Spálené vzpomínky

Úplně čisté svědomí nemám, ale víc než tři hvězdičky dáti nemohu. Kamera, střih, hudba, herci, atmosféra - všechno na výbornou. Jen jsem si zase od začátku říkal, že tohle asi natočila ženská. Prostě mi tam chybí pazour, trocha špíny, tady byli všichni krásní, hodní, trpící, jediná zlá postava v celém filmu (Duchovnyho vrah) byl vykreslen jako nepříčetné zosobnění zla. Do poloviny jsem přesto pomýšlel na pět hvězdiček, pak mě čím dál tím více ubíjely ty dětské tvářičky a smutná očička, úžasný mužíček, přátelé na život a na smrt, šablonově vykreslený drogový problém Benicia - a dobila mne kytice růží. Prostě skvostně a originálně natočená Danielle Steele. (18.02.2008)

Pred Spálenými spomienkami varujem divákov, obľubujúcich jasne danú a rozvíjajúcu sa zápletku, dejové zvraty, milostné vzplanutia a jasný koniec. Doporučujem ich vnímavejším divákom, ktorým stačia ku šťastiu dobré herecké výkony a dotyk reality. V tomto filme sa skľbil dvojí prístup k realizmu, totiž život zobrazenie života "socky" a života strednej vrstvy a ich konfrontácia. Je to akási kombinácia európskeho artu (už podľa mena režisérky) a americkej nezávislej drámy, ktorá ale nemá vzhľadom na komornosť oscarové ani komerčné ambície. Je to typ filmu, ktorý sa absolútne nehodí do multiplexov, ale klubové kiná ich tiež nezaradia do programu, pretože európskeho artu a amerického nezávislého filmu je tiež obrovské množstvo a takýto film si distribútor nedokáže typovo zaradiť. Tak ostáva DVD, ale väčšinu divákov príjemne prekvapí až v televízii. (12.08.2013)

Na podobném typu takyfilmů mě ani tak neirituje jejich existence, ale převážně kladné divácké přijetí, které je způsobeno kýčovitým dojímáním se sám nad sebou a zdáním zážitku z uměleckého díla. Není to dílo samotné, ale jeho percepce, která mě nutí k napsání komentáře a demonstrativnímu hodnocení (uznávám, že pokud přistoupím na zdejší škálu a nebudu se ohlížet na červené zabarvení a extatické ohlasy, je to za jednu hvězdičku). Chvíli jsem přemýšlel, jestli se v případě amerického debutu dánské režisérky Susanne Bierové nejedná o počin, ve kterém je vše - od castingu až po zvolené formální prostředky (nechronologické vyprávění s netradičními úhly kamery, významotvorným nasvícením a montáž) - motivováno transtextuálně, ale spíše než o film o festivalovém kýči jde o überkýč hrající si na umění; ukázkový midcult. (Ve zkratce: transtextuální motivace je taková, kdy rozumíme konvencím a rozpoznáme jejich odchylky dle obeznámenosti s daným žánrem, typem filmů či rolí atd.) Vše zde má své opodstatnění jenom proto, že se jedná o trendy postupy známé z Forsterových, Haggisových či Iňárrituových filmů, ale zatímco v nich má epizodičnost vyprávění a kauzální (vztah příčina-následek) roztříštěnost vzhledem k návaznosti na určitý typ myšlení či zmapování určitého geopoliticko-národnostně-genderově-sexuálního stavu v omezeném časovém úseku své opodstatnění, zde tomu tak není. Stylisticky pak jde o autenticky se tvářící, ale přitom výrazně estetizovaný potěr, který hlavně nechce rozrušovat nebo znepokojovat, nýbrž posílením jemně vybrnkávacího motivu vyvolat emoce a zprostředkovat metafory, které slouží jako eufemismy a které by pochopil snad i Forrest Gump (manžel: zastřelen /nevidíme, pouze slyšíme, kamera se odklání/ manželka: pád hrnku a rozlití nápoje na zem). A kdyby byl někdo fakt tak pitomý, že by mu nedošlo, vo čem že to jako hele je, tak nám to pro jistotu ještě příšerně nehrající herci (Halle je hysterka i v reálu, u Del Tora pochybuji, že je ono mučednictví pouze součástí role) řeknou... a zopakují, jako kdyby byl divák úplné ťululum. Ale výrobci a prodejci endiaronu a zvracících pytlíků z takových snímků musí mít rádost. (14.09.2010)

Ej, veru dlho nebolo Benicia Del Tora. Veľa som o tom filme nepočul, kinám sa vyhol, ale Benicio je fakt sympatický, zaujímavý a hlavne dobrý herec, takže kvôli nemu som bol ochotný risknúť aj to, že film bude katastrofa. Našťastie nie. Celkom vydarená dráma, so slušne hrajúcou H.Berry /vadil mi iba jej krikoplač/, D.Duchovnym, ktorý sa mihol filmom na pár minút a perfektný Benicio, ktorému úloha odvykajúceho narkomana výborne sadla. Veril som mu každé slovo. Film doprevádza dobre počúvateľná hudba, ktorá pripomenie Gladiátora, hlavne hudobným nástrojom arménsky kuduk. Ale zaznejú aj pekné gitarové motívy. Film 70%. (01.02.2009)

Veľmi slabé a nevýrazne a to aj napriek tomu, že je tu veľa prvkov, ktoré by na dobrú drámu mali stačiť - smrť otca rodiny, drogy, závislosť, smútok nad stratou... V scenári sa to však akosi nepodarilo dobre namiešať, resp. bolo tu pridaných aj veľa hlúpostí, ktoré diváka od postáv len vzďaľujú. Jedným z dôvodov je aj to, že nemajú nič spoločné s realitou. Napr. to ako sa deti hneď okamžite zblížili v podstate s cudzím človekom bolo dosť pritiahnuté za vlasy. Tiež som nechápal to časté iracionálne chovanie sa postáv. Preto tu ani nemôže byť nejaká reč o emotívnej stránke, tá tu jednoducho nebola. To sa týka aj samotného záveru, necítil som nič, vlastne mi bolo aj jedno ako to celé skončí a dokonca som nad tým ani nerozmýšľal. To najsilnejšie čo si pamätám bol pocit úľavy, že je už koniec. Jediné pozitívum vidím v hercoch a pár svetlých momentoch réžie, to však samo o sebe nestačí. 60/100 Snímok videný v rámci - Project 52 Films by Woman. (02.01.2016)