Svatej z Krejcárku

Pokud je někdo naivní dobrák ve vztahu se ženou, která se s ničím a s nikým nepáře, a přístupu k dětem, osud ho se vším všudy sežere. Avšak stále platí, že pohár přece jen také jednou může přetéct. Snímek s prvky poetismu má ohromnou sílu ve svém podání daných charakterů všech hlavních postav. Herci plně využili příležitost a náležitě ukázali, v čem tkví jejich herecká síla. Dobrácká naivita Václavu Kotvovi doslova září z očí, František Peterka svou rolí řidiče náklaďáku předčil očekávání právě v tom, jak si mnohý takového řidiče představuje, a mrchu, jakou zahrála Jaroslava Vysloužilová, už jen tak někdo nepřekoná. Příběh o vztazích v celé své tragédii, inklinující k známé větě, pocházející z jistého románu Alexandra Dumase staršího, ¨za vším hledej ženu“, je napsán vskutku drsně, až se dá v některých situacích říct, že je to už poměrně přes čáru. Ale kdo ví, jaký je vlastně život. Jaký je ideální a jaký už ne. Příběh je žižkovskou romancí z pera autora Vladimíra Kaliny, jakou snad svět neviděl. A výborně po filmové stránce pojatý. I ten černobílý obraz k tomu sedí a v barvě by to prostě už nebylo ono. Hodně silný charakterový film. (07.09.2022)

Dřívěji jsem znectil jiný páně Tučkuv film Copak je to za vojáka, ale tenhle vypadá jak od jiného režiséra. Působivý film, skvěle zahrané lidové postavy, autentická atmosféra, občas drsné a bizarní a občas až snové obrazy (a opravdu snový obraz s nádhernou hudbou nakonec). Divím se, že tento film zapadl. (03.04.2011)

Jestli tento film nenaplnil ocekavani do nej vkladane, tak bych chtel velice rad poznat ty paprdy jejichz ocekavani zustalo nenaplneno. Jedna se o grandiozni, tragikomicky pribeh,jenz vsak nemuze zkoncit jinak nez SEKEROU. Vaclav Kotva v roli pana Ciny nas vede pouze a jenom jeho osobni cestou,na ktere je doprovazen svymi kamarady v cele s Martinem - Frantiskem Peterkou. "Ano jsem stastnej. Opravime strechu a pojedeme v zime na hory,mam na knizce deset tisic..." (05.01.2009)

"Já na ně dřu, a voni vo mně rozhodujou. A eště mě urazili!" *** Hluboce odvážný a režimu několikanásobně nebezpečný film, rebelující jak svobodomyslným furiantstvím a fanfarónstvím Martinovým (však jmenovec boha Marta je ze své podstaty bojovný), tak v jiné rovině i hřejivě lidskou spolehlivostí, poctivostí, mírnou udatností, snášenlivostí a vřelou příchylností Lájoškovou - a v těch nejsilnějších momentech i chápavým opěrným přátelstvím mezi oběma (či vlastně všemi) mužskými protagonisty a taktéž propojením, až splynutím obého v Magdině zároveň divoké a vzpurné i mateřsky milostné povaze (ostatně ani ona se nejmenuje po Marii Magdalské náhodou). *** A vůbec, nepodmíněná velkorysost a pochopení pro různorodou utvářenost nevázaných, nezkrotných, snivých povah tu ukazuje cestu, ono vysokomyslné nazření, že s dostatkem ochoty a vůle všecko a všecky lze zahrnout do vzájemné starostlivosti a může doopravdy být spolem krásněji - může... pokud je toho vůbec v lidských silách napořád dosáhnout ve všem tom mužsko-ženském tření a napětí, když je tak lehké a svůdné propadnout pohrdání a ubližování těm druhým divochům, již se zdají být příliš rozčilující a na něž lze házet vinu za těžkost a neschůdnost života. *** Vtáčata, siroty a blázni jinak, jinak, tíživěji i živěji, realističtěji a melancholičtěji, pokorněji i rozmáchleji. Životem a hladovou touhou po žití nabité dílo ve všech nuancích, pro něž skoro nejde vydržet zůstat naživu. A režim tu dostává jen tak bokem ťafku za ťafkou jako něco, co se při všem tom divokém zápolení vůbec nebere v potaz jako reálná možnost. *** Divím se upřímně, že tenhle film není známější a slavnější, postavy rozežité Kotvou a Peterkou jsou naprosto nezapomenutelné a film se pohybuje na velmi tenkém protirežimním ledě s takovou radostnou a živelnou suverenitou, že člověk úplně slyší, jak se zvedá protivítr a burácí. (13.09.2020)

Československý tragikomický snímek z Žižkovského předměstí. Hlavní postavu dobromyslného až naivního prosťáčka Lájoška Cínu ztvárnil V. Kotva, muž známý především z malých či nepatrných rolí. Dobrota, tolerance, skromnost, trpělivost a náznak nadpřirozených schopností u tohoto muže je tak evidentní, že mu blízcí přátelé říkají Svatej. Vedle hlavní postavy můžeme sledovat herecké umění F. Peterky, jehož role hlučného bohémského závozníka Martina Zacha byla velmi výrazná, avšak pro samotný děj až tak podstatná nebyla. Jednoznačně největší objev v tomto snímku pro mě představuje J. Vysloužilová, hrající atraktivní, dominantní ženu Magdu, matku čtyř dětí, jejíž morálka klesla na samotné dno. Právě citový vztah a jeho vývoj Lájoška vůči této nehodné osobě považuji na dramatu za nejzajímavější. V momentě, kdy tato žena bez zábran přesvědčí nebohého Lájoška, že spolu mají dítě černé pleti, mnohého diváka napadne, že tento vztah neskončí zrovna šťastně. Ve snímku se často objevují scény z obyčejné žižkovské pivnice, kde spolu s Lájoškem a Zachem tráví čas intelektuál Samuel a cynický hrobník Jožka. Snímek se mi osobně nejeví jako obzvláště podařený, neboť kromě chaotického začátku obsahuje nekteré zbytečné scény, jež odvracejí pozornost od hlavní dramatické linie, avšak díky neokázalému a neokoukanému herectví V. Kotvy a přesvědčivosti a sex-appealu zapomenuté J. Vysloužilové volím nadprůměrné hodnocení. (25.07.2013)