Blokáda

Tento film samozřejmě dokument není, byť je sestříhán z dokumentárních záběrů z obleženého Leningradu. Můžete jej vidět i když toho o tomto obležení víte pramálo, a stejně bude působivý, ba nepochybuji, že i kdyby našinec o něm nevěděl nic, byl by to film stále působivý a především depresivní. Je to sestup do pekla, kde každé zatmění obrazu zvěstuje další etapu na této cestě až do bodu, kde se lidské bytosti mění v mátohy ploužící se rozbitým městem kol mrtvol ležících na ulici. A po záběrech s oslavami prolomení blokády, které jsou plné radostných obličejů, přichází další zatmění a další hrůza. (29.03.2016)

Loznicovy filmy nechtějí nic říct - oni to prostě ukáží. A přitom - jak dokáží své poselství vykřičet do světa. SSSRusko mělo a má zvláštní štěstí na žánr střihového dokumentu: Esfir Shubová jej v 20. letech vymyslela a o osmdesát let později Loznica dokazuje jeho sílu i pro dokument 21. století s uměleckými ambicemi. A zároveň se včera i dnes prokazuje manipulativní síla, kterou režisér třímá v rukou. Již Shubová dokázala montáží a komentářem mezititulků usměrňovat divákovo chápání historické události. I Loznica posouvá vnímání natočeného materiálu, ale skrze jiné médium - zvuk. Zvuk, nebo spíš to, jak při mnoha momentech chybí, či jak je líný, tlumený, jak jen zřídka, ale o to naléhavěji zaútočí, jakou podivnou strnulou atmosféru v divákovi vyvolává. Jakoby i zvuk pomalu umíral hlady a neměl již sílu křičet, řvát - jako v dobových týdenících z války, jako z válečných filmů, jako v druhořadých dokumentech, kde se jinak ty samé obrazy objevují. A nebo v případě, když je Loznica vytáhne z (ticha) archivu a po šedesáti letech jim vdechne hlas - ale tlumený, čekající, odevzdaný, tedy dokonale protikladný normálnímu živému velkoměstu. A právě to je působivější než sebevíc záběrů ležících mrtvých těl. (13.10.2015)

Montáž záznamov filmov z archívov (nakrútených 42. kameramanmi priamo počas 872 dní trvajúcej blokády Leningradu), ukazuje postupný rozklad okupovaného mesta a strádanie jeho obyvateľov. Zvuková stopa zložená z pôvodných aj novo pridaných zvukov pôsobivo dopĺňa bezútešné obrazy strnulosti, postupné opúšťanie pohybu a ruchu v uliciach a jeho nahrádzanie zánikom a zmarom v súlade s plynutím ročných období. Film neobsahuje sprievodné slovo, či vysvetľujúce medzititulky, prehovára silou premysleného strihu a rytmu, prostredníctvom ktorých ukazuje rôzne stránky života za okupácie. Chodci sa stále mátožnejšie pohybujú ulicami, vozidlá mestskej dopravy, či autá vidieť čoraz zriedkavejšie, horiace budovy zasiahnuté bombami nemá veľmi kto hasiť a nad obrazmi skazy a zmaru poletujú špionážne balóny. Žiadne patetické hrdinstvo, skôr tichý, odhodlaný boj o prežitie (časť ruskej kritiky odsúdila opomenutie udatnosti Leningradčanov). Mnoho z použitých záberov je na plátne po prvý raz, pre svoju drsnosť neboli dosiaľ zverejnené (voľne pohodené mŕtvoly v uliciach, okolo ktorých bez povšimnutia prechádzajú ďalší obyvatelia, hádzanie tiel do masového hrobu, popravy protivníkov, zúfalé naberanie vody zo zamrznutého kanála). (19.12.2006)

Nejspíš je lepší, když o tomhle filmu něco víte předem. Také neuškodí, když něco víte o blokádě Leningradu. Režisér Loznica se totiž probral archivním materiálem a sestavil z něj pozoruhodný obraz zkoušeného města, přičemž automaticky počítal s inteligentním publikem. Žádný komentář, žádná hudba, obrazy hovoří za vše. Ještě bych se pochvalně vyjádřil k rozumné stopáži. (09.01.2008)

Jistě zajímavý dokument s několika nedostatky. Prve, není k němu žádné uvedení, žádný komentář o tom, kdy, kde, co a jak. Je to film natočený pro Rusy a pro ty, kdo se o toto zajímají. Jeho režisér na festivalu v Karlových Varech při prosbě o nějaké přiblížení na publikum koukal, jako bychom byli naprostí idioti. Druhým problémem je pak to, že se přece jen tohle bezeslovné drama začíná táhnout a běžného diváka spolehlivě uspává. Celkově tři hvězdy: zajímavé, ale nedotažené. (09.05.2007)