Láska podle předlohy

Až zpětně člověku dochází, co vše má tenhle film v sobě. Jeho děj se krásně loudá, ale stejně jsem nebyl schopen spojit si hned všechno, co k sobě patří. Velmi nenásilnou a chytrou formou, dokonce pomocí jakési metafory, jsou zde odvyprávěny dva příběhy. Jeden knižní a druhý "skutečný". A kdo hledá, ten si svoje najde. Musím přiznat, že po dlouhé době opět film, u kterého se člověk musí pořádně zamyslet. (03.06.2009)

Čekal jsem spolek slepic (bože to jsem ale sexista, netolerantní, upřímný?) a jednoho metráka, co si budou štěbetat o knihách autorky, kterou osobně nikdy číst nebudu. Všem dámám se ale musím omluvit, protože každý jednotlivý charakter byl skvělý. Hlavní ale i řada vedlejších postav byli velice zajímavé (vrcholem je bezesporu neskutečně, ale šíleně sexy Emily Blunt s tím svým mikádem), nejvíce mě však zaujal příběh mezi Marií Bello a Hughem Dancym. Konec je trochu kýč a stavění Austinové na piedestál, ale přiznání se Marie Bello, že ji zaujalo sci-fi tuto nediversifikaci vyvažuje (narážka na etnické třenice v současném Hollywoodu haha). A ačkoliv mám pro komentář "Subjektiva" pochopení, tentokrát odpouštím a jelikož jsem nečekaně bavil, musím jít s hodnocením nahoru. (18.11.2016)

Tento film by na mě bez problémů zapůsobil jako průměrná vyprávěnka o partnerském kolotání s různými rozchody, schody a pak zase napravenými rozchody, nebýt dvou skutečností. Tou první je absurdní nasazení všech problémů hrdinů a hrdinek na knihy Jane Austenové, kteří jimi žijí, ba dokonce se ve svém partnerském životě jimi řídí, hledají v nich návod pro svá rozhodnutí, či přímo se nechavájí ovládnout určitou podobností svých situací a románů. Své drahé polovičky nutí sdílet tu Austenovskou vášeň a co čert nechtěl, všechno to vede k tomu, že drahé polovičky jsou z toho celé na větvi a milují a milují. Tato ujetá snaha zaustinovizovat životy protagonistů se pak tváří jako největší klad filmu, jeho trademark a raison d'etre. Přidaný odpor budí pak ve mně způsob, jak jsou city a pocity postav sdělovány diváku tak okatě a zřejmě, že chovat se tak normální lidé, každý si v okamžení někoho najde - filmové postavy jsou však slepé, páč jinak by to nebylo žádné drámo. Takové ty trapné hollywoodské povinnosti stylu "v závěru velkoryse přehlédněme ty, kteří zůstali na ocet, případně jim přihoďme jen tak někoho, kdo se ve filmu vůbec nevyskytl" či "všichni jsou krásní, sexy, hodní a kultivovaní", to už jsem v průběhu filmu ani moc nevnímal, leč teď při psaní komentáře na mě dolehly a dolehly nepříjemně. (18.11.2009)

Nebojte se, že neznalostí díla Jane Austen ztrácíte hlavní bonus - mapu k pochopení debat o románových postavách. O ty neběží zdaleka tolik jako o členy čtenářského klubu, jejichž životy se před námi decentně rozbalují. Ženy rozličných profesí a stavů a jejich minulí, přítomní a budoucí muži nahlížejí do niter literárních postav a objevují tak svá vlastní. Taky jim dochází, že smutky a trápení má i ten, kdo právě sedí, žije, miluje .... vedle nich, vedle nás. Láska podle předlohy je film na slova, která je škoda přeslechnout, tak bohatý, že jsem si ho musela hned zopakovat a nejen proto. Má i úžasné herecké představitele, je civilní, lehoučký, ale i - neberte mi to, prosím - moudrý a skýtá jakousi citovou očistu ... je v něm zkrátka něco víc, než se na první nezávazný pohled může zdát. 4,5 *. PS : Koment 01Zuzany10 reagující na ten muj neni uplně od věci, ale přepisovat nebudu, aby nebyla za tydýta. (27.03.2008)

Tenhle film jsem si díky jeho silně "prodívčímu" tónu zpočátku hodně protrpěl, abych se na konci ocitnul jako klidný "mačo" beránek, který si opět potvrdil to, co už stejně dávno věděl. Totiž, že ženský jsou ve skutečnosti světice, které nechtějí nic jinýho, než být milovány a hýčkány. A tím nemyslím jen ty krásné, jako v tomto filmu (což co mu vyčítám). A ano, orientace v dílech Jane Austinové je (někdy opravdu velkým) plusem, nikoliv však podmínkou. (30.05.2009)