Vlkodav z kmene Šedých psů

Aj Rusi chcú dokázať, že vedia točiť dobrodružné fantasy. To, že zvládajú ostatné žánre, hádam písať nemusím. Nemožno im uprieť snahu, kvalitná výprava, obrovský rozpočet, celkom dobre obsadené postavy, vrátane charizmatického hlavného predstaviteľa, pekné exteriéry a slušná hudba. To všetko je fajn, ale keď raz príbeh pokrivkáva, film nezachráni ani megarozpočet. Úvod skutočne vykráda Barbara Conana a dej, ktorý plynie ďalej, akokeby za každú cenu vyhľadával príležitosť ukázať, že Rusi zvládajú aj súboje, ktorých je tu dosť, ale pripadali mi také nemastné-neslané. Inšpirácia LOTR-om je zjavná. Ak by som mal objektívne hodnotiť, tak LOTR, ktorému ako top-fantasy dávam päť diskov, tak tento malý ruský klon, nemôže získať viac ako 50-60%. Nadržiavať mu len preto, že má slovanský look, asi nie je fér. (05.02.2009)

Zajímavá syntéza, čerpající z literatury (Červeňák / Žamboch), PC her (Gothic / Arena) a Barbara Conana, rozšířená o ve východní mytologii nepostradatelnou úlohu Bohů. Tvůrci si zkrátka předeslali poctivě naplnit schéma fantasy žánru swords & sorcery a po celý čas filmu tak pilně činí. Bohužel. Problém je totiž následující: Každý takový příběh o pomstě začíná iniciační událostí (zde smrt rodičů) a končí jakýmsi finále (konfrontace s hlavním zlem). Ovšem to, co produkuje film mezi, je jen jakási výplň, naprosto pochybně přišitá k hlavní linii. ____ Model „zero to hero“ zde neplatí, protože Vlkodav, nereálná postava v nereálném prostředí, je hero už od začátku, a lze tudíž vychutnávat jeho kousky (sic bitvy jsou hrozný) a představovat si sama sebe v jeho pozici. (26.08.2008)

Conan, Pán šelem a další sword&fantasy dohromady, polité omáčkou slovanských legend a bájí, zabalené v alobalu z ruského hliníku. Souboje mají jistě dobrou choreografii, ale mě to narušoval podivný střih. Není to zlé, ale je to trošku nedotažené a ta čtvrtá hvězda by byla, nebýt právě toho střihu. (14.06.2012)

Ruský pokus o temnou a krvavou fantasy nedopadl vůbec špatně! Něco z Conana (třeba začátek), něco z Tolkiena (Morgoth se jmenuje Morana), něco ze Hry o trůny (nikomu nevěř), prostě klasická sword & sorcery, která je navíc zajímavá svým nezaměnitelným východním šmrncem (strašně se mi líbila výprava, hudba a exteriéry). Co na tom, že z filmu na dálku nesmrdí velké prachy, že vás neomračují bombastické digitální efekty, že děj příběhu je naivní, že jeho scénář i střih je místy malinko chaotický... zato má duši, kterou jeho příbuzní americké provenience často nemají, a být mi deset dvanáct, stříknul bych si z něho nadšením do trenek. Už dlouho jsem neviděl žádný ruský film, a tak mám radost, že mi udělal radost. A i když bojový netopejr a závěrečný souboj s Moranou jsou trochu na palici (Volkodav ho má většího než jediové!), megakýčovitý überhepáč mě dostal do kolen a já dám pět, protože chci a basta. Vokodav je důkazem toho, že i na východ od nás může vzniknout pohledný pohádkový velkofilm, který se přitom obejde bez hollywoodských prachů i všelijakých líbivých vyfikundací. (06.02.2015)

Blue, to bylo na hovno. Naprosto typická představa "drsného" fantasy světa v očích dvanáctiletého nadšence. Tvrdý nemluvný hrdina se srdcem na tom nejlepším možném místě, uřvaná hysterka, vetchý staroba, který je více než se zdá, proradný zrádce, platonická láska, krvavé bitky. Klišé nad klišé. Když SPOILER Volkodav stál s největšim hajzlem na okraji propasti a ten mu, přestože se mu na poslední chvíli hlavní hrdina snažil pomoct, vrazil meč do břicha, čekal jsem, že alespoň řekne "Co si ty krávo čekal od zákonně zlý postavy?" KONEC SPOILERU. Prostě na pytel. Jediné co za něco stojí jsou svižně natočené souboje a krásné přírodní reálie. Holt drsná fantasy nemůže být černobílá, což tahle je. (13.07.2010)