Dobrodružství

Antonioni předběhl Romera s jeho zombie filmy o pěkných pár let - akorát na rozdíl od mistra hororu jsou Antonioniho nemrtví nikoliv odpudivé hnijící hroudy masa, ale mladí, krásní a bohatí zhýralci, kteří jsou však podobně prázdní, otravní a pomalu se ploužící beze smyslu krajinou. Bohužel - tam, kde Romerovi slouží zombie jako hrozba pro zajímavé přeživší postavy a jejich vyhrocené vztahy, zde jsou "braindead" obsazeni do hlavních rolí a jejich prázdné pohledy, prázdné monology a prázdné vztahy ohrožují člověka především v tom ohledu, aby se při jejich sledování neunudil k smrti... (01.01.2019)

Tak tohle že má být jedno z nejúžasnějších děl filmové historie? Nejlepší film tohoto proslaveného režiséra, bez něhož se neobejdou žádná skripta filmové vědy? Ptám se tedy čím si toto postavení tento film zasloužil? Režisérův neobyčejný styl jak otrávit diváka, znudit ho, to se mu podařilo dokonale, ale nakonci jsem čekal nějakou katarzi, vyvrcholení celých těch 132 minut, ale to se však nedostavilo. O čem je tedy celý děj? Je to kritika vyšší buržoazní společnosti, neschopnost lásky, milovat, věrnosti, nebo snad detektivka, bohužel není to ani jedno, ale zároveň všechno. Jediným pozitivem jsou výborně zvolené lokace, krásné stavby, přírodní scenérie a mladá Monica Vitti (Lea Massari se mi víc líbila v Il Colosso di Rodi). (10.01.2010)

Když odhlídneme od naprosto fantastickýho zpracování, např. co záběr, to krásná černobílá fotografie, zajímavej hudební doprovod, opravdu skvělej výkon Moniky Vitti, tak zde máme vlastně takovou filosofickou filmovou esej, řekl bych že ovlivněnou existencialismem a nastupujícím postmodernismem (možná, že určitý postmodernistický pohledy pomáhal Antonioni i formovat), ovšem existencialismem jinýho typu než třeba Sartrova, ten by byl příliš intelektuální. O Antonionim se sice říká, že to byl racionalista, ale podle mě mu jde hodně o emoce (nakonec byl to přece jen Ital), ukazuje důležitost emocí, důležitost pozitivních emocí, který by byly východiskem z odcizení, v němž se nachází jeho hrdinové, v tomto případě Claudia (M. Vitti). A dále nádherně zkoumá ženu, rozumí jí a jeho ženy jsou vždy stvoření emocí plná a po emocích toužící. Dobrodružství je kritikou, kritikou společnosti, smetánky, pohledu mužů na ženy, falešnosti, mělkosti, ale zároveň je výzvou k opaku tohoto všeho. (29.08.2007)

Podobně jako La Dolce Vita líčí úpadek morálky společnosti ve prospěch stále neukojitelnější potřeby zábavy a rozptýlení, L'Avventura líčí úpadek lásky ve prospěch stále větší potřeby vášně a vzrušení. Křesťanské pojetí citové náklonnosti je již dávno mrtvé a Antonioni zde více či méně křiklavě obhajuje záletnictví a nevěru. To vše by šlo. Jen kdyby to nebylo zabaleno do bezmála dvou a půl hodinové intelektuální nudy, jakou umí snad jen Italové.. (23.03.2015)

Fascinující příběh je sondou do vědomí života italské smetánky ze šedesátých let pobývající v záplavě blahobytu života ztroskotanců. Atmosférické proniknutí do duše bohaté společnosti a jednoho vztahu. Citový příběh odvíjejíc se v obrazech, který vypráví, jak se člověk může zmýlit ve svých vlastních pocitech lásky. (06.01.2008)