Kanibalové

Hodně drsnej film, tady neexistuje žádná cenzura nebo ukazování jen toho nejnutnějšího, všechno se ukáže do naprostýho detailu. Ze začátku to je trošku na škodu, protože u některých scén je vidět, že to je jen ne moc povedený trik, ovšem s přibývajícími minutami je film čím dál drsnější a realističtější, hodně tomu taky napomůže zabíjení živých zvířat(jestli to nejsou živý zvířata, tak mě teda pěkně vochcali, ale vypadalo to hodně opravdově). a konec to všechno už jenom dovrší. Po filmařský stránce to je výborný, stejně tak mi připadala hudba skvěle vybraná, k těm nejdrsnějším scénám je jako kýč přidaná pohodová hudba.a jestli tenhle film měl za úkol vyvolat v člověku nejrůznější pocity znechucení, tak se to povedlo na výbornou. (22.01.2006)

Film se mi dost líbil, to musím říct hned na začátku. Ne, že bych se někdy nějak vyžíval v násilí nebo ho vyhledával, ale nezatratím něco jen proto, že se tam ukáže pár galonů krve nebo metrů střev. Pravda, násilí tu zobrazují dost naturálně a dokonce opravdu zabijí i několik zvířat přímo před kamerou. Ale já se ptám, komu to vadí? A proč vůbec? Co je horší, sportovní střelec, kterej zabíjí zvířata jen kvůli trofejím nebo filmař, kterej je zabije kvůli filmu a mrtvolky jsou následně všechny snězeny? Co tedy říkáte na všechny ty možné různé kosmetické přípravky, viagry, parfémy a jiný zbytečný sračičky zkoušený na zvířatech (ajo, tamto nejsou želvy ale jen vobyčejný psi a kočky a králíci a je to pro dobrou věc). Co byste řekli, kdyby před kamerou chytili rybu, zabili a vykuchali? Nebo lapli králíka, dali mu jednu za ucho a pak zařízli? Nebo zakroutili slepici krkem? Hnus, jak tady mnoho ostatních uživatelů píše, jsem pravda vůbec necítil. Tedy takto, necítil jsem ho při zabíjení zvířat. Proč? Jsem masožravec a i já pár zvířat na jídlo zabil. Hnus jsem cítil spíš ve spojení s lidma a jejich činama. A občas nedůvěru, protože některé násilnosti na lidech páchané vypadaly opravdu jako skutečné, přestože nemůžu říct, že by si je ti čtyři zmetci nezasloužili a že bych jim to nepřál. Za skvělej považuju nápad, že v první části filmu profesor Monroe hledá celou skupinku dokumentaristů a vidí důsledky jejich chování a až potom, co bylo příčinou. Taky je zajímavý srovnání "civilizovaných" a divochů. Občas jsem netušil, kdo je kterej. Film to určitě není pro děti, ale za nedůležitej ho nepovažuju. Poselství přeci jen nějaký nese, a to abychom se na sebe mohli podívat do zrcadla bez uzardění, abychom se chovali jako zvířata a ne jako lidé. Protože zvířata nikdy nejednají ve vzteku, nenávisti, hlouposti, malichernosti, sobectví nebo z nudy. Zvířata nezabíjejí pro radost, neukájejí se sledováním násilí a reality v televizi, neznají nic z toho špatného, co znamená být člověkem. a přiznejme si, existence člověka přináší vesmíru spíš to špatné. (27.08.2006)

Nechutný film plný krve a scén, při kterých se normálnímu člověku obrací kufr, to jsou Kanibalové. Pokud však vyhledáváte toto témá, tak jste na scény, které se zde objeví zřejmě připraveni. Film navíc ukazuje lidskou demenci, když banda filmařů vtrhne do vesnice domorodců a celou ji podpálí. Trošku mě naštvalo, když jsem zjistil, že hlavní hrdinové opravdu neumřeli, tak proto nedávám pět hvězd. (01.09.2009)

Cannibal Holocaust je hodně specifický film. Těžko ho ohodnotit, protože má sice velký příběh, ale některé opravdu nechutně násilné scény kazí dojem. Odjakživa špatně nesu násilí na zvířatech odehrávající se na filmovém plátně, a proto jsem byl mírně znechucen. Nebýt tohoto faktu, možná bych dal i pět hvězd. Hudba je nádherná a snímek má určitě co do sebe, ale určitě není pro každého. Místy jsem byl docela příjemně překvapen, místy ne. Z tohoto pohledu bych dal maximálně tři hvězdy. Ale když jsem si nechal dlouhou dobu Cannibal Holocaust v hlavě rozležet, docela jsem z něj měl pozitivní dojmy, a proto měním své hodnocení na čtyři hvězdy. Už i tak je zde na csfd tento snímek velmi nespravedlivě podhodnocen. Je to slušná podívaná, kterou by mohl překousnout snad každý, i když má i svá negativa, jež jsem zmínil výše. (18.10.2011)

Zhlédnutí tohoto šokujícího a kontroverzního díla jsem dlouho odkládala, protože mi na něj zatím nepřišla ta správná "chuť." Pak nadešel ten moment, já se usadila a pustila si Cannibal Holocaust. Mé představy se však docela hodně lišily od toho, co jsem viděla. Všechny ty orgie, vraždění, brutalita, realistické záběry jsou možná odporné, příšerné, někteří se na to možná ani nedokáží dívat, ale mě celý tento film jaksi nechal chladným. Při vraždění zvířat či scénách, kde domorodci pojídali dokumentaristy, a kde jsem asi měla cítit něco jako odpor, rozhořčení, šok, vztek, či bych měla nad tím hnusem odvracet oči, jsem v klidu, aniž by mnou něco z toho více pohnulo, sledovala celý film. Že byla ta nebohá zvířata skutečně zabita, je otřesné. Ale spíš než to a pocity němého šoku a nepochopení především při scéně s mravenečníkem a prasátkem, které mě docela trochu "zabolely", jsem si uvědomila, že to nejvíce šokující v tomto filmu vlastně nepochází jen od domorodých kmenů. To největší zlo je zde také pácháno partou mladých dokumentaristů. Oni tam nepřišli natočit dokument. Oni přišli na cizí území, ke zcela odlišné "kultuře" a začali s úsměvy na tváři vraždit zvířata a tyranizovat domorodce v jejich vesnici. A to vše si bez jakéhokoliv svědomí natáčeli. Není toto to skutečné zlo? Když člověk provádí všechny odpornosti a hrozné věci, kterých si je dobře vědom, a pokračuje v tom? To mě přivádí k závěru, že těch nejšílenějších, nejkrutějších a nejodpornějších věcí budou vždycky schopni jen lidé. To oni dokáží rozpoutat to největší peklo. Nebyli to vlastně ti čtyři, kdo jsou mnohem, mnohem horší, než ty, civilizací nedotčené kmeny? (11.07.2011)