Same Time, Next Year
Na budúci rok v rovnakom čase
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (187)
2 různé snubní prsteny, 26 víkendů během 26 let, 1 domácí porod, 113 (pravděpodobně ale 114) pohlavních styků, 1 žádost o ruku a 9 445 dnů, kdy mohli být spolu, ovšem úcta, pohodlnost a setrvačnost byly proti. Účetní umí vyjádřit v číslech ledasco, ale pak jsou tu hodnoty, které při zpětném ohlédnutí za člověka neúprosně formujícím tokem času nijak sečíst nejdou.. Divadelní původ z toho stříká na všechny strany, takže nepřekvapí, že se vyniká lehkostí konverzace a hereckou interakcí. Zatímco Ellen Burstyn přirozená v každé „proměně“, expresivní Alphonso D´Abruzzo mi vždycky nepřipadal jako jeden a tentýž člověk (byť zkoušený osudem). Jeho první lehce neurotická, slabošská a pocitem viny zasažená verze nevěrníka mi spíše připomínala majora Franka Burnse v těle Hawkeyho Pierce, ale za tím asi bude jen má deformace z oblíbeného seriálu.. ()
Nádherný film, který by dojal snad i kus kamene. Alan Alda a Ellen Burstyn jsou jedni z nejsympatičtějších nevěrníků, jaké filmové plátno spatřilo (v téhle vybrané zahýbací společnosti jsou třeba Jack Lemmon a Shirley MacLaine z Bytu nebo George Segal a Glenda Jackson v Na úrovni), a divák má vážně pocit, že celou tu dobu strávil s nimi. ()
Ze začátku jsem se, musím přiznat, dost nudil a nemohl jsem tomu tak nějak přijít na chuť. Ale s postupem času a přibývajícího věku Doris a George jsem filmu na chuť postupně přicházel. Zřejmě hlavně díky Alanu Aldovi, který je prostě neuvěřitelný sympaťák, přestože podvádí svou milovanou ženu. Ellen Burstyn ovšem nezaostává, a tak s radostí dávám 4 hvězdičky. ()
Důkaz, že bezpodmínečná láska funguje - avšak jen za určitých podmínek. Křehké a čisté zobrazení poněkud ošemetného tématu, důmyslně doplněné vtipem a bystrými postřehy o proměnách - doby, charakteru, názorů a především vztahu dvou jedinců, které zpočátku nespojuje téměř nic, jen jedno kouzelné místo, kde se snadno zapomíná na starosti. Lze hluboce milovat někoho, s kým můžu být jen dva dny v roce? Jak potom milovat někoho, s kým musím být každý den? Je romantika jen iluzí, která nemá šanci přežít všední rutinu? Dá se nevěra prominout, pokud nijak zásadně nezasahuje do běžného života? Nakonec možná na ničem z toho nezáleží, když člověk najde porozumění a může si alespoň občas říct, že je šťastný. ()
Film s parametry levné televizní inscenace, ovšem se skvělými hereckými výkony hlavních představitelů. Muž a jeho milenka se vždy po roce scházejí ve stejnou dobu a sdělují si své zkušenosti a pofoukávají své citové bolístky. Vtipný scenář, vyšperkované dialogy a potěší vidět Alana Aldu i v něčem jiném, než je M.A.S.H. Tolik filmových hereckých příležitostí zase neměl. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (5)
- V jednom z dobových záběrů můžeme vidět Gregoryho Pecka ve filmu Jako zabít ptáčka (1962), který taktéž natočil režisér Robert Mulligan. (LINKIN)
- Exteriéry filmu byly natáčeny v Heritage house Inn v Little River (Kalifornie, USA ). Interiéry pak v Hollywoodu. (Terva)
- V části odehrávající se v roce 1961 se mluví o McQueenovi v Motýlkovi. Motýlek je ale z roku 1973. (Kulmon)
Reklama