Pingpong

Komorní psychologické drama pro čtyři osoby mezi nimi rozehrává hru ve dvou rovinách. Na jedné straně je to příjezd neočekávaného a nechtěného hosta. Setkání připomene staré rodinné konflikty a nepřátelství a tato filmová linie řešící problém, jak se co nejrychleji příchozího zbavit, se blíží komediálnímu žánru. Druhá rovina příběhu se začíná rozvíjet po odjezdu manžela na služební cestu. Přítomnost manželky, která se v domácnosti cítí nevyužita, prochází krizí středního věku a nosí v sobě hořkost ze zahozené kariéry talentované pianistky a pubertálního mladíka, který po sebevraždě otce hledá záchytný bod a touží po lásce, to může být nebezpečná kombinace...Filmu by slušelo ješrtě trochu doladit scénář a prostříhat pár scén, ale i tak jde o nadprůměrný kousek s kvalitními dialogy a propracovanými uvěřitelnými charaktery. celkový dojem 70 %. Levný a přitom emotivní snímek, kde se vše podstatné odehrává na cestě mezi bazénem, pingpongovým stolem, klavírem a lůžkem pro dva. (14.08.2008)

Pozoruhodný snímek, který má co nabídnout. Film si vystačil jen s několika málo lokacemi (dům, zahrada, rybník) a se čtyřmi lidmi a jedním psem. Takže se nebojím film označit za komorní drama, které má příběh, které je zajímavé, a ve kterém je nač se dívat. Navíc filmu sluší i délka filmu, která je pro komorní drama plně dostačující. Příběh rozebírat nebudu, snad řeknu jen tolik, že mne film zaujal a že dějově to byl velmi promyšlený snímek, který stojí rozhodně za zhlédnutí. A celou syrovost tohoto snímku podtrhl krutý konec. Takže za sebe dávám s čistým svědomím čtyři hvězdičky, protože méně hvězdiček si tenhle kvalitní snímek nezaslouží, ale na maximální hodnocení to z mého pohledu po prvním zhlédnutí zatím není. (05.07.2008)

Hra, u které je těžké odhadnout výsledek, ba dokonce, kdo je zrovna míčkem a kdo hráčem. Může to být „zlý“ film – výzva k nápravě společnosti podobně jako Občanská výchova (šlo od začátku o dokonale promyšlený plán?), může to být pouze pocitové představení, v němž se každý z aktérů snaží uhájit své postavení, může to být i cokoliv jiného. Tuhletu nejistotu spojenou se zvídavým šimráním v zátylku mám rád a rád si budu vytvářet teorie založené třeba na přesvědčení, že Paul zabil svou matku (proč by jinak nereagovala na telefonáty?). Jedna z (nej)chutnějších odrůd tzv. „festivalového filmu“. 80% Zajímavý komentář: Enšpígl (27.07.2009)

Měl jsem k tomuto filmu docela nedůvěru, vzhledem k zemi jeho vzniku. Ale po zhlédnutí musím konstatovat, že jsem viděl 1 z nejlepších snímků něměcké kinematografie vůbec (a věřte mi, že německé filmové umění nemám rád). Film o zakázané lásce, hudbě, pingpongu a utrpení. Vztahy mezi 3 hlavními představiteli (otce nepočítám, měl vcelku nevýraznou roli) jsou dost komplikované, ale uvěřitelné, reálné. Co se týče konce filmu, také jsem čekal něco "tvrdšího", but on the other hand, jsem s ním "spokojen". Ale pojmenovat syna (Robert) a psa (Schumann) po hudebním skladateli je docela zvrhlost (anebo láska k hudbě, no :-)). (04.07.2008)

Je to hrozné, když jsou od začátku herci nesympatičntí jak vizáží, tak i svými výkony. Za jednu z nejtrapnějších scén, jakou jsem kdy viděl, považuji tu ve stanu, kdy Paul mluví o tom, jak našel Franka oběšeného. Něco tak nuceného a nepřesvědčivého se jen tak nevidí. Co se odehraje a jak to proběhne a dopadne, to víme od první chvíle, kdy kamera spočine na Anně z Paulova pohledu. Vlažné drama, které ani moc nestojí za pozornost. (11.09.2008)