Královna Alžběta: Zlatý věk

Jsem alergický na manýristické hloupé kýče, které jsou otravně tezovité a didaktické a které se, spadají-li do kolonky historické podívané, mohou pyšnit akorát povedenou výpravou, kostýmy a charizmatickými hereckými představiteli táhnoucími celou tuhle teatrální křeč. Na rozdíl od Kletby zlatého květu mě pokračování Královny Alžběty neiritovalo, protože s tímhle režisérem a s tím scénářem snad ani nic lepšiho udělat nedalo, ale že bude velkofilm trpět na střih, naprosto nepochopitelné záběrování a že se bude jednat o skoro nefilmovou podívanou založenou nikoliv na obrazech a jejich výpovědi, ale na blábolení a neschopnosti vystavět minimálně jednu dramatickou scénu bez efektu vyvolání smíchu u diváka všimajícícho si stylistických postupů, jsem si nemyslel a Shekhara Kapura si řadím stejně jako Rona Howarda po Šifře mistra Leonarda do kolonky "nešahat, fyzicky bolí". (21.12.2007)

Historický velkofilm, který neví, čím chce být. Na jednu stranu jsou zde pokusy o nějakou psychologizující dějovou linku, která však často padá na hubu kvůli situacím, které se do podobného konceptu zoufale nehodí, popřípadě je jejich logika zcela zcestná. Postavy pak kvůli tomu ztrácejí veškeré lidství, divák zas možnost dostat se hrdinům pod kůži, kvůli čemuž potom některé emoční výlevy vyvolávají smích. Na čistokrevný popcorn je tu zas málo akčnějších pasáží. Trochu schizofrenně působí i režie a kamera, protože v moři absolutně nenápaditých scén občas vykoukne něco, co by se s použitím mírné nadsázky dalo označit jako čitelný rukopis. No bohužel se tak děje jenom vyjímečně. Elizabeth: The Golden Age tak zůstává pouze průměrným historickým filmem, který od totálního průšvihu zachraňují především dobří herci. Kapur by měl zkusit natočit nějakou menší žánrovku. (14.10.2008)

„And when this day of battle is ended, we meet again in heaven or on the field of victory.“ Queen Elizabeth ve fenomenálním podání Cate Blanchett roztáhne orlí křídla a vrhne se vstříc Zlatému věku střemhlav do bouře rozpoutané španělskými katolíky. Kapur vytvořil obrazově vytříbené drama (pohled z hlubin na plovoucího bílého koně a růženec padající ke dnu), které však trochu sráží k zemi i přes nabízející se potenciál emoční povrchnost. V okamžiku, kdy na scénu vstoupí do bronzova opálený Owen jako sir Walter Raleigh, nelze si nevzpomenout na Lorda Edmunda Black Addera a jeho poměrně trefnou charakteristiku tohoto slavného anglického mořeplavce: „..panství na venkově, fajnové kočáry a tolik ženských, kolik jeho jazyk zvládne..“ (05.02.2009)

Esteticky ještě větší porno než posledně, ale příběh už není tak sevřený a to mu ubírá na dramatičnosti. Co zůstane už navěky  je jeden z nejdokonalejších trailerů jaké kdy spatřily světlo světa. Velká škoda že Shekhar Kapur po tomto na režírování zanevřel. 8/10 (11.02.2022)

Jakkoli má Clive Owen drtivé charizma a při jeho upřeném pohledu se nejedné divačce podlamují kolena, jeho postava Sira Raleigha je opravdu velkou popkornovou úlitbou a jeho z prstu vycucané milostné avantýry (potažmo jak s Bess, tak i s Alžbětou) dělají z celého filmu telenovelu. Chtělo to více středověké temnoty, špíny, sy(u)rovosti a zákulisních intrik (které tak činily zajímavým předchozí díl) a méně nevěrohodného cukrkandlu. Cate Blanchett zpočátku znamenitá, ale postupem času, s čím dál více houstnoucí atmosférou, kdy se nad Anglií stahují mračna, se její Elizabeth stává afektovanou, teatrální a pro mě málo uvěřitelnou. Výsledek takový nijaký průměr - ani plnohodnotný historický biják, ani vzrušující sonda do Alžbětiny duše a jejích niterných pocitů. (02.02.2008)