Same Time, Next Year
Na budúci rok v rovnakom čase
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (187)
Same Time, next Year, podle slavné divadelní předlohy ve filmové verzi. Přesto v režii Roberta Mulligana dokonalé. Opravdu perfektní Alan Alda a Ellen Burstyn. Překrásný hořko sladký bonbon zabalený do celofánu nostalgie. Místy černobílé sekvence událostí s krásnou romantickou hudbou. Pouhé dva dialogy, ale naprosto procítěné. Velká láská, jež už své životy má tak, zbývá jen příští rok ve stejnou dobu........... ()
Důkaz, že bezpodmínečná láska funguje - avšak jen za určitých podmínek. Křehké a čisté zobrazení poněkud ošemetného tématu, důmyslně doplněné vtipem a bystrými postřehy o proměnách - doby, charakteru, názorů a především vztahu dvou jedinců, které zpočátku nespojuje téměř nic, jen jedno kouzelné místo, kde se snadno zapomíná na starosti. Lze hluboce milovat někoho, s kým můžu být jen dva dny v roce? Jak potom milovat někoho, s kým musím být každý den? Je romantika jen iluzí, která nemá šanci přežít všední rutinu? Dá se nevěra prominout, pokud nijak zásadně nezasahuje do běžného života? Nakonec možná na ničem z toho nezáleží, když člověk najde porozumění a může si alespoň občas říct, že je šťastný. ()
Kvalitní konverzační komediální drama. Alan Alda i Ellen Burstyn předvádějí, jak moc dobří herci jsou. O kvalitách Sladovi hry nemluvě. Nebýt toho, že jsem pár let zpět měl možnost zhlédnout divadelní provedení s Freimanovou a Žákem, tak bych šel na plný počet, bohužel takhle musím konstatovat, že divadelní hra mi sedla více, i když nejsem s to to nějak racionálně obhájit. 85% ()
Zde mě okouzlilo prostě vše: roztržitý, neurotický, provinilý a ve výsledku prostě roztomilý George, na oko cudná, ale ve skrytu duše hříšná Doris, jejich proměny v životě (obzvlášť období hippies a následné období, kdy se z Doris stává vkusná dáma-manažerka a z George muž s korálky okolo krku zabývající se psychologií) a taky střihy mezi různými etapami: jak se měnili prezidenti, která hudba vládla světem - vše prostě skvěle zapadá a já se na tuhle zfilmovanou divadelní hru hrozně ráda dívám:-) Nejzajímavější na tom všem ale je, že ač jsem odpůrce nevěry a většinou jí odsuzuju, tady se na to koukám jinak, lehčeji.. ()
Film s parametry levné televizní inscenace, ovšem se skvělými hereckými výkony hlavních představitelů. Muž a jeho milenka se vždy po roce scházejí ve stejnou dobu a sdělují si své zkušenosti a pofoukávají své citové bolístky. Vtipný scenář, vyšperkované dialogy a potěší vidět Alana Aldu i v něčem jiném, než je M.A.S.H. Tolik filmových hereckých příležitostí zase neměl. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (5)
- V části odehrávající se v roce 1961 se mluví o McQueenovi v Motýlkovi. Motýlek je ale z roku 1973. (Kulmon)
- V jednom z dobových záběrů můžeme vidět Gregoryho Pecka ve filmu Jako zabít ptáčka (1962), který taktéž natočil režisér Robert Mulligan. (LINKIN)
- Titulní píseň původně složil Paul McCartney se skupinou Wings. Nebyla však použita. Přednost dostala píseň "The last time I felt like this", kterou má na svědomí Marvin Hamlisch. (Terva)
Reklama