Láska podle předlohy

Na první pohled obyčejný romantický film. Při tom druhém pohledu ale zjistíte, že jde o úžasně a hlavně do hloubky vykreslené příběhy několika lidí. Vůbec nevadí, že jste nečetli ani jeden román od Jane Austen, protože tahle dějová linka je sice hlavní, ale zároveň skoro nepodstatná. Jde spíš o to, jak její romány chápou hlavní postavy filmu, jak se s nimi ztotožňují a nacházejí v nich samy sebe, nebo nějaké společné vlastnosti. Láska podle předlohy je přesně ten typ filmu, u kterého můžete jak odpočívat a jen se prostě dívat, tak i přemýšlet a filozofovat nad nejrůznějšími otázkami. Děj krásně běží, nijak nic nevnucuje, postavy jsou sympatické, herci taky, reálné problémy a prostředí taky dělá svoje, takže se spousta diváků může se situacemi a hrdiny ztotožnit. Líbí se mi, s jakou lehkostí se na film dívá a jak je vytvořen. Jednou vidět rozhodně nestačí, protože většina toho opravdu důležitého se objeví, až po dalším zhlédnutí. (31.05.2012)

"Číst Jane Austenovou je zrádné minové pole." Dílo Jane Austenové mi není zcela neznámé, ale pět rozdílů mezi panem Darcym a Emmou bych jen tak z hlavy určitě nevyplodil. Z tlachání Čtenářského klubu jsem tedy příliš moudrý nebyl, ale ty vztahové peripetie mě celkem bavily a třeba adrenalinová Allegra mi vysvětlováním původu svých zranění hodně zvedala náladu. (01.06.2016)

Docela vtipná variace na postavy a osudy hrdinek a hrdinů Jane Austenové. Není to variace nijak úporná, spíš inspirace jejím dílem a jeho přenesení do současnosti. Což se filmařům povedlo dokonce s elegancí, protože vztahové romány Jane Austenové jsou nadčasové, a proto dobře fungují dodnes. Spisovatelka byla velmi vnímavá pozorovatelka charakterů a lidská povaha se od doby vzniku jejího díla téměř nezměnila. __ Není to nijak převratná filmařina, ale příjemný film, který diváka neurazí. /26. 11. 12./ (26.11.2012)

No... tak tohle bude těžké :o)). Jane Austen jsem nikdy nečetl, Rozum a Cit jsem viděl někdy.....no, nějakej pátek už to taky bude a na Pýchu a předsudek jsem se ještě nedostal. Navíc začátek filmu mi přišel dost nudnej a já si říkal, že je to zase nějakej film pro ženský a chtělo se mi to vypnout. Jenomže..... on se ten film, jak se pomalu rozjížděl nedal vypnout tak lehce. Postupem času si mně příběh pořád víc a víc obtáčel kolem prstu a dostával se pomalu pod kůži. Nejen tím jak plynul děj a knižní klub přecházel od knihy ke knize, ale s každou z postav se člověk sblíží a vcítí se do jejích pocitů. Alespoň tak se to stalo mně. Víc už bych nerad prozrazoval a tak jen dodám, že s Allegrou i Prudie bych šel až na kraj světa bez přemlouvání a že byla vážně klika, když Allegra nezkoušela ten "seskok padákem" :o)) (28.07.2008)

Režisérka Robin Swicord je podepsaná pod několika zajímavými scénáři, tuhle austenovskou látku rozhodně nezkazila, nicméně ve finále byl tenhle šálek připravený v trochu jiném kávovaru, než bych si představoval. Výsledek tak zapadne do škatulky filmů, které vámi projdou a neublíží, ale ani nijak nepohladí. Představa čtenářského klubu je fajn, moje oblíbené Emily Blunt a Maggie Grace zrovna tak, jen to absolutní křečovité nasazení inteligentních, kultivovaných, sexy a módních čtenářek a čtenářů je až krapet moc zaoceánské. (02.05.2013)