Spálené vzpomínky

Začátek i konec byly perfektní.. Začátek kvůli tomu, jak byl časově postaven. Líbil se mi díky skokům mezi minulostí a budoucností, což mě později zklamalo, jelikož v dalších částech filmu už děj plynul chronologicky. Benicio Del Toro byl vynikající a musím říct, že na jeho místě si neumím představit nikoho jiného. Zahrál to perfektně a pro mě byl to nejvýraznější a nejzajímavější postavou. Navíc jeho stavy po dávce a absťák byly úplně dokonalé.. Vůbec nechápu, jak mohl něco takového dokázat zahrát. Nic jiného mě na filmu nijak zásadně nezaujalo, ale pocity ve mě vyvolal docela silné. (18.08.2012)

K naprosté spokojenosti mi něco chybí, nebo možná přebývá? Celý film jsem balancovala kolem čtyřky; chvíli pod, většinou porůznu nad, v jednou úseku jsem se dostala i k ohodnocení pětkou. Konec to však dokonal a srazil pěkně na zem. Já na americké filmy skoro vůbec nekoukám, protože i když je to film z těch dosti dobrých, tak mi tam zkrátka pořád něco vadí. A vadilo mi to i zde. Nevím, co to je, ale vadí mi to. Nicméně za doporučení ke shlédnutí moc, moc děkuji. Herecké výkony to v tomto případě dohnaly a bezkonkurenčně nejlepší byl señor Del Toro. To se musí nechat, tady smekám všechny klobouky. A před paní režisérkou také. Tedy v tomto případě všechny ne. Jen jeden; snad je to dostačující. (17.07.2011)

Spalené vzpomínky jsou drama, který se snaží hodně hrát na emoce a na hlubší myšlenku příběhu, jenže bohužel příběh nemá vůbec žádnej směr ani cíl, prostě nic, sice se najde hromada skvělejch scén jak s vynikajícím Benicciem Del Torem, tak s Halle Berry, ale tak nějak sem pořád na něco čekal, nějakou pointu, nějakou návaznost na hlavní událost filmu, něco co tomu hrozně chybělo, ale prostě se to do konce filmu nedostavilo a trošku mi to zkazilo tohle jinak vynikající drama. (22.02.2008)

Pred Spálenými spomienkami varujem divákov, obľubujúcich jasne danú a rozvíjajúcu sa zápletku, dejové zvraty, milostné vzplanutia a jasný koniec. Doporučujem ich vnímavejším divákom, ktorým stačia ku šťastiu dobré herecké výkony a dotyk reality. V tomto filme sa skľbil dvojí prístup k realizmu, totiž život zobrazenie života "socky" a života strednej vrstvy a ich konfrontácia. Je to akási kombinácia európskeho artu (už podľa mena režisérky) a americkej nezávislej drámy, ktorá ale nemá vzhľadom na komornosť oscarové ani komerčné ambície. Je to typ filmu, ktorý sa absolútne nehodí do multiplexov, ale klubové kiná ich tiež nezaradia do programu, pretože európskeho artu a amerického nezávislého filmu je tiež obrovské množstvo a takýto film si distribútor nedokáže typovo zaradiť. Tak ostáva DVD, ale väčšinu divákov príjemne prekvapí až v televízii. (12.08.2013)

"A teď mě chyť za ucho a masíruj mi lalůček !!" ;) Nejzajímavější, nejosobitější a především lidsky nejvěrohodnější sdělení Spálených vzpomínek alespoň pro mě tkví právě v této replice.. Neboť ženy nacházejí zalíbení v různých obsesivních bizarnostech, stejně tak i Berryina vdova Audrey, ač to tvrdohlavě popírá, si vytvořila závislost na dost podivném mechanismu..;) Po vizuální, byť ty úmysly s trapně esteticky plochými motivy v podobě velmi podivných úhlů kamery či prvoplánovitého nasvícení jsem poněkud nepochopil, a hudební stránce se dánské režisérce podařilo natočit velmi zvláštní film, který však jako drama s prvotním cílem vyvolat v divákovi potřebné emoce kulhá jako stará chromá kobyla.. Del Toro a David Duchovny se opravdu moc snaží, přičemž oba dva byli víceméně do svých rolí vybráni naprosto prvoplánovitě bez jakéhokoliv prostoru pro vývoj postav, bohužel za vlasy tak mocně přitažený kýčovitý scénář plný klišé, až to bolí, i neschopnost tvůrců se rozhodnout, kterým směrem se vlastně vydat, jim nedává příliš prostoru, nehledě na naprosto nechronologické vyprávění příběhu, který se nakonec stává tak myšlenkově roztříštěným, až ve výsledku nedokáže sdělit vůbec nic, natož vyvolat nějaké hlubší emoce, přičemž téma drogy, smrt a hledání se by jistě mělo vyvolávat přinejmenším znepokojení či úzkost.. Tragická kýčařka Susanne Bier pro mě osobně platí za nesmírně přeceňovanou tvůrkyni, která si hraje na umění a jen tupě stylisticky opisuje od jiných skutečných režisérů, kteří mají naopak svá formální ozvláštnění žánru velmi dobře promyšlená.. [ Dabing 7/10 ] Velmi zdařilá záležitost Tvůrčí skupiny Josefa Petráska s dialogy a režií Filipa Jančíka. Potěší i tradiční spojení Duchovny, Cigánek. (11.08.2013)