Mládí v hajzlu

Ja osobně jsem od toho očekával mnohem víc. A to kvůli tomu, že sem četl knížky. Mohli to o dost víc rozvést už kvůli tomu, že by to mělo být pro teenagery. Hodně tam toho ukousli, člověk by očekával třeba i druhej díl, protože knižní předloha je podle mě nadupaná, ale vzhledem k filmovýmu ohlasu, se nedivim už ničemu. Obsazení mohlo bejt klidně i lepší, ale dalo se to po nějaký chvilce překousnout... (18.04.2012)

Zoberme si že kniha od C.D. Paynea je kultová záležitosť, a tiež fakt že film dopadol asi rovnako ako filmová verzia knihy Choke od palahnuika. Na to ako je kniha svieža, dokonalá a iná, film pôsobí až kŕčovito nezáživne, predvídateľne a bez nejakých novátorských postupov, alebo pamätných scén. Nechcem zase ale tvrdiť, že je film zlý. to nie. Len neponúka nič z toho čo sme od neho očakávali. Michael Cera sa do tejto polohy jednoducho nehodil a všetky postavičky, stvárnené hereckými stálicami ho tiež nedokážu prehrať. Buď to bral každý ako nutnú bokovku vo svojej kariére, alebo už nikto nemá možnosť priniesť do svojej kariéry niečo nové. Film, ktorého ničí práve ten titulok - podľa knihy. Nebyť toho bol by film všedný priemer, vďaka tomu je to podpriemerná adaptácia, ktorú si kniha rozhodne nezaslúžila. (09.07.2010)

Po Juno a Scott Pilgrim proti zbytku světa jsem rozhodně chtěla s Michaelem Cerou vidět ještě něco jiného. Tak jsem zkusila tento film. V zásadě to nebylo špatné, sem tam i vtipné, ale v tom byl možná ten hlavní problém. U tohoto filmu bych nečekala, že to bude jen "sem tam" vtipné, ale že si u toho užiju pořádnou zábavu. Ta se ale nekonala, přestože pár povedených scén tady najdeme, navíc v podání dobrých herců (Cera, Buscemi). Jakoby tomu zkrátka něco důležitého chybělo. Výsledný dojem byl tedy spíše průměrný. Asi si budu muset počkat na nějaký povedenější film s Michaelem Cerou, ale bohužel silně pochybuju, že něco překoná Scotta Pilgrima. ~(3,0★)~ (27.05.2011)

Předlohu jsem četl v dobách mládí a masturbalin nezralých, takže mě nijak zvláště nešokovalo, když mi film neříkal ani zbla. Pak jsem však vymetl pavučiny ze spodních poliček knihovny a nakoukl do dávno čteného - a ejhle, furt mě to baví, problém bude jinde. Tvůrcovstvo to posralo až do výše Eiffelovy věže. Hvězdu přihazuji za Maru, kterou bych poměrně sadisticky přefiknul, aby měla o čem brečet. (21.05.2012)

Nemá smysl chodit kolem horké kaše - to, do čeho mnozí vkládali naděje, se nepovedlo. Abyste mohli posoudit, zda je pro vás mé hodnocení filmu relevantní nebo ne, chtě nechtě se musím nejdřív vyjádřit k předloze. Ke knize Mládí v hajzlu jsem se před lety dostal víceméně náhodou, když jsem pracoval v knihkupectví a zatímco zákazníci nechodili, četl jsem různé knihy, které bych si nekoupil, abych zjistil, zda to není chyba. Nesmírně mě překvapilo, že to, co vypadá jen jako nějaké jednorázové čtivo do vlaku, je nesmírně vtipná a důmyslně vymyšlená sága, která dává všem těm upoceným Adrianům Moleům a Jonahům Blackům na frak inteligencí, smyslem pro zkratku a vodopádem slovních i situačních gagů. O tom, zda je to vhodná látka pro film, nejsem přesvědčen. Většina věcí, které vás v knize rozchechtají, je vtipná proto, že je vnímáte očima Nicka Twispa. Osobnost každé vedlejší postavy jeho života je zredukována do karikatury, která má zvýrazněné jen ty rysy, jež do vypravěčova života zasahují. Teoreticky to lze dodržet i ve filmu (dobrým příkladem mohou být bizarní postavičky v Orange County nebo Napoleon Dynamit)... Samotný Nick Twisp je podle mě oblíbený ne proto, že je "typický puberťák" a proto se s ním čtenář dokáže ztotožnit - to je samozřejmý předpoklad, ne výsada těchto knih; ale pro to, čím je atypický. Pro tu svou ďábelskou prohnanost z rodu Černých zmijí, pro své mimořádné kombinační schopnosti, díky nimž manipuluje s tolika lidmi a neztratí přehled ani o tom, pod jakou identitou právě tahá za provázky. Film je úplným opozitem všeho, co jsem napsal. Děj redukuje na obvyklá tři dějství, z nichž první zběžně načtrne Nickovo zázemí a dále se věnuje jeho seznámení s pozérskou Sheeni. Tato první část působí jako mimořádně nudná epizoda Dawsonova světa, kde dvě hlavní postavy mluví skuhravým polohlasem a tváří se, jako by jim uletěly včely. Po jejich odloučení nastane oproti knihám značný skok v ději a na okamžik se zdá, že by film mohl konečně nabrat tempo. Nick se rozdvojí - jeho rebelantské druhé já jménem Francois je ďábelským našeptavačem toho ťunti s vizáží a hlasem Stana Laurela, kterého do té chvíle sledujeme a nepoznáváme. Jenže to je zase jen dočasné řešení a i když je Francois jedinou (čtete dobře, jedinou) postavou ve filmu, která tu a tam svou jízlivostí připomene humor předlohy, jeho další využití v ději se dá těžko nazvat dobrým řešením, jak do filmu převést vtip autorského vyprávění. Aniž by se dohromady stalo něco důležitého, v půlce filmu jsme ve druhé knize, vidíme z ní zhruba tři nebo čtyři scény, které jsou neuvěřitelně natahované a bezúčelné a v závěru dojde i na Nickovo třetí alter ego - Carlotu - která se tam objeví v duchu přístupu "ať už to máme všechno z krku a můžeme jít točit něco jiného". Celkově je to jednohvězdičkový, užvaněný "rádobynezávislý" film zcela bez situačního humoru a s minimem účinného slovního, který činí jakžtakž snesitelným, "třetinově dobrým" filmem jen Michael Cera. Je mi líto. 40% (11.01.2010)