To, co dýchám

Amores peros, Magnolia, Crash + jiní herci hrající „osudově“ ve svých osudových střípcích mozaiky = The Air I Breathe. Ten opar zjevné inspirace ve stavbě příběhu je zde neoddiskutovatelný, nicméně herecky se povětšinou zadařilo (Whitaker jako tradičně výborný), vizuálně jde o příjemnou záležitost a pořád jde o témata, která jsou pro filmové zpracování bez diskuze atraktivní. Zkrátka řečeno, pokud se vyžíváte v utrpení na plátně a cítíce se duševně obohaceni v důsledku kulminujícího teroru a příkoří, které se děje hlavním postavám, rozhodně zklamáni nebudete. (04.05.2013)

Začátek filmu sliboval nevšední pojetí čtyř emočních stavů. Ve chvíli, když se ale hrdina prvního příběhu rozhodl vykrást banku, film ztratil punc nevšednosti a začal padat o několik tříd níže. Stala se z něj tuctová podívaná se spoustu klišé, která chtěla být něčím víc, filmem o efektu motýlích křídel, osudu a utrpení života. Bohužel Jieho Lee moc tlačí na pilu, snaží se ždímat slzy, ke kterým není důvod. Postavy padají do šablonovitosti, jsou černobílé a v zásadě není moc důvodů proč je mít rád a soucítit s nimi, a to ani v případě Gellar, protože si sami připadáte, že vám někdo drží spoušť u hlavy a nutí plakat. Nad logikou některých scén a zakončení se raději ani nepozastavuji. U sledování filmu jsem měla stisňující pocit, že mě režisér tlačí někam, kam se mi nechce. Přesto se jedná o koukatelnou jednohubku. Film plyne rychle a pořád se v něm něco děje, takže nuda hrozí. Pokud ale čekáte náročnější nevšední zážitek, u kterého bude spokojen i mozek, tak sáhněte po jiném kousku. (08.12.2013)

Kdybych nikdy neviděl žádný se snímků jako například Babel, Crash, Magnolia a další, tak bych asi skákal radostí, jak krásné, nápadité a dojemné dílo jde natočit. Forest Whitaker skvělý, zbytek lepší průměr. Nicméně velmi dobrá práce režie a velmi příjemné odpoledne strávené u velmi příjemného filmu. Jako debutový snímek neznámého režiséra více než dobré a těším se, co Jieho Lee předvede příště. 7/10 (21.03.2008)

Slibný začátek mě připravoval na výjimečný zážitek, ale každou minutou film slábnul a nesmyslně se zamotával. Není tedy divu, že konečné "rozmotávání" nedopadlo nejlépe. Čeho je moc, toho je příliš. Nechápu jak to mohl Jieho Lee dopustit, já v něj docela věřila. Necítím tu téměř žádné emoce, za to hodně snahy. Takže to tu nakonec zachraňují alespoň kvalitní herci a poměrně vyvedená hudba. Slabé 3*..škoda. (22.09.2011)

Nic, co by mě překvapilo, provázanost osudů v labyrintu životních epizod tady byla už několikrát a troufám si říct, že určitě sofistikovanější, nicméně, v případě The Air I Breathe mě zaujala (mimo sympatického osazenstva) především hudba, jako by to byla ona, kdo určuje děj, tempo, emoce i chování postav - chvíli nespoutaná, úderná, vzápětí něžná, romantická i nahánějící strach - vše ostatní působilo jako její doplněk, a tím byl pro mě film odlišný a zajímavý. (22.06.2012)