nad rámec přihrávače vtipů, potvrdil Philip Seymour Hoffman svou pozici nevyzpytatelného, přesto pokaždé skvělého herce. Podobných soukromých válek jiných pánů Wilsonů, kteří umí říct „ano“, když je třeba, svět vede a povede spousta a třebaže v nich jde o celkem vážné záležitosti, potěší, jakou srandu si z nich dokáže udělat hrstka inteligentních lidí v Hollywoodu. (Black Box.) 80% (08.02.2008)

Šťavnatá a v niektorých scénach (návšteva u pakistanského prezidenta) veľmi vtipná záležitosť, ktorú mi kazilo jediné - celý čas som myslel na Obchodníka so smrťou, v ktorom boli podobné témy podané omnoho ostrejšie, vtipnejšie a celkovo šmrncovnejšie. A celkom mi nesadol ani casting Toma Hanksa. Prevarene som si namiesto neho predstavoval Roberta Downeyho, Jr., alebo dokonca (Boh mi odpusť!) Nicolasa Cagea. Za návštevu kina to asi nestojí, na DVD jasná voľba, odporúčam. Samozrejme mať šajnu o politike 80. rokov je výhoda. (23.08.2008)

Na běžného Tondu příliš sofistikované, na Oscara příliš rozklížené a na mě málo zábavné. Sorkinův scénář nezapře snahu o inteligentní jízlivost a Tom Hanks s armádou sekretářek a neodolatelným P.S. Hoffmanem jsou sázkou na jistotu, tím spíš pak překvapí, že Nichols maže máslo na hlavy politiků TAK tence, že ho na jazyku skoro necítíte. Věčná škoda, chtělo to ještě trochu přitlačit, aby se bavil i člověk, pro kterého je americká politika španělskou vesnicí. (12.02.2008)

WTF? Rozmenené na drobné. Neskutočná nuda. Milión zbytočných rozhovorov, ktoré sú síce založené na skutočných udalostiach, ale aj tak.. Jedno trápne klišé za druhým, prekvapujúco podpriemerný Hanks, ktorý strúha nechutné grimasy, nezaujímavá Julia Roberts, nevýrazný (ale z ďaleka najlepší na pľaci) Hoffman atď. Chýba mi tu akákoľvek výraznejšia scéna, postava, ktorá by dokázala niečím zaujať alebo sa aspoň výraznejšie vryť do pamäti. Žiaľ ďalšie znechutenie z umelo vykonštruovaného filmu. (06.02.2008)

Kvalitný komediálny pohľad do zákulisia americkej politiky, nielen zahraničnej. I keď je to trochu schématicky spracované, nedá sa filmu uprieť hĺbka a istá miera poctivosti a herecké obsadenie celé dielo pozdvihuje. Vo filme kraľuje prekvapivo skôr Hoffman ako Hanks avšak keďže na Hanksovi stojí celý film, rozhodne nezostáva pozadu a čo sa týka Julie Roberts, tak tá tu prekvapila len novou vizážou a netypickou rolou. Film má pár podarených a vtipných situácií, ale ako celok to tak ohromné nie je a po skončení v divákovi nezanechá nejaký neobyčajný pocit. A koniec trochu zamrazí, keď si človek uvedomí k čomu to všetko smerovalo. (03.01.2015)