Harry Potter a Relikvie smrti - část 1

Scénář: Steve Kloves .. Čáry, máry, fu(c)k. Tento film absolutně nefunguje. Téměř stopadesát minut rozbředlé, nudně natočené a vleklé vyprávěné látky, která o to víc uráží, že vzniknula jen a pouze pro kasovní zisk a jejíž samotná hodnota je mizivá (ještě že mne lístek do kina stál jen 50 kč, větší sumy bych zajisté litoval). ___ Knihu jsem četl jenom jednu a to ani ne celou (nezaujalo), ale z toho co se „děje“ ve filmech (viděl jsem všechny) už asi tři díly zpět musí být přetaženo z hodně mizerné předlohy. A David Yates tomu nasazuje korunu svou únavnou režií, plnou táhlých záběrů přírodních scenérií a nezvládnutou dramatizací klíčových scén. Sice pár scén udělal poměrně vtipnými, zbytek ale vyzněl převážně směšné. V poměru s vynaloženým rozpočtem a známosti předlohy jde o jeden z nejhorších a především nejzbytečnějších výsledku. Vše, co obsahuje sedmá kniha, by zaisté šlo smrsknout do jednoho filmu, navíc celá série už dlouho trpí seriálovostí ovšem na zbytečně velkém rozsahu stopáže, kterou není schopná naplnit. ___ Nejsem zklamán, po minulém díle bylo očekávání po zásluze nízké - ale takovej poser jsem teda nečekal! Relikvie nudy – část 1. 20%. (11.12.2010)

První částí posledního dílu (ehm) pro mě přestává být z estetického hlediska zajímavé dobrodružství obrýleného kouzelníka a za pozornost stojí již jen jako fenomén, který na místo toho, aby cílil na nejširší diváckou skupinu, se zaměřuje na fandovskou základnu. Umocnilo se to, co mě tolik iritovalo na šestce - není o čem vyprávět (a když se o to film snaží, selhává), zatímco styl se snaží diváka přesvědčit, že o něco zásadního jde. Charakteristické znaky blockbusteru nahradil fanouškovský diskurz. Nejen že je sedmička až otrocky věrná předloze (a invence v podobě taneční scény působí nepatřičně), ale zároveň postavy přebírají rétoriku hard-core fandů (testujeme navzájem své znalosti kvízovými dotazy, popř. počítáme s tím, že víme, kde je kdo a co je co, ačkoliv tomu bylo předtím ve filmových adaptacích věnováno minimum prostoru a zde mají klíčové prvky i postavy pouhou úlohu nezbytného zjevení se). Ačkoliv jsem dostatečně obeznámen, abych se neztrácel, nebaví mě to. A nejotravnější mi přijde příklon k fan-fiction, kdy nejde o hledání viteálů a přípravu na souboj s Vy-víte-kým, kdy by se vyprávění posunovalo dopředu, ale naopak stojí na místě a nirmá se v pocitech postav, které na místo záchrany světa a svého života řeší milostné trable. Potíž je v tom, že ústup epiky na úkor lyriky selhává proto, že vyprávění ve své "omezenosti" na titulního hrdinu jednak umísťuje úmrtí vedlejších postav mimo hlavní dění, a tak emoce absentují, a prostředí, které by mělo vykreslovat emoční stav ústřední trojky, je ve svém odkazování se k historickým realiím příliš doslovné a nefunkční. Nepomáhá ani styl, který nijak výrazně nevybočuje z toho, co se stalo normou v rámci blockbusterů let minulých, a tak užití (velkých) detailů pro zvýšení dramatičnosti a rádobyrealisticky trhané akční sekvence jen unavuje. V kině jsem se nedokázal zabavit ani záměrnými nadinterpretacemi (mainstream pracující s vyprázdněnou narací) a podvratným čtením (HP jako vyprávěni o vybojování si heterosexuality, když po Harrym jde Voldemort, který se obklopuje samými muži či butch lesbami a který musel oddělat svou konkurenci v podobě staré buzny Brumbála). Ne, ono je to o síle kamarádství, toleranci a tak, což musí být v závěru explicitně řečeno jednou z postav, protože divák se sérií možná dospívá, ale cílovka je ve věku, kdy se jí často odkrvuje mozek a krev se navaluje do jiných částí těla. (23.11.2010)

