Královna Alžběta: Zlatý věk

Při prvním sledování v době premiéry jsem si vůbec neuvědomovala, jak je ten film strašně statický. Teď jsem si chtěla pustit něco pro zábavu, a voilá, zjišťuji, že mě to právě že vůbec nezabaví. Na jednu stranu mi přijde pokus rozebrat panovnici zevnitř zajímavý, na druhou je trestuhodně nedokonaný. Zbytek zaplňuje pozlátko, které je neosahatelné. Kromě Cate, Geoffreyho a Toma Hollandera všichni ostatní postrádají charisma, což je docela průser, protože je jim věnováno hodně prostoru. A ve chvíli, kdy i fanatický atentátník má víc sex-appealu než hlavní milovník filmu, inu v té chvíli už je všechno ztraceno. (12.03.2013)

Ku kráľovnej Alžbete sa ako k svojmu jedinému úspešnému filmu vrátil indický režisér S.Kapur a pokles kvality oproti prvému filmu som nepostrehol. Kvalitatívne dosť vyrovnané. Hlavné herecké hviezdy C.Blanchet a G.Rush opäť dominujú, akurát miesto Fiennesa tentoraz kráľovnej Alžbete múti hlavu C.Owen. Film podobne ako predchádzajúci má mnoho interiérových scén a chcelo by to viac exteriéru, trochu to oživiť, napr. pohľadom aj na iné spoločenské vrstvy. Spestrením bola bitva anglických a španielských lodí v závere, ale snímok to z mierneho nadpriemeru u mňa nedvihlo. Film 60%. (21.04.2009)

Shekhat Kapur se vrací a předkládá svůj Zlatý věk, který není klenotem, ale pouze filmem plného kočičího zlata, hezky vyleštěného, ale stále velmi levného. Cate Blanchett, opět předvádí skvělý výkon, ale její bezpohlavní Alžběta není zrovna vrchol krásy, tentokrát podporovaná vedle skvělého Geoffreyho Rushe také Clivem Owenem, který se stal Walterem Raleighem. Možná je Kapur dobrý režisér, ale jako učitel dějepisu by příliš neuspěl. Jeho schopnost překrucovat fakta a měnit si realitu do podoby fiktivního scénáře je čím dál patrnější. Dokázal spojit mnoho postav, překroutit jejich časová období (i pár let je poznat) a předhodit to tupému divákovi s důvěrou, že jemu nic nedojde. Každý divák, který trochu poslouchal při hodinách dějepisu na základní škole, moc dobře ví, jaký tento snímek bude mít průběh a hlavně konec. Tímto faktem se vytrácí překvapivost děje. Dokonce některé postavy jsou velmi fiktivně dokreslené(možná podle nějaké obrovské starobylé konspirační teorie) a tak nezbývá než pochválit úchvatnou akční scénu cca ve 2/3 filmu, která se panu režisérovi opravdu povedla. Sledovat obrovské, i když digitální Galleony je zážitek, při kterém mi snad i běhal mráz po zádech. Bohužel to byl jediný okamžik filmu, který za něco opravdového stál. Shekhar Kapur složil poctu jedné panovnici a snad se k ní už vracet nebude, dost bylo poct. (17.04.2008)

Jsem alergický na manýristické hloupé kýče, které jsou otravně tezovité a didaktické a které se, spadají-li do kolonky historické podívané, mohou pyšnit akorát povedenou výpravou, kostýmy a charizmatickými hereckými představiteli táhnoucími celou tuhle teatrální křeč. Na rozdíl od Kletby zlatého květu mě pokračování Královny Alžběty neiritovalo, protože s tímhle režisérem a s tím scénářem snad ani nic lepšiho udělat nedalo, ale že bude velkofilm trpět na střih, naprosto nepochopitelné záběrování a že se bude jednat o skoro nefilmovou podívanou založenou nikoliv na obrazech a jejich výpovědi, ale na blábolení a neschopnosti vystavět minimálně jednu dramatickou scénu bez efektu vyvolání smíchu u diváka všimajícícho si stylistických postupů, jsem si nemyslel a Shekhara Kapura si řadím stejně jako Rona Howarda po Šifře mistra Leonarda do kolonky "nešahat, fyzicky bolí". (21.12.2007)

Když přeskočíme, že učebnicemi dějepisu se Shekhar Kapur příliš nezatěžuje, tak se nám rozkládá efektní podívaná, ve které se nad protestantskou Anglií neodvratitelně stahují katolická mračna. Cate Blanchett se po devíti letech vrací k roli, která jí vedle oscarové nominace nadobro přinesla i zájem producentů a věhlasných režisérů. Tentokráte ji zastihneme v dobách, kdy se ocitá v krizi středního věku. Vnímáme silnější nároky jejího srdce, sžírá jí nervozita z přibývajících vrásek i z neschopnosti najít si manžela a porodit Anglii následníka trůnu. O to víc ji raní, když charismatický dobrodruh Walter Raleigh, který se nebojí říkat pravdu, dá přednost jiné. Aby toho nebylo málo, rojí se intrikáni, kteří chtějí vidět královninu krev. Cate Blanchett mění okázalé kostýmy, paruky i šperky jako na běžícím páse, bez paruky či vrstvy pudru pak ale v útrobách její komnaty vidíme zranitelnou ženu. Právě její veřejná role versus osobní pochyby mohly být nejsilnějším článkem komorního dramatu. Ale nejsou. Vedle famózní Australanky zaujme i Clive Owen, na malém prostoru i hysterická Samantha Morton, vždy spolehlivý Geoffrey Rush nebo mladičká Abbie Cornish. Kamera je snímá z neobvyklých úhlů, hudba je impozantní, ale scénář bohužel neustále skáče z jedné polohy do druhé, neví, zda-li chce být romancí, psychologickým dramatem nebo jen další hollywoodskou podívanou. Přičemž žádná z linií nedostává prostor se náležitě rozvinout (zbytečná finální námořní bitva už jen ilustruje režisérovo tápání). Několik situací navíc zbytečně utíká kupředu, nedovolí hercům rozvést nějakou zásadní dialogovou scénu, vše zajímavé je efektně sestříháno, uspěcháno, nepřátelští katolíci jen nenávistně něco pronesou a v tu ránu jsme zase někde jinde. Jakoby šli tvůrci vědomě proti divákovi, který ani v silných momentech nemá možnost prohloubit svůj vztah k dění na plátně. Navíc příliš nechápu název, snímek nám předkládá jen krajíček z královnina života a o onom „zlatém věku“ se nám dostane jen několik dějepisných faktů – a to překvapivě až před závěrečnými titulky. 60%. (12.12.2007)