Mlha

Asi nebudu tak troufalá, abych tvrdila, že je tohle dílo nezfilmovatelné, ale s klidem můžu říct, že mně tenhle způsob zpracování Kinga naprosto nesedl. Když přesné popisy chování lidí ve vyhrocených situacích čtete, je to maximálně uvěřitelné, protože to zařídí suverenita autora a vaše představivost. Příchod takovéto látky na plátno a vybrání jednoho obličeje, jednoho způsobu pojetí a jedné jediné konkrétnosti z nekonečného množství variant už autorská suverenita nezachrání - už třeba jenom proto, že autorů filmu je několik desítek až stovek a nikdy všichni nemůžou být sjednoceni natolik, aby vytvořili dokonale homogenní, neprůstřelné dílo o fikční situaci. Když tak nad tím přemýšlím, tak to trochu zní, jako bych popírala možnost uvěřitelnosti jakéhokoliv filmu, což nemám v úmyslu. Jenom chci vyjádřit svůj pocit ze čtení Kingových věcí kontra sledování filmů podle nich vytvořených. Další věc je, že v případě Mlhy ani tak nemám problém s filosofickým dilematem zfilmovat/nezfilmovat, spíš s tím, že v mých očích na každém rozcestí udělal režisér odbočku špatným směrem. Film podle mého nejvíc chybuje v tom, že není stylově zařazený. A to jsem prosím milovník postmoderního míšení žánrů - tzn. psychologický horor o smyslu života by podle mého vkusu měl být ultimátně dokonalý film. Mlhla nic takového ovšem nedělá, Mlha zmateně kličkuje, půjčuje si od každého něco, ale dohromady nefunguje. Herecký přístup k postavám mi nevyhovuje - americký hrdina, bezpáteřní zbabělec, osvícená fanatička, všichni mi lezli na nervy, i když při slovním popisu znějí tak zajímavě. A možná už bych se mohla zastavit, už tak jsem toho napsala až dost. Po víc než měsíci jsem se ale podívala na nějaký film a tak mám hned touhu svěřovat své názory světu, promiňte mi. (10.06.2012)

První ohlasy na Darabontovu novou adaptaci Kingovy literární předlohy byly nadšené a vyvolaly velkou dávku očekávání hororových fanoušků. Poté následovaly jejich poněkud rozpačité reakce, takže jsem byl zvědavý na výsledek. Mlha je typickým příkladem filmu, kde tvůrce balancuje mezi snahou natočit psychologické drama skupinky lidí přežívajících v extrémních podmínkách a mezi snahou zavděčit se masovému publiku a natočit sci-fi horor ve stylu Vetřelce. Nepočetné zaryté intelektuály pochopitelně nepotěší přítomnost typicky béčkových rekvizit, kterými jsou obří zmutovaní pavouci nebo gigantičtí polypy, o poznání početnější skupina vyznavačů hororové produkce bude postrádat řadu klišé, které má tak ráda, a pochopitelně také větší dynamiku děje a nedostatek tvrdé akce. Mnozí budou celkem oprávněně vyčítat Mlze poněkud odbyté triky, které se dnes opravdu dají natočit profesionálněji a s lepším výsledkem. Přes to všechno je Mlha výrazně nadprůměrným žánrovým snímkem, který se může pochlubit silným příběhem s velmi slušným dramatickým výústěním a několika silnými scénami. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že z téhle látky se dalo vytěžit víc, a setkání s mimozemským životem mohlo být mnohem nápaditější. Proč si hergot autor myslí, že ve vzdáleném vesmíru žijí ty samé formy života, jenom výrazně větší než u nás? Celkový dojem: 85 %. (28.06.2008)

Příjemně mrazivé (lidi), roztomile brakové (potvory), překvapivě šokující (přepracovaný závěr). Darabont se sice nemůže opřít o herce nebo rozpočet, ale stejně diváka táhne za nohu chapadlem stísněné atmosféry... z několika málo stránek povídky ždíme maximum a i když mi americká městečka už lezou krkem, tohle bylo veeeelmi sympatické. Víc takových. (70%) (15.03.2008)

The Mist začíná celkem slibně, žádné dlouhé rozjezdy (pro hvězdy), nýbrž ihned nástup masivní bouřky, pohled na pár vyvrácených stromů, trocha (nutných) úvodních vět a za pár minut tu máme zahalení celého města do neproniknutelné a tajuplné mlhy. Ani v momentě, kdy se skupinka lidí zavřela v supermarketu mé nadšení neopadalo, neboť proti stylu one-room horror vůbec nic nemám (právě naopak), avšak kámen úrazu přišel s prvními chapadly, konkrétně s tím, jak na ně ostatní reagovali. Psychologie postav se mi moc nezamlouvala, lidé se nechovali vždy logicky a to ani nemluvím o tom jak mě, s prominutím, srala ta náboženská fanatička a ještě víc, jak jí to lidé žrali... Inu, jakože The Mist není žádný hrůzostrašný horor, tak v rovině psychologického dramatu docela selhává. Celý snímek však drží nad vodou dobrá režie (Darabont je prostě Darabont), obstojná atmosféra, slušná monstra (zejména při akci nočního náletu a výpravy do lékárny) a mrazivý závěr, díky kterému jsem byl původně odhodlán dát filmu 4*... Avšak, jak tak čtu ostatní komentáře, jelikož už právě tohle udělalo spoustu lidí předemnou, budu protentokrát ten zlý a zůstanu jen na třech. 7/10 (22.04.2008)

Frank Darabont nám tentokrát nenaservíroval drama z vězeňského prostředí, ale špičkový psychologický horor. I když se téměř celý snímek odehrává v supermarketu obklopeného záhadnou mlhou, tak děj vám nedá ani nachvilku vydechnout a stále budete v napětí. Je zajímavé sledovat proměnu lidí v uzavřeném prostředí a snášení tlaku okolí. Na paní Carmodyovou hned tak nezapomenu, stejně jako na závěr, který rozdýchávám ještě teď. Nemá cenu se nějak více rozepisovat, to se zkrátka musí vidět. Škoda, že Frank Darabont netočí filmy častěji, už teď se nemůžu dočkat na jeho další snímek Fahrenheit 451.... (03.02.2008)