BrainStorm

Jo, kdyby takový lék na "opravu" mozku skutečně existoval, to by teda bylo asi pěkné tóčo. Pan psycholog byl sám případ pro psychologa. Jistě by mu dobře poradil a pomohl některé věci urovnat. Ovšem, zásah vyšší moci je samozřejmě mnohem lepší. Druhou šanci prostě nedostávají lidi jenom tak. Když ji dostanou, je potřeba ji chytit za pačesy a nepustit. Jedná se tu sice o vážné téma, ale bylo to příjemné pokoukání. Jiří Strach je pro mě zárukou kvality. (11.12.2017)

On Brainstorm docela přesně odkometoval Ivan jako Jakub, když šel ze svým potomstvem z kina. Prostě je to o vztazích, jako ze života. Já bych jen doplnil, že je to i tak trošku milá pohádka pro dospělé, možná by neškodilo se zamyslet jak travíme svůj život, jak se chováme ke svým blízkým, aby jednou nebylo pozdě. Tohle se mě na Brainstormu líbilo určitě nejvíc. V závěsu jsou herecký výkony, Ivan to je sázka na jistotu, ostatní neměli tolik prostoru, možná bych uvítal ubrat malinko Terezky a přidat panu Brzobohatému, ale jinak fajn, třeba Ivanku a její výrazný hlas už jsem dlouho v ničem neviděl, takže příjemný. Celkový vyznění filmu dává způsobu vypravění 3 :0 na sety. (15.02.2015)

Trio Strach, Epstein, Trojan dlouho jede v sympatickém dramedy módu, aby se v poslední třetině jejich pohádka pro dospělé zadrhla v obecné šabloně a zjednodušení. V jisté chvíli přijde zjištění, že je potřeba užívat si života plnými doušky, trávit čas s bližními a nezabývat se malichernostmi. Vše se rozzáří, ledy tají a vztahy se doslova upgradují. Až by si jeden myslel, že péče o nemocného rodiče je překážkou, která vás o výše uvedené možnosti v plném rozsahu připraví. Tímto pojetím drží BrainStorm sám sebe pod krkem, ale jinak dobrý.. (13.08.2018)

Celkom rád som si pozrel ďalší chválený film Jiřího Stracha. Nezdieľam averziu českých divákov voči tzv. "okoukaným hercům" pretože nemusím vidieť a ani nevidím každý nový český film. Brainstorm má nepôvodný námet a je mi jedno, ak bude niekto namietať, že v Čase prebudenia išlo o lekársky experiment a tu o akúsi metaforu. Určite som ho nevnímal ako komédiu, skôr ako typický televízny film, kde všetky latentné problémy vystúpia na povrch v obmedzenom priestore a čase. Herci boli dobrí, dialógy prirodzené, akurát žiaden odkaz ku mne nedorazil, nič pozoruhodné a zapamätaniahodné som tam nenašiel. (23.04.2011)

Takhle to vypadá resp. dopadá, když člověk píše resp. režíruje to, co dobře zná aneb další důkaz, že ty nejsilnější příběhy píše život sám. Pouze s poznámkou, tohle bych čekal od pánů o generaci starší a nikoliv mladíků M. Epsteina resp. J. Stracha. Ať už nažito resp. na vlastní kůži zažito nebo pozorně odpozorováno, smekám pánové. Pár dialogů (možná) šustí papírem a osobně bych uvítal (ve vedlejších rolích) nikoliv sázku na (přesycenou) jistotu, ale svěží vítr v podobě neokoukaných tváří (zde si to o to přímo říkalo) a nesednul mi zcela (narozdíl od místní většiny) pokus o jakýsi přesah v podobě andělského messengera P. Lišky, to jsou však malé pihy na kráse a hlavně věc osobního vkusu. Ostatně někdo pihy rád. Vše ostatní bez větších námitek, tj, (ne)příjemně civilní, s přehledem (ústředním trojlístkem Brzobohatý-Trojan-Chýlková) zahrané, neprvoplánové, laciných gest prosté, s nadhledem odvyprávěné a vkusně, se správným timingem, odlehčené. Zdá se to tak jednoduché že? Tak mi někdo řekněte (vysvětlete), proč četnost těchto případů, nápadně kopíruje počet abstinenčních dnů bonvivánského aligátora z Vysočiny?! P.S. je nesmírným zážitkem (potěšením), vidět po dlouhé době Radka Brzobohatého (zdravím tam nahoru) v roli, které byl hoden resp. byla hodna jeho kvalit. 80% (02.10.2013)