Napříč vesmírem

Zoufale nudné, zoufale roztahané, a hlavně a pořád dokola NUDNÉ! Já snesu prakticky cokoliv a jsem schopen také velké množství nedostatků u filmu tolerovat, ale když film, který vypadá zajímavě a atraktivně, má něco málo přes dvě hodiny, má v hlavní ženské roli půvabnou krásku Evan Rachel Wood (naposledy mě oslnila jako upírská královna v seriálu True Blood) a nakonec se z něj stane nudná slátanina, která sice s mírným přivřením oka drží jakžtakž pohromadě, ale chvílemi nedává smysl a v ději se ztrácím, tak prostě nemohu být s filmem spokojený. A přitom to začínalo tak nadějně a dokud se na scéně neobjevila ta vietnamská dívka, tak jsem se ve filmu stíhal s mírným opožděním orientovat a i když jsem chvílemi zíval, tak jsem pořád měl snahut vidět film pozitivně. Ale pak šlo, lidově řečeno, všechno do kopru. Film jsem dokoukal jen s jakýmsi velkým sebezapřením, během filmu jsem si zívnul tolikrát, jako si jindy nezívnu za celý den, a celkově z tohoto filmu ve mně převládá ohromné zklamání. Muzikály mám rád a rád je i velkoryse ohodnotím, ale v tomle případě nemohu hodnotit velkoryse, protože tenhle film si to z mého pohledu absolutně nezaslouží. Přesto však nejdu ve svém hodnocení zas až příliš do extrému, dvě hvězdy uděluji především za začátek a konec filmu, kdy jsem se v ději orientoval a docela se mi to líbilo, za opravdu povedené hudební předělávky známých hitů a samozřejmě za překrásnou Evan Rachel Wood. Takže tenhle film rozhodně neodsuzuji, jen mi prostě nesedl a nudil mě. Nic víc, nic míň. (26.04.2010)

"All you need is Love?" Jude opouští rodný Liverpool a vydává se do Ameriky setkat se se svým otcem. Jenže nalezne mnohem víc. Poznává jednu světlovlasou dívku a dává se do zpěvu, protože některé věci se jinak vyjádřit nedají. Právě hudba je největším kladem, ale zároveň i největší slabinou Across the Universe. Beatles složili spoustu skvělých skladeb, to všichni víme, ale proč je všechny vysloveně „cpát“ do jednoho filmu? Z některých jen pár tónů, jindy celou sloku, některé celé... A i když je film hodně rozvláčný (občas až moc), tak písně jsou zde podávány příliš překotně. Zvolnění hudební stránky by prospělo. Jako skvělý nápad mi naopak přišlo obsadit ústřední role téměř neznámými herci. Mladé neokoukané tváře ztělesňují celou jednu generaci, která byla ochotna umírat pro lásku a válku (a tato dvě slova byla nutně spojena). Bono v roli jejich "guru" je pak přímo geniálním castingovým tahem. Kdo jiný by mohl kázat o míru než on, který je zase symbolem současné generace. Psychadelická jízda může začít, tedy pokud se ovšem nebudete bránit. Tak trochu jiná muzikálová podíváná... "Strawberry Fields Forever" (16.12.2007)

To vážne? Porovnávať toto s o 28 rokov staršími Vlasmi? Ale choďte niekam ... neporovnateľné. Aj keď Julia to natočila svižne a pozeralo sa na to fajn. Pesničky odspievané a zaranžované slušne, niektoré choreografie výborné, na niektoré sa nedalo pozerať. Ale na koho sa určite pozeralo dobre boli Jim, Joe a Evan. Ja som si náhodou nohou do taktu podupkávala. (16.11.2015)

Překvapení roku. U Across the Universe je důležité, jak moc rádi máte Beatles, respektive jak moc rádi je máte od jejich pátého alba, a jak moc vám vadí, když si s těmi písničkami někdo pohraje. Julie Taymor a celý její tvůrčí tým prokázal neuvěřitelnou kreativitu, když z asi 30ti songů vytvořil sice prostinký, ale v detailech působivý příběh, který stojí právě na práci jak s texty, tak s hudbou. Film doslova přetíká stovkou různých nápadů a nevím, co bych zde upřednostnil dříve. I Want You, kde jsem si nevím proč vzpomněl zrovna na Hair, nebo gospelovou Let It Be, která mě málem rozplakala, či snad Strawberry Fields Forever, kde jsem si zase vzpomněl na The Wall? Ne že by šlo o nějaké vykrádání, jen tím chci říct, že bych s trochou tolerance zařadil Across the Universe k výše zmíněným skvostům. (13.01.2008)

Viem, že tento muzikál má pár chýb (disharmonické spevy; necelistvosť; ani nijak zvlášť neprechovávam lásku k Beatles...), i napriek všetkému je v mojich očiach nadpriemerný. Across the Universe ma skrátka očaril podmanivým vizuálom a úžasne tvorivými nápadmi. Čo pieseň, to originálne prostredie - farebné, imaginatívne, hravé, asociatívne. Celé to na mňa pôsobilo ako jeden farebný experiment...ústredná lovestory nebola príliš nasladlá, herecky obstojné, spevácky poslabšie (hlavne kvílenie Jima Sturgessa): u mňa muzikálový priemer spojený so sýtym vizuálnym zážitkom. (22.06.2009)