Teebo

Když já mám rád filmy, kde chování postav dává smysl... Zhruba první polovina filmu je velice slušná a obsahuje řadu situací či myšlenek, které leckerého diváka skutečně osloví (za mě mnoho klíčových momentů vztahu Diega a Gemmy, focení konzervy tuňáka). Druhá polovina filmu bohužel obsahuje řadu momentů, kde příčiny chování postav buď nejsou dostatečně vysvětlené nebo jednoduše chování postav nedává žádný smysl - hádka matky se synem, fotbalový zápas a zejména závěrečná pointa filmu (kdy by hlavní postava filmu měla být v úplně opačném emočním rozpoložení). Závěr ve mně skutečně vyvolal díky své nelogičnosti kroucení hlavou míchané s apatií, což je zrovna u Příběhu mého syna ještě větší problém než obvykle (vzhledem k tomu, že divák kvůli dvěma souběžně běžícím časovým linkám zrovna na závěr vyloženě čeká, aby pochopil, jak to vlastně celé bylo). Škoda, rozjeté to bylo slušně. 3/5

Obsahuje lehčí spoilery! Nejsilnější stránkou Spojenců je bezpochyby příběh s velkým P. Námět filmu je opravdu silný (Jak byste reagovali, kdybyste zjistili, že vaše manželka, kterou milujete a máte s ní dítě, je možná válečná kolaborantka? Nejistota, ve které se budete nacházet, než zjistíte odpověď, a volba, kterou budete muset učinit, pokud je ona odpověď nepříznivá, to jsou opravdu situace na infarkt.) Obzvlášť několik scén vzbuzuje silnou vlnu empatie vůči Pittově postavě (telefonát v 23:07, klavírní scéna, závěr). A je to závěr, kdy jsou emoce vyšroubovány na maximum a který zajišťuje filmu pátou hvězdu. Ale i přes jeho působivost si myslím, že by filmu prospělo méně doslovnosti. Osobně bych vyškrtl několikaminutový epilog, krátce po výstřelu bych spustil oponu a nechal divákovi možnost za závěrečných titulků (a bez hudby!) zpracovávat zážitek z filmu a filozofovat nad pravdou. Protože posledních pár minut trochu zbytečně tlumí dopad vyvrcholení a odebírá veškerou nejednoznačnost. Ale i tak je to za mě 5/5.

Přiznávám, že čistokrevné akční filmy patří žánrově mezi mé nejneoblíbenější, takže to John Wick se mnou neměl úplně jednoduché se svým klasickým archetypem samotářského supermana likvidujícího armády protivníků neschopných trefit se z pěti metrů do terče. Ale dvojka je tu zatím hodnocena slušnými 80%, tak proč nedat té sérii šanci, že? Na odpověď jsem přišel o necelé dvě hodiny později – John Wick je skutečně hloupý film s absolutně nezajímavými postavami (platí zejména pro záporáky, ale ani Keanu se mi do role nezdolatelného Ramba bohužel vůbec nehodí), který se snaží zamaskovat absenci byť jen špetku nějaké originality či myšlenky ničím jiným než brutalitou. Někomu to jistě ke štěstí stačí, ale já osobně hledám o filmu jiné kvality, než jak komu stříká krev z hlavy po headshotech. Takže druhý díl nakonec milerád vynechám a čas od času se vrátím ke kvalitnějším akčním filmům, kterým mimo jiné nechybí vtip, myšlenka nebo alespoň stopa reality. Velká škoda, že se Keanu nedočkal pokračování Constantina místo pokračování téhle nadhodnocené kraviny. 1/5