"Čáry, máry, fuchty, z černé mouky buchty" zažvatlal infantilně Hery Potrat máchaje svým kouzelným klackem jako nezletilá mažoretka, pro které je toto "veledílo" primárně určeno. A divíte se mu, když jej pronásleduje nepředstavitelné bubu zlo, které vypadá, jako by si pan Lugosi zašukal s Gapou? Zaplať Satan, že si paní Rohlíková už nahrabala dost a začíná nám konečně vrcholit! Ačkoliv jí dávám tak maximálně rok než zjistí, jaká to byla kravina, zakroutit krkem své zlaté huse a celá ta kalvárie začne nanovo cyklem "Hery Potrat returns and begins". Zatím snad zůstane chvíli zaneprázdněna tím, aby nám mohli po ústavech volně pobíhat retardi, kousat ošetřovatele a navzájem se mrzačit! Tak jako předchozí počiny, i tahle Relikvie Smrdí. Smrdí vynikajícím marketingem, klobouk dolů! A mě je špatně, když si vzpomenu, kolik je skvělých fantasy knih nejen pro děti, ze kterých se nešílí, protože jejich autor již v chudobě zesnul, nebo neošukal správného nakladatele. Co paní Rohlíkové tedy rozhodně nelze upřít je, že mistrně využila díru! A to i tu v trhu. Grafomanským výcucem bestoffů všemožné fantasy literatury se dokázala bez skrupulí nacpat přesně mezi Tvajlajt a Pokémony a svou plagiátorskou homopohádkou zprznit vkus tisícům našich dětí a dokonce i několika slaboduchým dospělým z mé topky. (30.11.2010)

Mnohé bylo řečeno výše a níže, takže stručně. Já se při sledování cítil, jako když jsem četl Gaimanovy Americké bohy. Stále jsem čekal na tu velikou bouři, co přichází, ale celý film se o ní jen mluvilo... Protahovat čekání na finále 146 minutami?:( Proč... Bohužel Yates aspol. udělali první částí další krok od běžného diváka k fanouškovi. Méně vysvětlování, více povídání, málo světla, hodně tmavých filtrů a nekonečné čekání a cestování světem. Kdo z toho bude nadšen? Určitě fanoušci, kteří budou jakoukoliv kritiku ignorovat a já jim to nemám za zlé. Oni prostě nemohou vnímat, v čem tvůrci ztrácejí u obyčejného diváka a jak mnohé není vysvětleno a divák si musí v podstatě velkou část domýšlet. Filmový HP není sám o sobě fungujícím světem a všichni zúčastnění rezignovali na snahu tomu zabránit a na vlně nadšení už to chtějí mít celé za sebou. Pro mě je to hrozná škoda, protože tenhle drahý dárek fanouškům mohl být mnohem přístupnější a divácky atraktivnější. PS: tím nechci říct, že je HP složitý/mnohovrstvý, ale prostě nevysvětluje detaily ovlivňující příběh a herci i technické prvky (kamera, střih) jsou na vysoké úrovni (knihy jsem nečetl, hodnocení ságy 4353433). Více. (29.11.2010)

Dospěl jsem do věku, když jsem sice všechny Pottery četl, ale už tak dávno, že si pamatuju už jen základní zápletku a konec. Yates pochopil (studio pořád ještě ne), že většina fanoušků už pěkně zestárla (já osobně jsem se s Harrym a jeho kamarády seznámil v deváté třídě základní školy a od té doby řekou protekla pěkná spousta vody) a začal od pětky pomalu, ale jistě měnit trochu drsnější pohádku na temnou fantasy, která nám, přestárlým dětem, dnes vyhovuje lépe. Sedmý díl má ještě tu výhodu, že se od svých mladších bratříčků radikálně liší už v tom nejzákladnějším. Už nejsme zavření na hradě, ale začínáme pobíhat celým širým... no dobře Velkou Británií. Vizuální stránka první půlky RELIKVIÍ SMRTI je úchvatná (moře) a ano myslím tím i geniálně pojatý vložený příběh o třech bratřích. Desplatova hudba je po božském Williamsovi asi tou nejlepší náhradou. Herecká posádka ze sebe vydává to nejlepší (za ty roky prostě mají svoje charaktery v malíku) a tím rozdělením na dvě půlky se nabízí spousta místa, kde se můžou předvést. Snapea si očividně šetří na finále a Voldy je konečně opravdu démonický. Bylo zajímavé, že děj nikam nesprintuje a přesto jsem se nenudil. Vlastně to ve mě probudilo chuť vidět finálovou polovinu a možná si znova přečíst knížky. Někdy. Tak za půl roku naposledy pane Pottere. (28.11.2010)