Obsahy(1)
Drama nelítostného střetnutí nováčků, neboli „zobanů" s „mazáky" se odehrává v československé armádě v sedmdesátých letech. Přesto nelze říci, že konflikty, které zde můžeme sledovat, patří minulosti. Nejsou dokonce ani výhradně a jedině doménou armády. K eskalaci těchto problémů může dojít všude tam, kde se zmocní vedení nekontrolovaná a nemravná moc, mající dost nástrojů k prosazení své vůle. Armáda se může přirozeně stát relativně vděčným prostředím pro vybujení šikany, protože je postavená z dobrých důvodů na strohém principu podřízenosti a nadřízenosti. Ale vždy jde o problém širší a obecnější, který se bohužel projevuje v různých sociálních zařízeních i v dnešní společnosti.
Knihovník Cejnar je pro vojenskou kariéru fyzickými i psychickými vlastnostmi ten nejméně vhodný. Usiluje jen o to, aby povinné období služby prožil bez pošlapávání lidské důstojnosti. Má ale smůlu. Zrovna v jeho útvaru je skupinka mazáků, kteří mají o náplni povinné vojenské služby jiné představy. Jejich násilnické sklony rostou úměrně s inteligentním odporem zobanů, které inspiruje ten zcela nehrdinský, ale zarputile zásadový Cejnar.
Scénář napsal Zdeněk Krhounek, který vzhledem ke svému dlouholetému působení v armádě velmi dobře znal i nešvary spojené s šikanou. Za režii Zobanů získal režisér Jiří Vanýsek cenu Pierot 94.
(Česká televize)
Recenze (95)
Neotřelej kousek o šikaně a dalším všemožném týrání na vojně za socialismu. Obsah je jednoduchej (šikana, buzerace, šikana, pokus o vzpouru, další šikana, vražda atd.), ale nenudí. Moc se bohužel nepovedl casting, kterej nejspíš probíhal etapově - kvalitní výběr mazáků a pak troubové v rolích bažantů (z nichž jedna je žel bohu role hlavní), úroveň má snad jen Aladar, a to hlavně proto, že ve filmu většinou jen štěká. V porovnání s nesmyslama typu Copak je to za vojáka je to rozhodně povedenej film. V porovnání s výbornou Tichou bolestí tomu ale hodně chybí. ()
Když to bude člověk brát objektivně, tak ano i takhle drsně mohla vojna někdy vypadat i když si sám osobně myslím, že tady jsou vtěsnané veškeré možné mazácké kratochvíle, vyšroubované až do extrému. Ale dejme tomu, mít to takhle pěkně všechno pod jednou střechou, asi nebylo pro zobáky nic moc příjemné, ale to byla prostě vojna. Extrémy s mrzačením a úniky do hraničních pásem, to už bylo fakt jen pro televizi... Vcelku ale zajímavě zvládnuté, rozhodně na televizi! ()
Vynikající tv film o vojenské šikaně, ač se to zdá neuvěřitelné, přesto to byla pravda. Jak to potom muselo vypadat v ruské armádě? Nikdy nepochopím šikanu, proč si to všichni nechávají líbit? Jasně, někdy to jinak nejde, ale když šikanuje jedinec nebo jen hrstka stovku zobanů? Proč se to neobrátí a ti zobani mu nebo jim to pořádně nenandají? Každý si za svou šikanu může sám, když si to nechá líbit. ()
Miroslav Etzler hrál parádního hajzla. Taková osoba by zasloužila prokurátora a pak provaz. Přišlo mi to takové vyhnané až do extrémů. Ale jako ukázka šikany to posloužilo výborně. Zdálo se mi divné, že by tento vojenský útvar nikdo nekontroloval a mazáci si tam mohli de facto dělat, co se jim zamane. Tenhle film by neměl být opomíjený. ()
Mladšia generácia sa tu pýta ako bolo možné že existovala šikana. Jednoduchá odpoveď. V medzivojnovom ČSR tento jav nejestvoval rovnako ako v Slovenskej armáde. Tam velili páni dôstojníci ktori poznali slovo povinnosť,morálka a česť a podobné javy si nedovolili ani sami vojaci. Komunisticky režim vsetko zmenil vrátane dôstojníckeho zboru, komunistickou propagandou sa vymyvali mozgy. Nechcem samozrejme všetkých hádzať do jedného vreca, ale Cerní baróni sú ideálnym príkladom. A dobrým vojakom z povolania bol každý, aj Tí s IQ hupacieho koňa čo by v civilnom živote boli nuly. Jedno s druhým šikana sa netrestala ale tutlala. A kto nieco z vojakov "natrel" pomsta starých ho neminula. A keď starí odišli do civilu mladí na vlastnú šikanu rýchlo zabudli a skúšali to na nováčikoch .... a dookola. Z demokratickej spoločnosti sa stala degenorovana. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (7)
- Film bol natáčaný v priestoroch kasární znojemského pluku s názvom Devět mlýnů. (Jello Biafra)
- Tento film se natáčel ve velké míře v prostorách roty Devět Mlýnů a taktéž při nácviku střílení je zřetelně poznat Mašovická střelnice ještě s věží a "špakem". Ve scéně, kdy vojín Cejnar (Michal Bumbálek) utíká, utíká z Mašovické střelnice, sebíhá kopec po tzv. Železných schodech a doběhne k lávce přes řeku Dyji. Když ho na konci spolu s četařem Konečným (Miroslav Etzler) odvádí PSáci, je vidět široký pás, kudy kdysi vedla signální stěna. Film začíná záběrem na křižovatku po které přichází hlavní postava filmu. Křižovatka se nachází na začátku obce Hnanice, asi 10 km od Znojma, na hranicích s Rakouskem. (ČSFD)
- Za réžiu filmu získal Jiří Vanýsek cenu Pierot 94. (Jello Biafra)
Reklama