Chaotická Ana

Vojny vynašli a vedú muži! To je nespochybniteľný fakt, ako aj ten, že som asi ešte nikdy v živote nevidela viac ženský film, ako práve tento. Veľmi sa mi páčilo množstvo symboliky, hlavne dvere, ktoré mali od začiatku skrytý význam, ako aj nahota, či zdanlivá povrchnosť a jednoduchosť hlavnej hrdinky. Absolútne ma šokoval záver, ktorý bol skutočne silný, plný po storočia potlačovanými emóciami snáď každej ženy. Tiež by som občas potrebovala takto si zakričať. Verte mi, ja by som kľudne ešte pritvrdila! (25.12.2014)

Film věrný svému názvu - jeden velký chaos. Vinou řady faktorů - jakými jsou především mně osobně nesympatická představitelka titulní role, relativně dlouhá stopáž a žánrový i dějový chaos - musím konstatovat, že se mi tato podívaná nelíbila. Snad s výjimkou úvodní sekvence se sokolem, která je výborná. Fanoušci režiséra si nejspíš přijdou na své, ale mě tento film skutečně neoslovil, a nějak k němu nemám chuť víc dodávat. (04.04.2012)

Symbolicky najhutnejší a snáď najkomplikovanejšie podaný Medem, no úderný a pôsobivý (ako vždy). Vizuálne prenádherný exkurz do tajov psychiky a temperamentu jednej skutočne zaujímavej umelkyne, kt. svet má svoju vlastnú štruktúru. Páčilo sa mi asociatívne podanie jednotlivých pasáži života, obsahov nevedomia postupujúcich až k prastarým archetypom. Áno oprávnene občas vyvolali pocit rozpačitosti, ale všetko to boli len asociácie, spontánne produkcie bez racionálnej logiky, kt. v nich skutočne netreba hľadať. S hodnotením by som šla na maximum niet politického prepojenia a zbytočného presymbolizovania, namixovaného na škodu Anninho tajomného životného príbehu. (12.01.2009)

Pro milovníky reinkarnace a ženy - bohyně. 1) Velmi zajímavý film si pohrává s tématem reinkarnace a snaží se, alespoň si myslím, o umělecké ztvárnění veskrze duchovního námětu. V tom je i jeho problém - ani jedno není dotažené. Vynikající herecké výkony, skvělá režie ani působivá atmosféra snímku nezakryjí nedostatečný duchovní background, kdy mám pocit, že reinkarnační témata jsou ve filmu jen kvůli jakémusi až detektivnímu záběru a ne kvůli věci samé. 2) Trochu mi film připomíná poněkud neukotvené duchovní tápání hledačů pravdy a smyslu života (jak to znám i z vlastního života) - je tu snaha, ale chybí vytrvalost a důslednost. 3) 49letý režisér Julio Medem se na filmu podepsal i jako autor scénáře, koproducent a střihač. Vynikající herecký výkon půvabné 20leté Manuely Vellés Casariegové (Ana) zaslouží obdiv. Nemohu se nezmínit o pěkném 30letém Francouzi Nicolasu Cazalé (Berber Saíd) nebo o neméně pěkném 27letém Asieru Newmanovi (hypnotizér Anglo). 4) Je zajímavé, že na IMDb je hodnocení filmu výrazně nižší, než na ČSFD (v době psaní komentáře 78 vs 63). V hodnocení beru v potaz volbu tématu i přece jenom netradiční zpracování. (07.04.2012)

Medem patří k mým nejoblíbenějším režisérům, není tedy divu, že jsem se na Chaotickou Anu velmi těšil. Již první minuty mě bezmála nadchly a já si užíval typickou práci tohoto režiséra. Spoustu pro něj specifických prvků jsem už znal, ale dovedl z nich namíchat opět něco nového. Radoval jsem se tedy z až důvěrně známých záběrů točených z pod vodní hladiny, v ní vznášejících se těl, krásné a záhadné hlavní hrdinky, kamery bloudící na nějaké neznámé tajemné místo, a těšil se z těch nových, jako bylo Anino seznámení s novým prostředím ve scénách s dotykáním rukou lidí v neznámém davu. Oceňoval jsem, jak pomocí jednoduchého odpočítávání dokáže stupňovat divákovo napětí a očekávání. Následují SPOILERY. Vše bylo prostě skvělé, až do chvíle, ve které Medem spojil obecné mírové poselství filmu s konkrétní událostí, s válkou v Iráku. Je jistě právem umělce, stejně jako jiného člověka, se vyjádřit k akutálnímu politickému dění a možná není náhodou, že jedno z nejznámějších děl tohoto charakteru, Guernica, pochází ze štětce španělského malíře. I Buňuel, další Španěl, byl politicky velmi angažovaný. Ale zpátky k Picassovi. Právě on hlásal, že umělec by se k politice vyjadřovat měl a on sám tak zajisté činil. Guernica je z tohoto soudku jistě dílem nejznámějším, mně se však do krámu více hodí jeho obraz Masakr v Korei, který představuje kritiku nasazení jednotek OSN v oné asijské zemi. Z dnešního pohledu se toto nasazení obecně hodnotí jako rozumné, umělec tedy zjevně není neomylným. A tím se dostávám zpět k Medemovi. Možná je jeho odsouzení války v Iráku správné a možná nikoliv. Nevěřím však tomu, že právě američtí strůjci této války jsou těmi nejhoršími lidmi historie, jak Medem ústy Any tvrdí. Stejně jako nevěřím tomu, že onen politik z filmu by se pokusil Anu ubít k smrti. Tahle scéna a násilné naroubování příslušné zálivové události, mi prostě obojí přijde poněkud pokakané. Přesto i onomu hovínku nemohu upřít napáditost s jakou bylo propojeno hned s úvodní scénou filmu (jestřáb a holubice), a tím byl oběma "vyměšovacím" scénám dodán hlubší význam, než by měly samy o sobě. Vyzdvihnout musím i práci s minulými životy, které zprvu působí jako pouhý mystický prvek k upoutání zájmu diváka nějakým tím tajemnem, posléze se však ukáže, že jde o velmi funkční a originální způsob, jak příběh Any zobecnit a všechny násilím trpící ženy světa představit v jedné osobě, kterou už divák důvěrně zná a tudíž ono utrpení pro něj není odosobněné. A přitom ono příjemně mrazivé tajemno zůstává :) Nu a abych nekritizoval jen ten Irák, tak si musím rýpnout i do scény, ve které nám první Newtonův zákon umožní zahlédnout Aniny kalhotky. Medeme, vždyť erotiku přece umíš servírovat mnohem rafinovaněji. (I když zpětně tuto scénu vnímám jako určité symbolické podtrhnutí Anou nabytého sebevědomí - ale tady bych byl raději opatrný). (24.11.2008)