Skleněné peklo

Výkladní skříň filmů o lidech konfrontovaných s vlastní smrtelností a zřejmě to nejlepší, co katastrofický cyklus v sedmdesátých letech přinesl. Během čtyřicetiminutové expozice jsou nám představeny téměř všechny důležité postavy (vyjma McQueena, na kterého si jako na hlavní hvězdu večera musíme ještě chvíli počkat), jsou utvořeny páry, které následně mohou být rozdělovány a spojovány i načrtnuty subsvěty (zejména bohatí vs. chudí, později také civilisté a hasiči), jejichž střetávání bude zajišťovat dynamiku filmu. Na projekt vycházející ambiciózně ze dvou knižních předloh a dirigovaný dvojicí vyhraněných osobností (Guillermin režíroval herce a staral se, aby všechno drželo pohromadě, Allen si jako producent ošéfoval akční a trikové scény) je Skleněné peklo uspokojivě konzistentní, byť mu během poslední hodiny trochu dochází kyslík. Scény napínavé bez ohledu na to, nakolik (ne)sympatická postava se nachází v ohrožení, prozrazují hitchcockovskou školu. Stejně tak vedení naši pozornosti k možným zdrojům budoucího neštěstí (příčinu požáru vidíme jako první bez přítomnosti jakékoli postavy). Nenápadně, ale důmyslně film pracuje s barevností jednotlivých scén – od chladně modrých a zelených odstínů se přechází k „hřejivým“ barvám ohně, jež vizuálnímu stránce postupně začne dominovat. Přes rozdrobení děje do mnoha individuálních dramat, ne vždy nejelegantněji integrovaná do jádra vyprávění, neztrácíme ze zřetele, že oheň se šíří po celém mrakodrapu a v ohrožení jsou desítky lidí. Nejbezbrannější jsou v konzervativním duchu katastrofických filmů přirozeně ženy a děti, zatímco mužští hrdinové zosobňují vedle chamtivosti a zbabělosti zejména neohroženost, tvrdou fyzickou práci a hrdinství. Na vině jsou prohnilí jednotlivci, nikoli systém a není problému, který by se nedal vyřešit návrat k tradičním ctnostem, což Američané po destabilizujících 60. letech a aféře Watergate potřebovali slyšet. Princip je jednoduchý, cíl jasný, prostředky okázalé, zábava zaručena. 80% Zajímavé komentáře: tron, choze, genetique, Rex Mundi, Ony, agathon (09.01.2010)

Dobré, dobré to je, o tom žádná. Nesedí mi tu vlastně jen dvě věci, teda lidi - dva toxičtí náfukové v čele s McQueenem a jeho spory o počet dialogů ve filmu. Navíc mi nepřijde, že by dělal nějakou prvotřídní pracicku. Jinak ale vetu: "Normy... Tím se stavebnici ohání vždy, když jsou v koncích" zarámovat a do kamene tesat. Film je sice starej, ale očividně se za tech hromadu let nic nezměnilo. (28.12.2022)

Výkladní skříň katastrofického žánru, pečlivě vystavěná v dobách jeho největší slávy. Výborně funguje i dnes a může po právu s opovržením shlížet na všechny ty Asteroidní Kataklyzmatické Armageddony, Zemětřesení 12,6: San Francisco 2017 a další. Narozdíl od těchhle směšných srágor, které jsou vlivem nějaké kolektivní úchylky realizačních týmů s oblibou točené na několik dílů, se na Skleněné Peklo můžete bez ohrožení svých duševních schopností podívat v jednom kuse. Doporučuju ovšem DVD (nebo cokoliv s vyšším rozlišením, co přijde), protože se vám nebude chtít bez pauzy odbíhat na záchod, a od začátku do konce je to štace dlouhá podobně jako z přízemí do 135. patra;) A v televizi je zase těch přerušení reklamami (BTW řvou, ne že ne) zase trochu moc a ruší to dynamiku tohohle skvělého napínáku. Za zmínku stojí i vpravdě luxusní dabing, ale spolehněte se na to, že někoho nenapadne (nebo nebude kvůli problému s právy donucen) udělat nový:P Je to klasika, ale srdce mi trhá jenom tím adrenalinem - dávám proto plně nabitých, poctivých a do detailu promakaných 80%. (15.03.2012)

„Proč to sakra dělají takhle těžký?“ - „Chcete to lehký?“ - „Mohli by nám navrhnout ochranný oblek jako pro fotbalisty.“ - „Kdo by platil za naši hru?“ Kousavé a trefné shrnutí vztahu společnosti k hasičům. Film sice není jen o nich, ale jejich statečnost a oběti jsou akcentované. S postupující projekcí u mě začaly mizet obavy z brutální stopáže, a kdyby se všechny katastrofické filmy točily takhle, asi bych se jim přestal vyhýbat. Úvodních cca 35 minut se toho sice moc neděje, ale pak začne skutečné skleněné peklo. Cítíte u něj opravdové nebezpečí, kdykoliv může něco bouchnout, zřítit se, hrozí udušení a uhoření. Mrtvých přibývá a napětí graduje. A herci v hlavních rolích jsou výborní, zvlášť McQueenův velitel hasičů. Zub času se tu až tolik neprojevuje (krom zadních projekcí) a užijete si spoustu působivých scén (např. „výbušná“ pasáž byla prostě skvělá, včetně toho skoro až absurdního rychlokurzu detonace). Za mě to budou silné 4*. „Já to nezvládnu. Spadnu. Vím, že spadnu!“ - „Tak půjdeš první. Když spadneš, nevezmeš nás s sebou.“ (28.04.2019)

Společně s Titanicem nekorunovaný král katastrofických filmů, který má naprosto dokonalé herecké obsazení, v čele s vynikajícími Paulem Newmanem a Stevem McQueenem. Skleněné peklo, ač se odehrává v jednom mrakodrapu, má velice poutavý děj, s až hmatatelným napětím, žhnoucí atmosféru a kvalitní hudební linku od Johna Williamse. Obrovská klasika, v 70. letech nenajdeme moc známějších a lepších snímků. Jasných pět. (01.06.2016)