Napříč vesmírem

Across the Universe je jako pomeranč. Napovrchu má hezkou blýskavou barvu, když ho však oloupete, ztrácí na vnější ladnosti. Jeho vůně však rázem navnadí vaše smysly jiným směrem. Najednou si myslíte, že jste odhalili jeho pravou voňavou podstatu. Pak ho sníte a po pár minutách zjistíte, že i ona chuť je jen pozlátko, které sice zprvu nadchne, avšak stejně rychle odkvapí. A nakonec zůstane jen vzdálený pocit primitivního uspokojení. Zpěvánky Beatles v podání Julie Taymor jsou sice netradiční a originální, ale zoufale průhledné a jednorozměrné. Což mě tak trochu zaskočilo, vzhledem k předchozím majstrštykům paní režisérky. Vizualita nadevše, k tomu zajímavě přezpívané skladby a je tu dvouhodinový blok videoklipů. Ouha, ty však po první hodině začnou nudit. Nejsilnější okamžiky: Happiness Is A Warm Gun a I Want You. 75% s osobní slabostí v zádech :-) (22.04.2008)

Legenda se z tohohle muzikálu asi nikdy nestane, ale fanoušky Beatles a romantiky potěší a ostatní snad neurazí. Použité písničky byly vybrány velmi pečlvě, ani by mě nenapadlo, že by se pomocí nich dal téměř seskládat nějaký příběh. Navíc coververze jsou ve většině případů povedené a u několika písniček dokonce perfektní (gospelové "Let It Be" nebo třeba nádherné "If I Fell") a znalce potěší i všudypřítomné narážky na Beatlsácké texty a jména z písní ("How did Prudence come in?"... "She came in through the bathroom window."). (02.07.2008)

Across the Universe není jako Moulin Rouge, Across the Universe je jako Hair, kde jsou na drogách nejen postavy, ale i divák. A není podobný jen tématem rebelie mládí a (proti)válečného běsnění (byť nahlíženým okem dekadentně soudobým a nikoli "hippie" dobovým) a větším důrazem na náladu z filmu, než na děj, ale i faktem že na rozdíl od Moulin Rouge to není tak úplně bezchybný muzikál. I přesto že má, stejně jako Vlasy, naprosto úchvatný závěr. Ač je ústřední milostný příběh dvou lidí těžce zkoušených během historických událostí velice silný a navíc chytře zdramatizovaný kulturním střetem vyplývajícím z rozdílného původu a tedy i mentality obou postav, a i množství vedlejší postav a jejich příběhů jsem uvítal jako rozšíření záběru filmu a fungující ukotvení hlavní dějové linky do skutečného světa, pořád jsem měl s filmem jeden dost zásadní problém. Je totiž příšerně zkratkovitý - možná je to částečně způsobeno nucenou "videoklipovitostí" filmu vyplývající z vyprávění pomocí 40 let starých písní, každopádně mi v něm na rozdíl od ostatních pár minut ne přebývalo, ale naopak chybělo, protože jinak proti jeho tempu a dynamice nic nemám. Hlavně na dotažení některých potenciálně emocionálně velmi silných scén, které jsou nedostatečně využité. Nebýt zkratkovitost, při filmu bych snad ani nedýchal, ale takto mě vyloženě dostal až samotný konec, který mě nejen donutil trochu zvednout hodnocení, ale taky zařadil Brouky a jejich Hey Jude a All You Need Is Love na můj hudební jídelníček na několik budoucích týdnů :) 8/10 (27.02.2008)

Muzikál, který vám nasadí do hlavy Brouky ...Julie Taymor roztáčí lásku za časů vietnamské cholery do spirály barev, rentgenových koláží, cirkusových výstupů a vizuálních jisker v rytmu Beatles. Jude a Lucy jsou dokonale zahrané figurky pragmatického hlasu a pacifistických ideálů, evoluce a revoluce. Stejně jako Across the Universe, který rozrušuje pravidla muzikálového žánru, vyprávěcí postup připomíná rozsypaný pytel blech a celé hraní si na povrchnost má v sobě jakýsi zlomyslný antihollywoodský duch. Kontrast strnulé zmraženosti křoví a živelně zpívajích hrdinů, každodenních pohybů namísto tradiční taneční choreografie, používání klišé a subverzivních momentů na ploše jednoho videoklipového střihu může tenhle snímek komerčně pohřbít, protože trailery lákaly na něco mainstreamovějšího. Ve mně ale tenhle rozporuplný snímek probudil melancholii, touhu podupávat a tančit a obdiv k nápaditým, ale surreálným vizuálům, které jsou stejně šílené, jako geniální. Love it or leave it. 80% :-) (12.10.2007)

Nápad přetavit písničky Beatles to filmu je znamenitý. Provedení už však pokulhává. Spousta písní je do filmu naroubována křečovitě a působí dost nepatřičně. To platí například o postavě Prudence, která je zde totálně ale totálně navíc. Tvůrci jí museli vymyslet celý nudný příběh a to vše kvůli jediné písničce. Dále mám výtky k celému soundtracku. Beatles by zasloužili zajímavější aranže a zpěváky. Ti co zde zpívají působí jako "hvězdy" ze Superstar. Obyčejné hlasy bez špetky charismatu. Chtělo by to víc takových jako je Joe Cocker. Ale oceňuji výtvarně zajímavé psychedelické sekvence. PS: Bono neumí hrát, vůbec. (31.12.2009)