Deň náš každodenný

Slovenský pokus o formanovské "cinema verité". Velmi mě zaujal nápad obsadit filmovou rodinu rodinou skutečnou, filmu to dodalo zajímavou šťávu. Hrozně mě bavila matka, její živelnost a citlivost. Scény s ní, hlavně ty, kdy se baví se žačkami, které vyučuje klavír, mají neskutečnou sílu ("To je strašné."). Naproti tomu otec je takový dost trouba. S odstupem času zajímavý pohled na to, co se (a zda vůbec) se něco změnilo. Zaujal mě např. necílený důkaz tehdejšího rozdělení rolí v rodině, kdy matka, původem Češka, která tu a tam utrousí český výraz, se evidentně nejvíce bavila s dospívající dcerou, která od ní ta česká slůvka (jako jediná z rodiny) pochytila a běžně je v mluvě užívala. Naproti tomu starší syn se zcela potatil a ve scénách, kdy mu spolužačka takřka skákala do kalhot buranštěl stejně, jako jeho otec. V tomhle ohledu velmi zajímavé. Kromě toho, některé ty holky byly neskutečně krásné. (19.03.2015)

Inšpirácia Formanom je tu zrejmá, a dokument toto nie je ani náhodou. Ale herecké výkony sú tu natoľko zlé, že to chceli prehlásiť za dokument a divák mal pristúpiť na to, že tí ľudia takto neprirodzene fakt rozprávajú a správajú sa. Na dokument sa tu podobá akurát strašne zlý zvuk a nezrozumiteľne texty, pričom niektoré repliky sú dokonca aj nadabované. Za mňa sklamanie, veľa homolkovského tliachania, ako dokument doby nula bodov a pozerať sa to dalo len vďaka veľmi sympatickému dievčaťu (Silvia Točková ml.) s moderným účesom, ktorý by sa nestratil ani dnes. –––– Ešte si nikdy nemyslel na to, že by si pobozkal nejaké dievča? Ani by si nechcel pobozkať nejaké dievča? –––– Hmmm, ehmmm, hmššt, čo je na tom takého strašného, keby som aj nejaké pobozkal? –––– Ja sa len pýtam. Nič v zlom. (12.05.2023)

Odcizený dokumentární pohled výmluvně vypovídá o marném maloměšťáckém kuklení do prostředečnosti, mylně pokládané za život, ale to je jeho jediným kladem. Sám se totiž nabízí jen jako prostředek eventuelní nápravy, a není tak kritický, ale jen škodolibý. Jistě, lze ocenit přesné odpozorování zevního a odvahu k jeho záznamu, ale obojí zde doprovází krotkost, a výsledek tak působí vlažně, kompromisně - jako nedílná součást toho, co popisuje. (20.02.2014)

Jedinečný dokument, který současnému divákovi řekne mnohem více než nějaká sáhodlouhá sociologická studie. Snímek sleduje zcela obyčejnou rodinu Ravingerových ze slovenské Nitry, která prožívá své běžné radosti a starosti, řeší několik trapných záležitostí a ukazuje, že všichni lidé jsou vlastně úplně stejní. Vlastně se za těch čtyřicet let vůbec nic nezměnilo. Ať už bude režim jakýkoli, vždycky se bude řešit rodinný rozpočet, co si má vzít mladá slečna na sebe, první zamilovanost, zasvěcení do sexuální výchovy, ztracené mládí rodičů... Málokterý dokument mě zásáhl tak silně jako tento. (21.04.2009)

Majstrovksé dielo, ktorého infraštruktúra a zameranie sa do života jednej obyčajnej rodiny je komplexné a uveriteľné. film balancuje medzi fikciou a realitou, medzi hraným a dokumentárnym filmom a neskutočne pôsobivá Krivánková réžia iba prispieva k tomu že nedokážeme uchopiť ani jednu s týchto možností, pretože čo sa nám raz javí ako skutočnosť v ďalšej scény znázorňuje niečo čo pôsobí ako fikcia. Grossmannová kamera je akobysom to povedal. len striktne zachytáva události. Nie je zaujímavá, len tam skrátka je. ale to asi krivánek zamyšľal. Dôležité je pokotknúť že neherci predviedli naozaj herecké výkony. Akoby z oka vypadli trebárs aj tej mojej rodine. ich starosti, stažovanie radosti, plus je tu veľmi dobre a atiež pekne naivne načrtnutá línia lásky, ktorá ale naozaj mohla asi tak vyzerať. v tej dobe aj čase. Rozhodne sa jedná o skvelý filmový zážitok a na poli sociálnych dokumentov určite odporúčam na školách zo sociálnych zameraním pretože bez servítky predložiť život rodiny tak ako to bolo vtedy a ako je tomu aj dnes, sa len tak nenájde a v tomto Krivánek dosiahol prvenstvo a to robí s tohoto filmu frašku najpravdivejšiu. (25.12.2008)