To, co dýchám

Kdybych nikdy neviděl žádný se snímků jako například Babel, Crash, Magnolia a další, tak bych asi skákal radostí, jak krásné, nápadité a dojemné dílo jde natočit. Forest Whitaker skvělý, zbytek lepší průměr. Nicméně velmi dobrá práce režie a velmi příjemné odpoledne strávené u velmi příjemného filmu. Jako debutový snímek neznámého režiséra více než dobré a těším se, co Jieho Lee předvede příště. 7/10 (21.03.2008)

,,Vždy jsem přemýšlel nad tím, když motýl opustí bezpečí své kukly, uvědomuje si, v co krásného se změnil? Nebo se stále vidí jako housenka?" Velmi dobrý film, který je skvěle natočený a má zajímavý nápad, tudíž se dalo o co opřít. Rozdělení do čtyř emocí odsejpalo a příběhu to dodávalo šťávu. Děj byl svižný, bavilo mě to, pozorovat jejich osudy, které byly vzájemně provázány... Herci byli všichni skvělí, Brendan Fraser prostě borec, Sarah Michelle Gellar té to víc než slušelo no a Kevin Bacon mi tu nebyl protivný... přirozeně odehráno, každý měl svůj symbolický konec, zda se to tak dá říct... Zachráněny životy, nevyřčené jméno a další detaily, které dotvářely atmosféru - jako perfektní herecký projev Andy Garcii nebo rolička Emile Hirsche....Nebyl to film, co by mě posadil na zadek, ale prožívala jsem to a mělo to myšlenku... Za mě palec nahoru! (14.01.2012)

Jieho Lee má asi moc rád Magnolii a Crash, tak si řekl, že něco takového zkusí taky. Sehnal tedy hrstku známých herců a napsal "osudový" příběh, ve kterém je hodně "nečekaných" zvratů, "dramatických" situací a "náhodných" setkání, protože to jsou přece super věci a všichni je hrozně žerou. No, jak už jste jistě pochopili z úvozovek, vylezl mu z toho jen trapný odvar zmíněných filmů, ve kterém sice všechno souvisí se vším, ale při jehož sledování se zapnutým mozkem se budete spíš trápit. (17.03.2008)

Je to, jako když mluvíte o velkých věcech šeptem, jako když fotíte duhu na černobílý film, jako když rozléváte vodu do oceánu...takový je film The Air I Breathe - snaží se mluvit o velkých věcech, ale způsob, jakým se vyjadřuje, mu láme jazyk a my slyšíme pouze nic neříkající šišlání. Snaží se působit poeticky a dojemně, ale to všechno se pod rukama nezkušeného režiséra mění v patos a otravný kýč. Snaží se rozsévat moudra, která nejsou doplňkem příběhu, ale příběh je naopak podřízen jim. Tato nepovedená kopie Magnolie či Crash se na první pohled tváří jako hluboký film odhalující velké pravdy, ale pod povrchem je prázdný, lacině vykonstruovaný a vesměs i naivní. Psychologie postav a jejich motivace jsou omezeny na minimum (u jedné z postav je například promítnut flashback, kdy jsme svědky toho, jak jejího otce srazí auto přímo před jejíma očima...flashback následně končí a toto téma už dál není ani v nejmenší míře rozvíjeno, k čemu to tam tedy je?) A co se týká té osudovosti, která má proplétat příběhy všech postav, tak v té je nejvíce vidět scénáristova bezradnost a marná snaha přiblížit se vzorům z pera Paula Thomase Andersona nebo Paula Haggise. (23.04.2008)

Natočiť v súčasnosti film podľa starobylých čínskych prísloví sa na prvý pohľad rovná komerčnej samovražde. Pri podrobnejšom skúmaní však na povrch vyplynie fakt, že debutujúci (krátky film sa nepočíta) režisér Jieho Lee úplne presne vie, čo robí. Magnolia ukázala, že mozaika vzájomne prepletených ľudských príbehov je niečo, čo ľudí baví a do čoho sa dajú celkom ľahko zlákať slávne tváre. Podobne ladený Crash na Oscaroch skazil radosť Angu Leemu a jeho homosexuálnym kovbojom a zdá sa, že kto chce vyhrať nejakú tú prestížnu cenu, musí točiť podobné filmy. The Air I Breath bude obsahovať štyri poviedky na tému šťastie, radosť, smútok a láska a žánrovo by sa film mal radiť do trochu obskurnej kategórie romantických detektívok. (10.12.2012)