Obsahy(1)
Rodinná idylka je rozetnuta ostřím sekery, po masakru zůstanou dvě osiřelé dívky. Sestry se společně vydávají do Paříže, kde najdou práci i byt. A první velká láska na sebe také nedá dlouho čekat. Jenže svého milého si najde pouze jedna ze sester, druhá tuto lásku jej trpně snáší. A tak vztahy mezi sestrami ochabují. (Snorlax)
Recenze (22)
V prvom rade - remeslo sa tu previedlo takmer do geniality. V tom druhom rade - príbeh, rovnako žiadúci a viac doplňujúci samotné dielo, ako dielo doplňujúce príbeh - mohlo mať celovečernú minutáž. Zrejme by sme sa tu potom bavili o majstrovskom snímku kinematografie. V tom rade treťom - slečna Nadia je rozhodne jedným z tých herečiek, ktoré robia filmom dobré meno. ()
Tak jednoduché a zároveň tak perfektné. V dnešnej dobe sa na točenie filmov používajú všelijaké zložite a náročné techniky. A pritom tento už skoro 100rokov starý film, je po všetkých stránkach fakt skvelý. No dobre, je tu niečo. To tempo by mohlo byť rýchlejšie, menej chaotických scén a hlavne som občas strácal pozornosť. Ale inak to beriem za fakt super film. Ale asi nie pre každého vzhľadom k tomu že to je nemé, trochu viac umeleckejšie a hlavne staré. Čo chcem hlavne spomenúť je kamera a hlavne ta kompozícia.... Bože niektoré tie zábery sú tak dokonalé!! Neviem či to robí ta čierno-biela, 4:3 formát alebo môj rozum ktorý už všade hľadá kúzlo jednotlivého záberu, ale pre mňa to ma jedny z najlepšie natočených záberov v histórií kinematografie. Odpúšťam nedostatky, plný počet. ()
Táto avant-gardná snímka síce fanúšikov experimentálnej tvorby ničím neohúri ale krvavý doslova exploitačný úvod si zaslúži pozornosť. Ide o nadčasovú záležistosť v násilí vo filmoch. Aspoň ja som nič podobného v týchto, a skorších, rokoch nevidel. V podstate ide o priamočiary príbeh dievčiny ktorú zvedie sukničkár a ona a ostatne tehotná. Má to slušnú znepokojivú atmosféru ale to je tak všetko. Ináč ide o normálnu produkciu, v obraze až príliš často objavuje tieň kameramana, takže u mňa umiernené 3* ()
Kdyby se mě někdo zeptal, jaká filmová scéna je z hlediska přirozenosti hereckýho zjevu a procítěnosti role nejsilnější, pak bych asi musel zvolit sekvenci z laviček se starcem a matkou(Nadiou Sibirskaïa-což byla mimochodem první Kirsanoffova žena).(samozřejmě s hudbou od Mercera)která zároveň brilantním způsobem shrnuje předešlý děj do několika málo osudových vteřin. Je příkladem toho, jak snadno se dá s použitím několika typických výrazových prostředků (montáž,expozice,detaily)vyprávět bez mezititulků. Filmový esperanto impresionismu. ()
Je zvláštní, že si už nepamatuju, jak jsem se vlastně dostal k tomuhle zapomenutýmu experimentu francouzské avantgardy. Pamatuju si jen, jak jsem z toho byl unešenej, doporučoval jsem to všude a všem, kdo se mnou tenkrát studoval film a je to asi jedinej snímek, kterej na můj popud viděl i můj tehdejší učitel - uživatel Douglas. Viděl jsem více verzí hudebního doprovodu, ale doporučuji určitě ten od Paula Mercera (funkční link na YouTube zde hodil v jeho komentáři Rimsy). Fakt, že film vypráví bez mezititulků a vše je víceméně jasné, už o něčem vypovídá. Střihy na svou dobu neskutečný, snad až přelomový. A scéna na lavičce s pánem je snad dojemnější, než cokoli od Charlieho Chaplina. Němý úžas❤️ ()
Galerie (1)
Photo © Sélections Maurice Roumier
Reklama