Zavet
Promets-moi
Promise Me This
Testament
Režie:
Emir KusturicaScénář:
Emir KusturicaKamera:
Milorad GlusicaHudba:
Stribor KusturicaHrají:
Aleksandar Berček, Uros Milovanovic, Marija Petronijević, Ljiljana Blagojevič, Predrag 'Miki' Manojlovič, Stribor KusturicaObsahy(2)
Starý muž jménem Živojin Markovič, žijící v odlehlé vesničce, se modlí, aby jeho vnuk Cane odjel do města, prodal svou krávu a přivedl si manželku. Ve městě se má setkat s dědečkovým nevlastním bratrem, ale ten už nežije. Místo toho se setká s jeho dvěma vnuky, dvěma dobrosrdečnými bratry, kteří jsou ale drobnými zločinci a odborníky na demolice. Cane si s těmito muži brzy rozumí a také se zamiluje do školačky Jasny, kterou si chce vzít, aby splnil slib dědečkovi. Zaplete se do rodinných záležitostí této dívky, zachrání ji i její matku před prostitucí a gangstery, které vede muž jménem Bajo. Vrátí se s nimi do vesnice včas, aby navzdory gangsterům oslavili Živojinovu svatbu se sousedkou. I když Bajo a jeho banda dělají, co můžou, aby všechno zmařili, konají se svatby dvě. (JOJ Cinema)
(více)Videa (1)
Recenze (179)
Rozhodně se nejedná o tak dobrý film jako Černá kočka, bílý kocour, kde jsem dával stejné hodnocení. Obvykle, když váhám, kolika hvězdičkami hodnotit, rozhodnu se pro nižší počet. Ale tady by tři byly prostě moc málo. Protože něco tak pozitivního, ztřeštěného a šílenými nápady překypujícího se jen tak nevidí. Mentalitu všech postav v Kusturicových komediích prostě miluju, všichni jsou hrozní sympaťáci. Natočit dobrý vtip, to dlouhodobě považuji pro filmaře jako žánrově nejtěžší úkol, a povedené komedie jsou pro mne nejvíce nedostatkové zboží. Takže doufám, že se mi ještě nějakého podobného kousku ze Srbska dostane. V tomto případě je škoda především přepálené stopáže - být film o půlhodinu kratší, bylo by to bez váhání. ()
Svérázný, trochu zvrácený humor, dokonale absurdní děj, mile groteskní momentky, drsná i něžná poetika. Výsledkem je pozoruhodně radostný výprodej života ... včetně všech velkých cílů, snů a přání, kterých jste se vzdali nebo na které jste už dávno zapomněli - i těch, které vám ještě zůstaly. Neboť ve výstředním světě Emira Kusturici nic a nikdy není ztraceno. ()
Kusturica jede na svůj setrvačník pořád slušným tempem. Je milé, že se stále ještě dočkáme i originálních drobnůstek a především vražedně rozjeté muziky (původní od Emirova syna Stribora + nějakých těch vykopávek). Slova "Srce je moje violina" se mnou budou cukat ještě dlouho a dojem je rozhodně pozitivní, ale nějak tomu tentokrát chybí duše a tmel. ()
Filmy Emira Kusturici jsou tak trochu šílené, střelené - zkrátka horkokrevné. Se Zavetem ať se ale popere každý divák raději individuálně. Konkrétně já jej považuji za střepinu v Kusturicově jinak horkokrevně vyváženém vesmíru. Spousta scének ve mě sice opět vyvolala celkem slušné záchvaty smíchu, ale v druhé polovině už dostává slovíčko CRAZY nový rozměr. Také nevím, o čem tentokrát, narozdíl od ostatních Kusturicových děl, jeho film vlastně vyprávěl. ()
První setkání s Emirem Kusturicou jsem měl u filmu Černá kočka bílý kocour, který mě strhnul a od té doby jsem jeho tvorbu začal sledovat. Bohužel od té doby mě jiným filmem nedokázal tolik vtáhnout a přestože se Závět a minimálně její konec "kočce" blíží asi nejvíce, nebylo to prostě ono a jako celek film úplně nefunguje a nebaví ()
Reklama