Bunkr smrti

Kdyz si odmyslite ze to neni film, kterej by vam rozsiril obzory ve svete kinematografie, tak si myslim ze to je docela slusnej pocin... Tema je me sity primo na miru, protoze nacisticky experimenty sem mel vzdycky rad at uz to byly pocitacovy hry typu Wolfensteina nebo filmovej Indiana Jones... I kdyz je na tom videt hodne malej rozpocet, tak si myslim ze to ma celkem slusnou atmosferu a herci nebyli uplne jalovi... Celkove si myslim, ze je to dost povedeny becko... (27.06.2008)

A já už myslel, že ten tip od Hitlera, který se časem změnil na Harley Quinnovou bude ještě slabší a nanicovatější, než předchozí Bunkr. K mému velkému přequápku, nikoli. Takže mu k mé úlevě, nemusím snésti bouřku na jeho hlavu.;-) Ten SF prvek to zcela jasně nese celé na svých bedrech (pokud bychom ho personifikovali a nějaká měl:) a je dobře využit. Úchylný slizoun Richard Brake z Doomu, hraje konečně něco, co mu sedí více, než role v Batmanech a adaptací slavných PC her. Major Granville z Exorcisty počátku překvapil a zdá se, že ho baví hráti v hororech s přítomností vojáků. A že to nemá konec? Ale kdeže. Nebo kolega honajz2 zde nezjistil, že jde o trilogii.;) Je tam. A dokonce dvojitý a krásně ponurý (ty mají mazlíčky rádi) alá Krajní Meze v.2.0 či Chernobyl Diaries. Díky němu, plné 3. Pokud by se zhustila atmosphéra a více se rozvedla jednotná teorie pole, na 4 bych to klidně viděl. Mohu tedy doporučiti. Ovšem, jako u všeho...je to individuální. (25.03.2022)

Jediný co v tomhle divadýlku stojí za řeč je příběh, kterej je ale hrozně natočenej. Každej herec je neuvěřitelně debilní a každá situace trapná až do úplnýho konce. Jinak ve filmu je řeč o Feadelskym experimentu, pokud nevíte o co v něm šlo tak tady je: Filadelfský experiment Jednalo se o projekt amerického válečného námořnictva, které chtělo mít v průběhu války novou "zbraň". Ve filadelfskem experimentu šlo o radarovou neviditelnost torpédoborce USS Eldridge s vojenským číslem DE-173. Tato loď vešla do historie jako pokusný objekt jednoho z nejzáhadnějších vojenkých experimentů. Na prvních experimentech s neviditelností se začalo pracovat v "Institute for Advanced Study" už v roce 1933 na základě prací Davida Hilberta ("Hibert Space", 1912), dr. Levinsona (levinsonovské rovnice času), dr.Johna Hutchinsona a dr.Kurtenauera. V roce 1942 se stal projekt plně vojenskou záležitostí a velení převzal dr.John von Neumann. Na projektu pracoval i Albert Einstein a uplatnil zde v praxi svou teorii Unitárního pole. Podle záznamů byl u námořnictva zaměstnán jako poradce od 31.5. 1943 do 30.6. 1944. Filadelfský experiment se uskutečnil 12. srpna 1943 v 9:00 hod za přítomnosti kompletní posádky. První minutu viděli pozorovatelé loď přes zelenou mlhu a potom ztratili radiové spojení a lod zmizela. Objevila se v 610 km vzdáleném přístavu Norfolk-Newport v Porthsmouth. O 4 hodiny později se loď vrátila do filadelfského přístavu. Některé její části byly poškozené a některé dokonce úplně chyběly. Nejhorší však byl dopad silového pole na námořníky. Jeden z nich byl doslova zapuštěn do paluby lodě. Na místě mu byly amputovány paže. Ostatní byli v plamenech, nebo běhali v šílenství po palubě. Někteří úplně zmizeli. A pro ty, kteří přežili, měl pokus vážné následky po celý zbytek života. Jeden námořník prošel před zraky manželky, dvou dětí a dvou přátel zdí a už ho nikdo nikdy neviděl. Známí je také případ dvou námořníků, kteří se "vypařili" v baru před zraky desítek hostů. Většina posádky, která přežila, byla nakonec pozavírána v různých ústavech po celé zemi a dnes již zřejmě nikdo nežije. K experimentu bylo použito na obou pólech zploštěného centrálního rotujícího elektromagnetického pole sféroidálního tvaru. Vysílaná frekvence byla kritická, při které dochází k vzájemnému působení s pátým rozměrem (změna směru a rychlosti toku času). Energie tohoto pole sahala do vzdálenosti 90 metrů. K napájení pulzního oscilátoru bylo použito dvou 75kVA generátorů plus jeden 8MW dieslový. V roce 1943 se námořnictvo rozhodlo uskutečnit ještě jeden pokus. V říjnu zůstala loď bez posádky 15-20 min neviditelná, ale po znovu objevení byla značně zdevastovaná. Další skoušky byly proto zastaveny. (29.06.2008)

Znáte to... Kamarád vám doporučí film s tím, že opravdu stojí za to a měli byste ho vidět atp. Vy si film obstaráte, pustíte... A kroutíte hlavou, jak vám někdo mohl doporučit takovou pitominu a máte problém dokoukat, aniž by se vám neudělalo nevolno... Ano, Bunkr smrti patří mezi ně. Člověk tuší, že je to horor, ale pořád se nemá čeho bát. Žádné tajemno, žádná postupně budovaná atmosféra. "Napětí" filmu spočívá v tom, kdy už se konečně začne něco dít, neb "ticho před bouřkou" zabírá podstatnou část snímku. Respektive trochu strašidelné to je, ale pocit strachu je potlačen laciností a hloupostí filmu. A když se konečně začne něco dít (banda nesmrtelných nácků uvízlých v čase zadělaných od močůvky nebo od čeho), je divák zklamán, že takovou dobu čekal kvůli tomuhle... Pouze pro opravdu dlouhé, nudné, prázdné zimní večery... 20% (08.08.2009)

Až mockrát jsem si během sledování uvědomil lacinost snímku, stejně jako v případě Přežili jsme Ardeny. Nicméně se mi líbil ten zvláštní atmosférický 'opar', který zahaloval scény příchodu vojáků k samotnému bunkru. S druhou polovinou se sice už z lesů kolem vynořují 'historičtí opřilbenci' (ne nepodobní mým oblíbeným umělohmotným zeleným vojáčkům), co umějí ochcávat elektromagnetické síly v prostoru, ale celé to působí dost divně, nezáživně. Velmi snadno odhadnutelný konec, nepříliš krvavých záběrů, pár nesmyslností, ale hlavně levnost filmu, která se jako velká příšera prohání celým bunkrem a jeho okolím, mi jej pomohla zařadit do spodních (slabých) pater mého filmového skladu. (04.10.2008)