To, co dýchám

Je to, jako když mluvíte o velkých věcech šeptem, jako když fotíte duhu na černobílý film, jako když rozléváte vodu do oceánu...takový je film The Air I Breathe - snaží se mluvit o velkých věcech, ale způsob, jakým se vyjadřuje, mu láme jazyk a my slyšíme pouze nic neříkající šišlání. Snaží se působit poeticky a dojemně, ale to všechno se pod rukama nezkušeného režiséra mění v patos a otravný kýč. Snaží se rozsévat moudra, která nejsou doplňkem příběhu, ale příběh je naopak podřízen jim. Tato nepovedená kopie Magnolie či Crash se na první pohled tváří jako hluboký film odhalující velké pravdy, ale pod povrchem je prázdný, lacině vykonstruovaný a vesměs i naivní. Psychologie postav a jejich motivace jsou omezeny na minimum (u jedné z postav je například promítnut flashback, kdy jsme svědky toho, jak jejího otce srazí auto přímo před jejíma očima...flashback následně končí a toto téma už dál není ani v nejmenší míře rozvíjeno, k čemu to tam tedy je?) A co se týká té osudovosti, která má proplétat příběhy všech postav, tak v té je nejvíce vidět scénáristova bezradnost a marná snaha přiblížit se vzorům z pera Paula Thomase Andersona nebo Paula Haggise. (23.04.2008)

Smiešne! Patetické vo vyznení, no ešte patetickejšie svojim zámerom. Infantilná napodobenina Magnolie, 21 gramov a podobných mozajok, ktorá zároveň akoby odkazovala na ázijskú poetiku... pche! Ani len tí herci to nedokázali potiahnuť - také smiešne a neuveriteľné postavy nezahráš. Zle od úplného začiatku. Už o väčšine zápletok platí, že podobné "geniálne nápady" má každý normálny scenárista okamžite v koši! [30%] (27.08.2008)

Začátek filmu sliboval nevšední pojetí čtyř emočních stavů. Ve chvíli, když se ale hrdina prvního příběhu rozhodl vykrást banku, film ztratil punc nevšednosti a začal padat o několik tříd níže. Stala se z něj tuctová podívaná se spoustu klišé, která chtěla být něčím víc, filmem o efektu motýlích křídel, osudu a utrpení života. Bohužel Jieho Lee moc tlačí na pilu, snaží se ždímat slzy, ke kterým není důvod. Postavy padají do šablonovitosti, jsou černobílé a v zásadě není moc důvodů proč je mít rád a soucítit s nimi, a to ani v případě Gellar, protože si sami připadáte, že vám někdo drží spoušť u hlavy a nutí plakat. Nad logikou některých scén a zakončení se raději ani nepozastavuji. U sledování filmu jsem měla stisňující pocit, že mě režisér tlačí někam, kam se mi nechce. Přesto se jedná o koukatelnou jednohubku. Film plyne rychle a pořád se v něm něco děje, takže nuda hrozí. Pokud ale čekáte náročnější nevšední zážitek, u kterého bude spokojen i mozek, tak sáhněte po jiném kousku. (08.12.2013)

Hodně zvláštní film. Nějak jsem nepochytil celkové sdělení. Tedy pokud tam nějaké vůbec bylo. Plno emotivních momentů a zároveň několik logických děr a míst, které jsou zcela zbytečná. Všichni hlavní představitelé předvádějí opravdu kvalitní výkony a i na režisérovi Jieho Leem je vidět, že má bezesporu talent, avšak na mne celý snímek zapůsobil tak nějak polovičatě. V mých očích mu chybí celistvost. (29.12.2010)

Tak na tento film jsem se chtěl podívat nejen kvůli tomu že tam hraje Kevin Bacon, ale také proto že jsem někde támhle slyšel, že to nějak do sebe "dobře zapadá". Po shlédnutí filmu, jsem rád že jsem ho viděl. Má to skvělý scénář, a vážně celý příběh všech lidí do sebe zapadá správně, ikdyž jsem ale čekal, že hlavních navazujících událostí zde bude více. (14.12.2010)