Same Time, Next Year
Na budúci rok v rovnakom čase
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (187)
Pokiaľ jedno leto v Nebožtíkoch prajúcim láske niekomu pripadalo málo, tak tu má hneď rokov vyše dvadsať. Ide o to isté, len k budúcemu roku v rovnakom čase si pridajte aj jedno a to isté miesto, tu sa vážne nikam inam nechodí, ale výhľad na more je pekný, aj ten útes. Čiže adaptácia divadelnej hry ako vyšitá, stojaca na nepretržitých dialógoch a výkonoch oboch sympatických hercov. Cítiť tu aj Bergmana, len vzťahy nie sú až tak vyhrotené. Riadmi tu taktiež nikto hádzať nebude. 70% ()
Hodně zajímavý kus. Většina konverzací (kromě aktuálně politických) je navíc totálně nadčasová. Jen mě děsí, že ten film, o kterém jsem si říkal, jak je děsně starý, je zhruba stejně starý jako já. Je to původně divadelní hra a tak je to hodně postavené na dialozích, ale já mám vlastně tenhle typ komorních filmů docela rád. No ne? Co třeba Blbec k večeři nebo Bůh masakru? ()
Své divadelní kořeny film určitě nezapře, má výrazně televizní rozměr ať už tím, že jej od počátku do konce táhnou dialogy, jako především chudou výpravou a statičností děje, který se odehrává prakticky celý v jedné rekreační chatce. Filmu v mých očích paradoxně poněkud ublížil fakt, že hru znám z českého provedení se S. Žákem a V. Freimanovou v hlavních rolích a ono divadelní provedení nasadilo vysokou laťku, kterou se známým americkým hercům kupodivu nepovedlo překonat...Nápad ukázat na pravidelných setkáních dvou milenců proměny společnosti a novodobé dějiny Ameriky je dobrý, nicméně komediální i dramatický potenciál byl určitě větší, ve druhé půli filmu se do něj vkrádá čím dál tím víc sentimentu. Celkový dojem: 40 %. ()
Ze začátku jsem se, musím přiznat, dost nudil a nemohl jsem tomu tak nějak přijít na chuť. Ale s postupem času a přibývajícího věku Doris a George jsem filmu na chuť postupně přicházel. Zřejmě hlavně díky Alanu Aldovi, který je prostě neuvěřitelný sympaťák, přestože podvádí svou milovanou ženu. Ellen Burstyn ovšem nezaostává, a tak s radostí dávám 4 hvězdičky. ()
Když se hříšek utopí v lehké konverzaci a udělá se z něj každoroční zvyk, tak už vlastně o hříšek nejde, v nejhorším o zlozvyk. Pro ten čistý cit zvaný láska odpusťme jim, že si nedostatky dokonalých manželství kompenzují protagonisté tak, jak si je kompenzují. Horší ovšem je, jak prázdnými nádobami jsou. Milují sebe navzájem, své manžele a manželky, své děti a více v nich nic - dále je plní již jen jejich doba a věk. V šedesátých letech žijí Vietnamem a květinovým hnutím, v sedmdesátých zase feminismem, žena se dává na podnikání. I jejich stárnutí je podáno skrze nějaký standardní model. Tohle přeci nejsou lidé, to jsou učebnicové příklady, výlisky svých časů. Bohužel zjev mnoha filmů a tudíž i mnoha mých komentářů. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (5)
- Exteriéry filmu byly natáčeny v Heritage house Inn v Little River (Kalifornie, USA ). Interiéry pak v Hollywoodu. (Terva)
- V části odehrávající se v roce 1961 se mluví o McQueenovi v Motýlkovi. Motýlek je ale z roku 1973. (Kulmon)
- V jednom z dobových záběrů můžeme vidět Gregoryho Pecka ve filmu Jako zabít ptáčka (1962), který taktéž natočil režisér Robert Mulligan. (LINKIN)
Reklama