Samsara

Další obrázková koláž o naší planetě. Tentokrát spoléhající pouze na krásu a sílu prezentovaných obrazů bez jakéhokoliv komentáře nebo nástinu děje. A tak na své předchůdce lehce ztrácí, protože zde nalezneme opravdu spoustu hluchých, které svádí k přeskakování, jelikož Vám stejně nic neuteče. Místy tedy sice velmi audiovizuálně podmanivé, ale sestříhaná do několika minut, by Samsara měla daleko větší sílu. (25.12.2016)

Tvůrci se nám snaží představit zajímavá místa světa a musím říct, že hned od začátku si vybírají vizuálně skutečně zajímavé kousky. Nacházíme se v asijské zemi (pravděpodobně Thajsko nebo Myanmar) a prohlížíme si nádhernou krajinu posetou neskutečnou zelení, ze které vyčnívají buddhistické chrámy a paláce. Je to skoro jako jiná planeta. Naprosto nám vyrazí dech vysypávání obrazce na podlahu. Škarohlídi hned budou přemýšlet o tom, co by se asi stalo, kdyby člověk při blízkém obdivování zakašlal. Pohled je to ale oslňující a já sám jen žasnu nad tím, co mi lidé dokážeme stvořit. Platí to i pro další putování, které nás zavede i do měst, nebo spíš do opuštěných oblastí, kde je patrné, že se tam dříve žilo, ale v současné době jsou to města a místa mrtvých. Tvůrci - kameramani - nacházejí neskutečně zajímavé detaily, kterými nám prezentují jak krásu, tak i zkázu. A tomu se přizpůsobuje hudba, která je vždy zvolena dokonale pro danou scenérii, jako kdyby rezonovala ve vysokých stropech, ale zároveň se skláněla před nepolapitelností přírodní nádhery. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/samsara-2011-60.html (15.03.2013)

Viděno v brněnském kině Art s rozporuplnými pocity. Vizuální stránka dokonalá, avšak to je asi všechno. Skladba, či snad idea celého toho barevného podniku mi nějak unikala. Seznámit diváka s momenty posvátna? Nebo snad s nebezpečím odcizení se přírodě, industrializací a s tím spojenou ztrátou sebe sama za nekonečnými továrními pásy chrlící vše od plněných těstovin až po žehličky? Záběry afrických domorodců kombinované se záběry písečných dun, ty kombinované se záběry amerických aglomerací, ty v kombinaci s tajícím ledovcem, ten kombinován se záběry výroby pistolí. (Samozřejmě ne v tomto přesném pořadí). Chtěl tím autor něco sdělit? Nebo jen tak pospojoval záběry ve snaze uhranout diváka podívanou vystřiženou jak z National Geografic, či snad katalogů exotických dovolených? Absence komentáře neunavuje jako třeba u filmu Home, ale zároveň umožňuje myslet si cokoli o záměru autora. Tedy i to, že se jedná o krásně nic hrající si na jakési poselství. Podbízivě barevné klišé. (28.10.2012)

Je to opět obrazová poezie, stejně jako Baraka. Jen se u toho možná tak neuklidním. Víc apelativní a nepříjemné (zbraně a roboti). Tím pádem větší důraz na věci, které už se mě tak nedotknou. Více archetypálnější a základnější Baraka mi je prostě bližší. Jednoduše řečeno, ta má pro mě úchvatnější obrazy a jejich spojení s hudbou. Stejně v lecčems hezký pohled na samsarické chování lidí. To tady prostě tvůrcům jde znázornit. (25.08.2021)

Tento film by mohl posloužit jako odrazující materiál všem rádoby fotografům - umělcům, kteří si právě vyfotili krajinku a domnívají se, že vlastní nejumělěčtější fotografii na světě. Přitom to co vlastní je obyčejná fotka, která v sobě skrývá, v závislosti na množství investovaných peněz, maximálně více pixelů. Pokud tedy někdo chce vidět, jak málo toho uměleckého talentu pobral, poté k tomu naprosto postačuje vidět tento film, protože se jedná o ukázku ryzího umění. Co se nám film snaží ukázat a co se mu ukázat daří je zřejmé. Soundtrack by byl zřejmě sám o sobě nezajímavý, ale k servírovaným záběrům sedí dokonale. Film je velmi podobný svému předchůdci z roku 1992, leč rozlišením kamery se pohybuje úplně v jiné dimenzi. Doporučuji zhlédnout v 3D konverzi. Pořád se však jedná pouze o duchovní a audiovizuální pouť na jedno, maximálně na dvě, zhlédnutí. Slabší 4*. P.S. Každý záběr si dovedu představit jako kvalitní wallpaper. (27.12.2012)