Kiraware Macuko no iššó

Jak jsem se tak dívala na místní určení žánru "Drama/Komedie/Muzikál", usoudila jsem, že to bude něco, čemu se snad i trochu zasměju, a protože jsem na takový druh filmu měla chuť, s radostí jsem si to pustila... Ale za celých 130 minut jsem se nezasmála ani jednou. Abych to upřesnila: Ač je film Kiraware Matsuko no isshô jakkoliv plný kytičkové barevnosti a poměrně optimisticky laděných písniček, je to především drama - Sice muzikálové drama, ale stále drama. Jedná se o poměrně nešťasný životní osud jedné Japonky, která i když má vůli, jistou dávku optimismu a zajímavou představivost ve stylu Amélie z Montmartru, její přílišná obětavost a důvěřivost jí život spíše zkomplikuje a nedopadne to s ní dobře. I když jsem čekala něco úplně jiného, musím uznat, že to byl silný film a udělal na mě obrovský dojem. Při sledování, jak osudy Matsuko odkrývá její synovec, se totiž každý musí s hlavní postavou aspoň do jisté míry sžít a možná mu pro ni i ukápne slza. Takže, přestože jsem se vůbec nezasmála, jak jsem čekala (naopak mi v některých scénách ukáplo těch pár slz), a přestože uznávám, že celému filmu by určitě neuškodilo, kdyby byl o takové čtvrt hodiny kratší, hodnotím sice ne zcela úplnými, ale přesto pěti hvězdami. Kiraware Matsuko no isshô je rozhodně zajímavá a výjimečná záležitost. ~(4,9★)~ (12.01.2010)

Vzít tenhle snímek do rukou někdo soudný se střihačskými nůžkami, mohla z toho být pecka. Bohužel, takhle je do filmu nacpáno obrovské množství historek, které mají ukázat pestrost Matsukina života, bohužel ale příběh tříští, jednotlivé segmenty jsou někdy naprosto zbytečné a film natahují do téměř neúnosné stopáže. Vůbec by nevadilo, kdyby se z vyprávění vynechal nějaký ten její šamstr (nejlépe spisovatel - naprosto zbytečná epizoda, navíc velmi podobná té s Ryuem - ta je ale zajímavější a táhne se už od začátku příběhu, což jí dodává na síle). Přehnaně sentimentální finále pak naprosto shazuje celý film, a zbavuje se odlehčeného tónu (V kterém je ale vždy trocha hořkosti), kterým byly podány víceméně tragické střípky ze života obětavé a milující Matsuko. (19.11.2008)

Expresionistické, ale i realistické. Kýčovité, ale přitom i vizuálně zajímavé a krásné. Drsné až brutální, ale k tomu i něžné a lidské. A do toho všeho se smývají hranice mezi skutečností a snem, fantastikou a realitou. V komorním dramatu se používají počítačové triky a celé dohromady to překvapivě jedinečně funguje. (13.05.2017)

Agrhhh, přechody na jednotlivé příhody ze života Macuko mi přišli udělané ve stylu "random shit" a zprznily mi tak dojem z jinak celkem nápaditého a kreativního filmečku. Občas jsem vážně žasl nad uměleckým zpracováním, nicméně jsem také občas žasl nad tím jak je to nesourodá slátanina. Dávám 3,5 za tu hravost. (14.12.2017)

Od Tecuji Nakašimy jsem zatím viděla dva filmy, tak jsem se s radostí podívala na Kiraware Macuko no Iššó, protože nevšední a poutavý styl režiséra mě hodně zaujal. Tentokrát se však nejednalo o komedii ani o rodinný film, ale především o drama. O drama o nešťastné ženě, která se kvůli jedné události, do níž se dostala jen náhodou, děsí samoty, a tak raději žije s nejrůznějšími muži a bohužel nemá štěstí na nikoho jiného než na egoistické násilníky, až nakonec zůstane sama. Optimistické ztvárnění plné barev a kytiček a veselé písně jsou jakoby v kontrastu s osudy Macuko. Určitě se jedná o zajímavý a i originální film, ale myslím, že by neuškodilo mírné zkrácení stopáže. Nenudila jsem se ani chvíli, ale film může působit poměrně zmateně kvůli množství postav a nechronologickém řazení epizod ze života Macuko a zkrácení o několik minut by to mohlo napravit. V každém případě je to zajímavý film, kterému bych přála více pozornosti. (07.02.2010)